Pěnišník žlutý

Pěnišník žlutý
Pěnišník žlutý
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď	vřesovcovité (Ericaceae)
Rod	pěnišník (Rhododendron)
Binomické jméno
Rhododendron luteum Sweet, 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěnišník žlutý (Rhododendron luteum)^[1] je opadavá listnatá dřevina, náležející do rodu pěnišník (Rhododendron).

Synonyma

Podle biolib.cz je pro druh používáno více rozdílných názvů, například Azalea pontica L. nebo Rhododendron flavum G. Don, ale i :^[1]

Azalea flava Hoffmanzegg
Azalea pontica var. autumnalis C Koch
Rhododendron flavum var. macranthum Bean
Rhododendron luteum var. macranthum

Rozšíření

Je původní v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. V Evropě se vyskytuje od jižního Polska a Rakouska na jih přes Balkán a na východ do jižního Ruska, v Asii od Malé Asie až po Kavkaz.

Popis

Druh roste jako keř až 3 m vysoký, vzácně dorůstá výšky 4 m. Listy jsou opadavé, 5–10 cm dlouhé a 2–4 cm široké. Kvete v květnu až červnu. Květy mají 3–4 cm v průměru, jsou světle žluté a silně vonné. Vyrůstají v hroznech po 5–25. Plodem je suchá tobolka 15-25 mm dlouhá, obsahující mnoho malých semen.

Nektar květů je toxický, obsahuje grayanotoxin. Záznamy otravy lidí po požití medu jsou datovány už od 4. století před naším letopočtem v klasickém Řecku.

Pěstování a využití

Pěnišník žlutý je široce pěstován v západní Evropě, kde se používá jako okrasná rostlina a také jako podnož pro některé kultivary pěnišníků. Kultivary jsou kříženci R. luteum x R. viscosum x R. molle a jejich odrůd.^[2] Vhodným stanovištěm je polostín, snese i slunce. Preferuje vlhké, humózní, kyselé půdy s pouze nízkým obsahem dusíku. Množí se semeny i vegetativně. Druh je mrazuvzdorný do -34 °C.^[3]

Ochrana

Je zákonem chráněným druhem v Polsku a je uveden v Červené knize ohrožených druhů v Bělorusku. Má i mezinárodní ochranu v rámci Směrnice o stanovištích (92/43/EHS).^[4]

Invazní druh

Je místně druhotně rozšířen v západní a severní Evropě. V Británii druh kolonizoval mnoho vlhkých vřesovišť a rašelinišť, ale na rozdíl od jeho příbuzného pěnišníku Rhododendron ponticum netvoří obvykle dominantní porosty, takže je nižším rizikem pro ochranu původní přírody.