| Sergej Semjonovič Birjuzov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. srpna 1904 Skopin |
| Úmrtí | 19. října 1964 (ve věku 60 let) Bělehrad |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Alma mater | Frunzeho vojenská akademie Moskevská vyšší vojenská velitelská škola |
| Povolání | politik, voják, důstojník a vojevůdce |
| Ocenění | Leninův řád Řád hrdiny lidu Medaile 40. výročí Ozbrojených sil SSSR Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva medaile Za osvobození Bělehradu … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sergej Semjonovič Birjuzov (rusky Сергей Семёнович Бирюзов; * 21. srpen 1904 Skopin, Rusko - † 19. říjen 1964, poblíž Bělehradu, Jugoslávie) byl sovětský vojevůdce, od roku 1955 maršál Sovětského svazu. Hrdina Sovětského svazu (1958), náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (1963-1964).
Život
Narodil se roku 1904 ve Skopinu v Rjazaňská gubernii v Rusku. Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1926 se stal členem komunistické strany. Ve 20. letech vstoupil do armády a rychle postupoval. V roce 1929 ukončil 2. ročník večerní univerzity pro pracující. Roku 1934 před nástupem na Vojenskou akademii M. V. Frunzeho byl velitelem praporu. Studium na akademii ukončil v roce 1937 s diplomem 1. stupně. Následně velel štábu střelecké divize. V roce 1939 se stal náčelníkem operačního oddělení štábu Charkovského vojenského okruhu. V srpnu 1939 byl pověřen vedením 132. divize.
Birjuzov následně velel této jednotce tři roky, což bylo v sovětské armádě vzácností. Po vypuknutí války s Německem byla jeho divize součástí Jihozápadního a Brjanského frontu. Byl kvalitním divizním velitelem, který neváhal jednotce velet z první linie. Během prvního roku bojů byl Birjuzov pětkrát raněn, z toho dvakrát vážně.
V dubnu 1942 se stal náčelníkem štábu 48. armády Brjanského frontu. V této funkci setrval do listopadu 1942, kdy byl pověřen vedením štábu 2. gardové armády, které velel R. M. Malinovskij. V této pozici setrval do dubna 1943, přičemž se podílel na vedení bojových operaci během bitvy o Stalingrad, těžkých bojů s německým tankovým uskupení von Mansteina jakož i sovětských protiútoků operace Saturn.
V dubnu 1943 se stal náčelníkem štábu Jižního frontu, kde spolupracoval s F. I. Tolbuchinem. V říjnu 1943 byl front přejmenován na 4. ukrajinský front. Birjuzov dále zůstal jeho náčelníkem štábu až do května 1944, kdy byl přeložen ke 3. ukrajinskému frontu. V říjnu 1944, byl Birjuzov pověřen velením 37. armády 3. ukrajinského frontu. V této pozici setrval do května 1946. Jako velitel armády se podílel na osvobozování Ukrajiny, Bulharska a Jugoslávie.
Po válce vedl do roku 1947 sovětskou vojenskou misi v Bulharsku. Později do roku 1955 působil na různých velitelských postech. 11. března 1955 byl povýšen do hodnosti Maršála Sovětského svazu[1]. Od dubna 1955 do dubna 1962 působil jako velitel sovětské protivzdušné obrany. Později působil jako velitel strategických raketových vojsk a v roce 1963 se stal náčelníkem sovětského generálního štábu.
Birjuzov tragicky zahynul 19. října 1964 při letecké katastrofě. Dopravní letadlo narazilo do vrchu Avala nedaleko Bělehradu v tehdejší Jugoslávii. Urna s jeho popelem je uložena na pohřebišti u kremelské zdi v Moskvě.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sergey Biryuzov na anglické Wikipedii.
- ↑ FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast (Ruští a sovětští maršálové). Brno: Jota, 2005. 290 s. ISBN 80-7217-354-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Semjonovič Birjuzov na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Birjuzov |
