| Třída Pillau | |
|---|---|
 Bari (ex Pillau) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | .svg) Kaiserliche Marine_crowned.svg) Regia Marina |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1913 |
| Spuštění na vodu | 1914 |
| Uvedení do služby | 1914–1915 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Graudenz |
| Nástupce | třída Wiesbaden |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4390 t (standardní) 5252 t (plný) |
| Délka | 134,3 m (na vodorysce) 135,3 m (max.) |
| Šířka | 13,6 m |
| Ponor | 4,7 m |
| Pohon | 10 kotlů, 2 turbíny 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 27,5 uzlů |
| Dosah | 4300 nám mil při 12 uzlech |
| Posádka | 442 |
| Výzbroj | 8× 150mm kanón (8×1) 4× 52mm kanón (4×1) 2× 500mm torpédomet 120 min |
| Pancíř | 20–80mm paluba se 40mm konci 50mm štíty děl 75mm velitelská věž |
Třída Pillau byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Skládala se ze dvou jednotek, přijatých do služby v letech 1914–1915. Původně byly stavěny pro ruské carské námořnictvo a po vypuknutí první světové války zabaveny. Oba křižníky bojovaly v první světové válce, jeden byl potopen v bitvě u Jutska a druhý předán Itálii jakou součást reparací. Potopen byl za druhé světové války.
Stavba
Německá loděnice Schichau-Werke v Danzigu získala roku 1912 zakázku na dva lehké křižníky pro ruské carské námořnictvo. Jejich kýly byly založeny roku 1913. Po vypuknutí první světové války byly oba téměř hotové křižníky zabaveny a v letech 1914–1915 zařazeny do německého císařského námořnictva. Úpravy zahrnovaly zejména náhradu ruské výzbroje německou. Třída Pillau představuje první německé lehké křižníky vyzbrojené 150mm kanóny.[1]
Jednotky třídy Pillau:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Pillau (ex Muravjov-Amurskij) | Schichau-Werke | 1913 | 11. dubna 1914 | 14. prosince 1914 | Vyřazen 1919. V rámci reparací připadl Itálii. Zařazen jako Bari. V září 1943 v Livornu potopen americkým letectvem. |
| Elbing (ex Admiral Něvelskoj) | Schichau-Werke | 1913 | 21. listopadu 1914 | 4. září 1915 | Dne 1. června 1916 potopen v bitvě u Jutska. |
Konstrukce
Původní ruskou výzbroj představovalo osm 130mm a čtyři 63mm kanóny. Před zařazení do služby je nahradilo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci, čtyři 52mm kanóny a dva 500mm torpédomety. Neseno mohlo být až 130 min. Boky lodí byly nepancéřované, pancéřová paluba měla sílu 20–80 mm, štíty děl 50 mm a velitelská věž 75 mm. Pohonný systém tvořilo deset kotlů Yarrow a dvě parní turbíny Marine o výkonu 30 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,5 uzlu. Dosah byl 4300 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Modifikace
Roku 1915 byly na obou křižnících 52mm kanóny nahrazeny dvěma 88mm protiletadlovými kanóny.[1]
Osudy
Oba křižníky byly nasazeny v bitvě u Jutska. Elbing byl v bitvě potopen. Nejprve byl těžce poškozen noční kolizí s bitevní lodí SMS Posen a nad ránem potopen. Pillau bojoval také 17. listopadu 1917 v druhé bitvě u Helgolandské zátoky.[2] Pillau po válce v rámci reparací získala Itálie a přejmenovala ho na Bari. Křižník sloužil až do druhé světové války. V září 1943 byl potopen americkým náletem v přístavu Livorno.
Odkazy
Reference
- ↑ MILFORD, Darren. Pillau Class Light Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Pillau na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek o třídě Pillau
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Třída_Pillau |
