| Nikolaus kníže Wrede | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Bavorsku | |
| Ve funkci: 1888 – 1896 | |
| Předchůdce | František Deym ze Stříteže |
| Nástupce | Theodor Zichy |
| Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku | |
| Ve funkci: 1884 – 1888 | |
| Předchůdce | Nikolaus Zulauf |
| Nástupce | Gabriel Herbert von Rathkeal |
| Rakousko-uherský vyslanec v Řecku | |
| Ve funkci: 1880 – 1883 | |
| Předchůdce | Viktor Dubský z Třebomyslic |
| Nástupce | Konstantin Trauttenberg |
| Narození | 26. prosince 1837 Petrohrad |
| Úmrtí | 1. srpna 1909 (ve věku 71 let) Gmunden |
| Profese | diplomat |
| Commons | Nikolaus Fürst von Wrede |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaus (Mikuláš) kníže Wrede (26. prosince 1837, Petrohrad, Rusko – 1. srpna 1909, Gmunden, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat a generál z bavorského šlechtického rodu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, později přešel k diplomacii a byl rakousko-uherským vyslancem v několika zemích, v armádě dosáhl hodnosti c.k. generála jezdectva.
Vojenská a diplomatická kariéra
Pocházel z německého šlechtického rodu, narodil se v Petrohradě jako nejstarší z pěti dětí knížete Josefa Wrede (1800–1871), který sloužil jako plukovník v ruské armádě, matka Anastázie Feodorovna patřila k litevské šlechtě. Po otci byl vnukem vojevůdce napoleonských válek bavorského polního maršála knížete Karla Filipa Wrede. Nikolaus původně sloužil v rakouské armádě, aktivní vojenskou službu opustil v roce 1869 v hodnosti majora a přešel pod ministerstvo zahraničí. Několik let působil v Rusku, poté byl generálním konzulem v Bělehradě (1875-1878) a velvyslaneckým radou v Římě (1878-1880). V letech 1880–1883 byl rakousko-uherským vyslancem v Řecku, poté zastával méně významné diplomatické posty v německých zemích, byl vyslancem ve Württembersku (1884–1888) a Bavorsku (1888–1896).
V diplomatických službách nadále postupoval ve vojenských hodnostech, i když v armádě již aktivně nesloužil, v závěru diplomatické kariéry byl nakonec povýšen na generála jízdy (1896).[1] Byl též c.k. komořím (1880) a tajným radou (1890). Byl nositelem Leopoldova řádu (1874) a Řádu železné koruny I. třídy (1893).
Rodina
V roce 1879 se ve Vídni oženil s hraběnkou Gabrielou Herbersteinovou (1851–1923), dcerou salcburského místodržitele Jana Bedřicha Herbersteina (1810–1861) a Terezie Herbersteinové (1822–1895), jedné z dědiček majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů. Měli spolu tři dcery, nejstarší Gabriela (1880–1966) se provdala za hraběte Eduarda Kielmansegga, který byl synovcem rakouského ministerského předsedy Ericha Kielmansegga. Druhorozená dcera Marie Terezie (1881–1966) byl dámou Ústavu šlechtičen v Brně. Jediný syn Josef Adolf (1886) zemřel krátce po narození.[2]
Nikolausův švagr hrabě Ladislaus Hoyos (1834–1901) byl též diplomatem a mimo jiné velvyslancem ve Francii. Přes svého dalšího švagra Huga Kálnokyho byl též spřízněn s dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí Gustavem Kálnokym.
Odkazy
Literatura
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 698–699 ISBN 978-3-205-20493-0
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaus Wrede na Wikimedia Commons - Rodokmen rodu Wrede dostupné online
Reference
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k.k. bzw. k. u. k. Generlität 1816–1918; Wien, 2007; s. 205 dostupné online
- ↑ ČAPKOVÁ, Nikola: Pohřební oznámení v rodinném archivu Dietrichsteinů (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2018; s. 161–162 dostupné online
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaus_Wrede |
