 Plavuň | |
|---|---|
 Plavuň vidlačka | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | plavuně (Lycopodiophyta) |
| Třída | vlastní plavuně (Lycopodiopsida) |
| Řád | plavuňotvaré (Lycopodiales) |
| Čeleď | plavuňovité (Lycopodiaceae) |
| Rod | plavuň (Lycopodium) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plavuň (Lycopodium) je rod rostlin z čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae). V aktuální taxonomii je pojímán buď široce, v takovém případě zahrnuje asi 50 druhů včetně zástupců rodů plavuník (Diphasiastrum) a několika dalších, nebo úzce: pak obsahuje druhů pouze 15. Typovým druhem je plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).[1]
Systematika
Pojetí rodu doznávalo v průběhu času řady proměn. Existovaly tendence řadit do něho všechny zástupce čeledi plavuňovitých, ba i některé vranečky. Fylogenetický přístup 21. století založený na analýzách molekulární DNA ukázal, že rod lze pojímat buď široce, nebo pouze jako jeden z devíti úzce vymezených rodů podčeledi Lycopodioideae. Strukturu širokého rodu (resp. podčeledi) lze znázornit následujícím kladogramem:[2][1]
| Lycopodium sensu lato / Lycopodioideae |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Popis
Spory plavuní setrvávají v půdě několik let (obvykle 5 až 7), než začnou klíčit v malý prvoklíček hlízovitého tvaru. Prvoklíček je bez chlorofylu, a proto jeho výživa závisí na symbióze s některými druhy hub. Vyvíjí se velmi dlouho, často 10 až 15 let, než dosáhne pohlavní zralosti a začnou se na něm vyvíjet samčí pohlavní orgány. Jako „lákací“ látku pro spermatozoidy při oplozování vylučují archegonia plavuní kyselinu citrónovou.
Protože při tomto zdlouhavém a složitém způsobu pohlavního rozmnožování by plavuně neměly mnoho naděje na přežití, je u nich časté vegetativní rozmnožování pomocí opadaných pupenů a krátkých větviček, které se vytvářejí v horní části výhonů. Sporofyt plavuní tvoří plazivá nebo vzpřímená nečlánkovaná plná lodyha s drobnými přisedlými listy. Sporofyly, na nichž se vytvářejí výtrusy, se tvarově neliší od listů asimilačních, bývají však většinou uspořádány ve výtrusnicové klásky. Výtrusnice sedí jednotlivě na vrchní straně lístků nebo v jejich úžlabí.
Rozšíření
Plavuně tohoto rodu se vyskytují od tropů až po arktické oblasti. V mírném pásu jsou nejčastějši v lesích a na lesních světlinách, v horských oblastech, na alpínských loukách, někdy také na zaplavovaných stanovištích.
Druhy v Česku
- plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) – roste v lesích středních i horských poloh. Na plazivém stonku vyrůstají dlouhé stopkaté strobily, často v párech.
- plavuň pučivá (Lycopodium annotinum, v úzkém rodovém pojetí Spinulum annotinum) – vzácně roste na podobných, ale stinnějších stanovištích, kde někdy vytváří souvislé porosty. Jednotlivé strobily jsou přisedlé k olistěnému stonku.
- v širokém pojetí též zástupci rodu plavuník (Diphasiastrum), kterému je věnován samostatný článek
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lycopodium na anglické Wikipedii.
- ↑ a b A community-derived classification for extant lycophytes and ferns. Journal of Systematics and Evolution. 2016, roč. 54, čís. 6, s. 563–603. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. ISSN 1759-6831. DOI 10.1111/jse.12229. (anglicky)
- ↑ Molecular phylogenetics and the morphology of the Lycopodiaceae subfamily Huperzioideae supports three genera: Huperzia, Phlegmariurus and Phylloglossum. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 635–657. Dostupné online [cit. 2019-01-02]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.09.024. (anglicky)
Literatura
- DOSTÁL, Petr.: Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin, 2. vydání, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, Praha 2006, strana 84
- Dostál J.: Nová květena ČSSR, sv. 1, Academia, Praha 1989, ISBN 80-200-0095-X, str. 54
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu plavuň na Wikimedia Commons 
Taxon Lycopodium ve Wikidruzích
- Plavuňovité
- Flóra Česka
- Flóra Austrálie
- Flóra Brazílie
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra Indočíny
- Flóra jihovýchodní Asie
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihovýchodu USA
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jihozápadu USA
- Flóra jihu Jižní Ameriky
- Flóra jižní Afriky
- Flóra jižní tropické Afriky
- Flóra Karibiku
- Flóra Kavkazu
- Flóra Makaronésie
- Flóra Mexika
- Flóra Mongolska
- Flóra Nového Zélandu
- Flóra Papuasie
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Evropy
- Flóra severovýchodní tropické Afriky
- Flóra severovýchodu USA
- Flóra severozápadu USA
- Flóra severu Jižní Ameriky
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Ameriky
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra středojihu USA
- Flóra středoseveru USA
- Flóra středozápadní tropické Afriky
- Flóra Subantarktických ostrovů
- Flóra subarktické Ameriky
- Flóra Tichomoří
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní Kanady
- Flóra východní tropické Afriky
- Flóra západní Kanady
- Flóra západního Indického oceánu
- Flóra západu Jižní Ameriky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Plavuň |
