Pakhavadž, zvaný též pakuadž, mardal nebo mardala je buben, používaný v hudbě severní Indie. Používá se při doprovodu klasického zpěvu dhrupad, tance odissi nebo kathak.
Popis
Pakhavadž připomíná jihoindický buben mridangam, který je však menší. Jeho přibližně válcové tělo je dřevěné, na obou koncích potažené nestejně velkými membránami z kozí kůže, napínanými pomocí kožených pásků. Menší membrána je podobná potahu menšího z dvojice bubnů tabla - dajanu. K jejímu ladění slouží dřevěné válečky, umístěné pod koženými pásky, k jejichž posouvání slouží malé kladívko. Větší membrána, podobná membráně bajanu se ladí na základní tón hrané skladby nanesením pasty z mouky a vody.
Hra
Na pakhavadž se hraje v sedě, přičemž buben je položen vodorovně a podepřen polštářkem. Pravou rukou se hraje na menší kůži, vydávající vysoké zvuky, levá ruka hraje na větší kůži s hlubokým zvukem.
Podobně jako při výuce hry na tabla i pro zapamatování rytmů pro pakhavadž se používají slabiky bol, jejich systém je však odlišný.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pakhavadž na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pakhavadž |
