Seversky P-35

Seversky P-35
Seversky P-35, 27th PS, 1st Pursuit Group, USAAC
Určení	stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Seversky Aircraft Corp.
Šéfkonstruktér	Alexander Kartveli
První let	15. srpna 1935
Zařazeno	1937
Uživatel	USAAC USAAF Flygvapnet Ekvádor Kolumbie
Vyrobeno kusů	136
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seversky P-35 byl americký jednomístný jednomotorový dolnoplošník, postavený na konci 30. let 20. století. Byl to první stíhací letoun USAAC, který měl celokovovou konstrukci, zatahovací podvozek a krytou pilotní kabinu.

Vývoj

Na počátku vývojové řady, ze které vzešel i typ P-35, byl třímístný obojživelný letoun Seversky SEV-3 z roku 1933, ze kterého byl v roce 1934 vyvinut cvičný letoun BT-8.

BT-8 se stal vzorem pro další typ, prototyp dvoumístné stíhačky SEV-2XP, navržený konstruktérem Alexandrem Kartvelim pro soutěž vypsanou výzbrojním oddělením USAAC v květnu 1935. Letoun společnosti Seversky se však při přepravě k testům poškodil a Kartveli stroj zmodernizoval a přestavěl na jednomístný SEV-1XP, přičemž pevný kapotovaný podvozek nahradil zatažitelným. SEV-1XP ve druhém kole soutěže 18. června 1935 zvítězil nad typem Curtiss P-36 Hawk. Curtiss však protestoval a tak se 15. dubna 1936 konalo třetí kolo. Původní pohonná jednotka SEV-1XP, Wright Cyclone R-1820-C5 o výkonu 625 kW, byla nahrazena spolehlivějším motorem Pratt & Whitney R-1830-9.^[1] Seversky byl opět vyhlášen vítězem a jeho prototyp byl přeznačen na XP-35. Současně byla objednána sériová výroba 76 kusů (sér. č. 36-354 až 36-429), jejichž dodávky proběhly od července 1937 do srpna 1938. Výzbroj byla složena z jednoho kulometu M2 Browning ráže 12,7 mm a jednoho ráže 7,62 mm. Závěsníky pojaly až 136 kg pum.^[2]

Prvním zahraničním uživatelem se stalo Švédské letectvo (Flygvapnet), které však na výrobci požadovalo zlepšení výkonů P-35 i jeho exportní obměny EP-1. Nová švédská verze EP-106 tak létala s motorem Pratt & Whitney R-1830-45 o výkonu 772 kW. Hlavňovou výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety Bofors M/22F ráže 7,92 mm a dva křídelní Bofors M/39A ráže 13,2 mm. Nosnost pum se zvýšila na 160 kg.^[2] Těžší pohonná jednotka byla kompenzována prodloužením trupu mezi koncem kabiny a kýlovkou, změněno bylo i zatahování ostruhy. Samotná zakázka Flygvapnetu na 15 exemplářů byla vystavena 22. června 1939, jejíž realizace proběhla v lednu 1940. Ve Švédsku sloužily pod označením J-9.

Druhá zakázka na 45 letounů následovala 11. října 1939, třetí na 60 kusů pak 5. ledna 1941. Letouny z druhé švédské objednávky byly dohotoveny v červnu 1940, třetí již nebyla realizována z důvodu uvalení embarga na vývoz zbraní Kongresem. EP-106 dokončené v únoru 1941 (41-17434 až 41-17493) převzalo USAAC, dostaly americkou hlavňovou výzbroj a označení P-35A.

V prosinci 1941 bylo 48 kusů odesláno na Filipíny, kde jich však po prvním dnu japonského útoku přežilo jen osm.^[2] Zbývajících 12 P-35A ze stavu tehdy již USAAF bylo odprodáno Ekvádoru.

Uživatelé

• Ekvádor
• Japonské císařství – ukořistěné kusy
• Kolumbie
• Sovětský svaz
• Švédsko
• Spojené státy americké

Specifikace

Údaje platí pro P-35A^[2]

Hlavní technické údaje

• Rozpětí: 10,9 m
• Délka: 8,15 m
• Výška: 2,96 m
• Nosná plocha: 20,44 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2060 kg
• Vzletová hmotnost: 2769 kg
• Max. vzletová hmotnost: 3941 kg
• Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový vzduchem chlazený čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-45 Twin Wasp
• Výkon motoru: 1050 hp (783 kW)

Výkony

• Maximální rychlost v 3000 m: 465 km/h
• Cestovní rychlost: 415 km/h
• Dostup: 9550 m
• Stoupavost: 9,8 m/s
• Dolet: 1529 km

Výzbroj

• 2 × 7,62 mm kulomet Browning
• 2 × 12,7 mm kulomet Browning
• 159 kg pum

Odkazy

Reference

Literatura

• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 84. 
• GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 72 a 73. 
• NĚMEČEK, Václav. Seversky Republic P-35, EF-106, P-35A. Letectví a kosmonautika. 2000, roč. LXXVI., čís. 5, s. 43. 
• NĚMEČEK, Václav. Republic (Seversky) P-35. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 11, s. 34. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seversky P-35 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Seversky P-35 Archivováno 5. 6. 2016 na Wayback Machine.
• Fotogalerie letounu Seversky P-35

Autoritní data	NKC: ph369358