Rejdiči

Rejdiči jsou skupinou plemen holuba domácího, která byla původně vyšlechtěna pro vytrvalý či akrobatický let v hejnu. Obecně se jedná o holuby menšího vzrůstu, rozmanitých forem. Mezi současnými plemeny rejdičů se vyskytují jak vynikající letci sportovních chovů, tak plemena, která se šlechtí především na exteriér a která se chovaní hlavně ve voliérách. Jsou starou skupinou plemen, která největšího rozkvětu dosáhla v Orientu, odkud se rejdiči rozšířili na západ do Evropy.^[1]

Akrobatický let rejdičů, vzdušný rej, je chovatelskou prací zvýrazněný svatební let holubů. Každé plemeno rejdiče létá trochu jinak, jedná se o hladký let v hejnu s prudkými obraty, spirálovitý výškový let, sloupový let nebo provádění přemetů v letu, jak je to vlastní valivým rejdičům, rolerům.

Podle exteriérových znaků, především podle délky zobáku, se rejdiči dále dělí na tři skupiny, rejdiče krátkozobé, dlouhozobé a středozobé.

Krátkozobí rejdiči

Krátkozobí rejdiči jsou exteriérově velice prošlechtěnými plemeny. Charakteristickým znakem ptáků je široké a vysoké čelo, které může být rovné a kolmé nebo i vykloněné dopředu, a velmi krátký, široce nasazený zobák. Kvůli krátkému zobáku, který brání krmení holoubat, se v chovu krátkozobých rejdičů často používají chůvky.

V České republice je nejznámějším zástupcem této skupiny pražský krátkozobý rejdič, jemuž je velmi podobný vídeňský krátkozobý rejdič. Ve světě je často chován budapešťský krátkozobý rejdič.^[2] Dalšími plemeny je berlínský krátkozobý rejdič, ceglédský krátkozobý rejdič, hamburský krátkozobý rejdič, královecký rejdič, kalot, proslulý anglický dlouholící rejdič a jemu podobný anglický šort.

• 
  Berlínský krátkozobý rejdič
• 
  Anglický šort
• 
  Budapešťský krátkozobý rejdič
• 
  Anglický dlouholící rejdič

Dlouhozobí rejdiči

U dlouhozobých rejdičů se šlechtění exteriéru ubíralo opačným směrem než u rejdičů krátkozobých. Jsou to ptáci štíhlých tvarů, u kterých profil hlavy přechází v zobák v jedné linii, bez vyvinutého čela. Jsou to dobří letci a mohou samostatně odchovávat mláďata. V Česku však nejsou příliš rozšíření.

Mezi dlouhozobé rejdiče patří anglická a polská straka, dánská straka, vídeňský a německý dlouhozobý rejdič, gdaňský sokol, či stargardský rejdič, který je nápadný potřesem esovitě zahnutého krku a proto se nazývá třasokrčka.

• 
  Anglická straka
• 
  Stargardský rejdič
• 
  Polský dlouhozobý rejdič
• 
  Německý dlouhozobý rejdič

Středozobí rejdiči

Středozobí rejdiči nemají obecně žádné zvýrazněné tělesné znaky a mezi těmito plemeny jsou nejvýkonnější letci. I mezi středozobými rejdiči jsou však plemena šlechtěná pouze na exteriér a okrasný chov, jako je komárenský rejdič, jeptiška či holokrčka, tato plemena jsou především výstavní. Pro okrasu se chová také český rejdič, komárenský rejdič a košický valivý rejdič. Mezi plemena středozobých rejdičů, která jsou výkonná letem, patří především orientální roler, birminghamský rejdič a tippler, dále budapešťský vysokoletec, nikolajevský rejdič a z českých plemen i rakovnický kotrlák a pražský středozobý rejdič. Mezi střednězobé rejdiče se dále řadí tzv. tleskači, kteří v letu slyšitelně pleskají křídly a dělají přemety ve vzestupném letu, a postavoví rejdiči, kteří mají vztyčený plochý ocas, svěšená křídla a dlouhý zakloněný krk a kteří připomínají pávíka.

• 
  Orientální roler
• 
  Tippler
• 
  Birminghamský rejdič
• 
  Rakovnický rejdič
• 
  Budapešťský vysokoletec
• 
  Komárenský rejdič
• 
  Jeptiška
• 
  Holokrčka

Odkazy

Reference

Literatura

• PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
• TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rejdiči na Wikimedia Commons