Pitulník žlutý

Pitulník žlutý
Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod	pitulník (Galeobdolon)
Binomické jméno
Galeobdolon luteum Huds., 1777
Synonyma
Lamiastrum galeobdolon Lamium galeobdolon Lamium luteum hluchavka pitulník hluchavka žlutá[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) je nenáročná, vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina se schopností vytvářet souvislé kolonie. Je to druh z nevelkého rodu pitulník, který byl vyčleněn z rodu hluchavka.

Rozšíření

Evropský areál výskytu je ze severu vymezen jihem Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím. Jižní hranice prochází Belgií, Německem, Českou republikou a Slovenskem. Směrem na východ se dále vyskytuje ostrůvkovitě od Karpat přes Balkán, Ukrajinu až po sever Íránu. V Česku se vyskytuje řidčeji na jihu Čech i Moravy, shodně jako na jihu Slovenska.

Druh preferuje vlhké hlinité nebo skeletové půdy dobře zásobené živinami, a to od kolinního po montánní výškový stupeň, snese i částečné zastínění. Obvykle roste na okrajích listnatých nebo smíšených lesů, často se vyskytuje i v křovinách podél potoků a cest nebo na vlhkých rumištích.^[2][3]

Popis

Vytrvalá rostlina, která má nevětvené květonosné lodyhy čtyřhranného průřezu dorůstající v listu do výše 15 a v květu až 40 cm; ve spodní půli jsou lodyhy na hranách chlupaté a v horní lysé. Jsou porostlé křižmostojnými, dlouze řapíkatými, výrazně žilnatými listy s okrouhlými až široce vejčitými čepelemi dlouhými 3 až 8 cm a širokými 2 až 4 cm. Listy jsou na bázi klínovité či srdčité, po obvodě zubaté a na konci dlouze zašpičatělé, na svrchní straně mají někdy přechodné stříbrné skvrny a na spodní jsou nafialovělé. V horní části lodyhy listy přecházejí v listeny, které bývají dlouhé jen 1,5 až 3,5 cm, mají vroubkovaný obvod a zaokrouhlený vrcholek. Z oddenků také vyrůstají (po odkvětu) plazivé zakořeňující odnože mající 3 až 4 cm dlouhé okrouhlé zoubkované listy; odnože společně s většinou nadzemních částí rostlin přečkávají zimu.

V paždí tří až šesti řad listenů vyrůstají v lichopřeslenech, po čtyřech až osmi, přisedlé oboupohlavné květy velké 2 až 2,5 cm. Zelený zvonkovitý kalich je do poloviny rozeklaný. Světle žlutá koruna má dlouhou, mírně prohnutou květní trubku, z vnějšku chlupatý klenutý horní pysk a dále hnědě skvrnitý trojcípý dolní pysk s postranními zmenšenými cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než zadní a nesou tmavě hnědé lysé prašníky. Svrchní semeník je srostlý ze dvou plodolistů. Kvete od dubna do května. Pitulník žlutý je diploidní druh(2n = 18).

Plody jsou čtyři černé vejčité tvrdky s bílým masíčkem. Rostliny se rozmnožují odnožemi nebo semeny roznášenými mravenci.^[2][3][4][5]

Význam

Pitulník žlutý není sice oficiálně uznávanou léčivkou, ale protože obsahuje podobné léčivé látky jako hluchavka bílá, je místně v lidovém léčitelství používán proti vnitřním zánětům, při léčbě dýchacího a trávicího ústrojí i křečových žil a ke koupelím při gynekologických potížích.

V zahradnictví ho lze používat jako podrost pod stromy nebo jako půdopokryvnou výsadbu. V zastíněných partiích již obvykle na konci druhé sezóny vytvoří zapojený porost.^[4][5][6]

• 
  Listy
• 
  Listeny
• 
  Květy
• 
  Kolonie rostlin

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pitulník žlutý na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pitulník žlutý ve Wikislovníku
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření pitulníku žlutého v ČR

Autoritní data	LCCN: sh2010014703 NLI: 987007574871405171