Vyrůstal v Brescii, ale první zápasy v nejvyšší lize odehrál v Boloni v sezoně 1990/91. Ve stejné sezoně nastoupil prvně také do evropských pohárů a to do poháru UEFA. Po dvou sezonách u Rossoblù se vrátil do Brescie a tady vstřelil první branku v nejvyšší lize.
V roce 1993 byl za 4 miliardy lir prodán do Lazia. Nastupoval především na pravé straně obrany. Za Biancocelesti hrál dlouhých 12 let a za tuhle dobu získal celkem osm trofejí, což jej řadí s Favallim a Guttardim k nejúspěšnějším fotbalistou v historii Lazia. Získal jeden titul (1999/00), tři vítězství v italském poháru (1997/98, 1999/00, 2003/04), dvě vítězství italském superpoháru (1998, 2000) a po jednom vítězství v Poháru PVP (1998/99) a evropském superpoháru (1999). Po odchodu Nesty v roce 2002 nosil kapitánskou pásku. Celkem odehrál za Biancocelesti 376 utkání a vstřelil 24 branek. Je na 4. místě co se týče v počtu utkání v historri klubu.
V roce 2005 odešel dohrát fotbalovou kariéru do Sieny. Odehrál zde dvě sezony a po sezoně 2006/07 mu nebyla prodloužena smlouva a ukončil kariéru. Za tři roky se na hřiště vrátil v nižší regionální lize v klubu Cerveteri.
Trenérská kariéra
Na konci roku 2010 byl angažován do klubu hrající nižší regionální ligu Cerveteri. V roce 2012 trénoval Zagarolo. Na začátku roku 2015 byl jmenován na krátkou dobu novým trenérem Latiny. V sezoně 2016/17 vedl Voluntas Spoleto. Poté působil v Sieně u mládeže a také jako technický ředitel. V sezoně 2021/22 vedl Sienu ve dvou utkání.
Za Itálii odehrál 8 utkání. První utkání odehrál 16. listopadu1994 proti Chorvatsku (1:2).[1] Trenér Dino Zoff jej nominoval na ME 2000, kde odehrál jedno utkání, které bylo také jeho poslední v reprezentačním dresu. I tak si z turnaje odvezl domů stříbrnou medaili.