| Tellurid antimonitý | |
|---|---|
 Fotografie vrstvy Bi2Te3/Sb2Te3 a jeho atomový model (modrá: Bi, zelená: Sb, červená: Te) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Tellurid antimonitý |
| Anglický název | Antimony telluride |
| Německý název | Antimon(III)-tellurid |
| Sumární vzorec | Sb2Te3 |
| Vzhled | šedá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1327-50-0 |
| PubChem | 6369653 |
| SMILES | [SbH3+3].[SbH3+3].[TeH2-2].[TeH2-2].[TeH2-2] |
| InChI | InChI=1S/2Sb.3Te/q2*+3;3*-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 626,32 g/mol |
| Teplota tání | 620 °C |
| Hustota | 6,50 g/cm3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tellurid antimonitý je anorganická sloučenina s vzorcem Sb2Te3. Je to šedá, pevná látka s vrstevnatou strukturou. Má vlastnosti úzkopásového polovodiče a také topologického izolátoru, takže jeho vlastnosti jsou závislé na jeho tloušťce.[1]
Příprava
Lze jej připravit reakcí antimonu s tellurem při teplotách 500–900 °C.[2]
- 2 Sb(l) + 3 Te(l) → Sb2Te3(l)
Využití
Lze z něj připravit polovodiče typu p i n dopováním vhodným dopantem. Podobně jako tellurid bismutitý má termoelektrické vlastnosti a proto se využívá v chladicích zařízeních.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimony telluride na anglické Wikipedii.
- ↑ ESCHBACH, Markus; MŁYŃCZAK, Ewa; KELLNER, Jens. Realization of a vertical topological p–n junction in epitaxial Sb2Te3/Bi2Te3 heterostructures. Nature Communications. 2015-12, roč. 6, čís. 1. Dostupné online [cit. 2019-04-26]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms9816. PMID 26572278. (anglicky)
- ↑ a b GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 710.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tellurid antimonitý na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Tellurid_antimonitý |
