 Nosál červený | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | placentálové (Placentalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | medvídkovití (Procyonidae) |
| Rod | nosál (Nasua) |
| Binomické jméno | |
| Nasua nasua (Linné, 1766) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nosál červený (Nasua nasua (Linné, 1766)) je medvídkovitá šelma. Má velmi dobře vyvinutý nos, kterým může otáčet až o 45° a prozkoumávat tak své okolí. Nejen čich, ale i ostatní smysly mají nosálové velice dobře vyvinuté: například smysl pro rovnováhu, využívá svůj ocas, který ji udržuje. Nosál je velice přizpůsobivým tvorem, je všežravec, žije v oblastech deštných pralesů, kde jsou velice tvrdé podmínky pro život.
Výskyt
Nosál červený se vyskytuje v Jižní Americe, v oblastech Venezuely a Kolumbie až Argentiny. Žije v listnatých a smíšených lesích. Zavlečen byl na Španělskou Mallorcu, kde je hlášeno i rozmnožování, a Velké Británie, kde bylo několik jedinců, uniklých z chovů, pozorováno ve volné přírodě.[1] Od roku 2016 je na evropském Seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, z čehož mimo jiné vyplývá, že je v budoucnu nebude možné již v evropských zemích chovat.
Potrava
Nosál červený se živí plody, hlízami, půdními živočichy, ptáky, jejich vejci a mláďaty. Je to všežravec.
Rozměry
Jeho délka těla je 35–69 cm, délka ocasu je 32–68 cm, výška v kohoutku je 27–30 cm a hmotnost je 3–7,7 kg.
Život
Nosál červený se dožívá až 18 let. Samice je březí 77 dní a rodí v průměru 1 až 7 mláďat. Zpočátku jsou v hnízdě na stromě nebo v dutině, matka je kojí asi měsíc.
Zajímavosti
Drsné podmínky mají za důsledek i jeho inteligenci, pro kterou ho chovaly tamní kmeny. Ochočovaly si povětšinou družné samice, které se ve volné přírodě pohybovaly ve smečkách i se svými mláďaty. Samci se mohli přiblížit ke skupině, pouze když samice byly březí (cca 77 dnů). Jinak samci po dovršení 2 roků života byli vyhnáni ze samičí smečky a pak žili osaměle. Pokud se samec pouze přiblíží, začnou samice hájit svá mláďata. Samci ovšem mezi sebou také cítí rivalitu, bojují o samice, jídlo i o teritorium. Nosálové jsou velice milá a bystrá zvířata, první kolonizátoři přijíždějící do Jižní Ameriky si je velice oblíbili.
Nosál červený se stává v poslední době i oblíbeným domácím mazlíčkem při chovu v bytě, protože se jedná o snadno ochočitelné a učenlivé zvíře.[2] Setkat se s ním můžete v mnoha českých zoologických zahradách, často zmiňovaný v médiích je např. chov nosálů v Zoo Tábor[3].
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Chov nosála [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09.
- ↑ Nosály červené od divokých hrátek neodradí ani chladnější počasí [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu nosál červený na Wikimedia Commons - Galerie nosál červený na Wikimedia Commons
- Nosál v ZOO Ústí n. L.
- http://www.zoobrno.cz/pro-navstevniky/mapa-a-virtualni-prohlidka/nosal-cerveny Archivováno 29. 5. 2014 na Wayback Machine.
- http://www.zoozlin.eu/nosal-cerveny
- http://www.zoochleby.cz/nosal-cerveny-6050/
- https://web.archive.org/web/20140429045038/http://www.zoohluboka.cz/nosal-cerveny.html
- BioLib.cz – Nasua nasua (nosál červený) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nosál_červený |
