| Slanské vrchy Eperjes–Tokaji-hegység | |
|---|---|
 Slanské vrchy od Milhosti | |
| Nejvyšší bod | 1092 m n. m. (Šimonka) |
| Délka | 100 km |
| Nadřazená jednotka | Matransko-slanská oblast |
| Sousední jednotky | Zemplínské vrchy, Cserehát, Košická kotlina, Beskydské predhorie, Východoslovenská pahorkatina, Velká dunajská kotlina |
| Podřazené jednotky | Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník, Milič, Központi-Zemplén, Abaúji-Hegyalja |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Slovensko SlovenskoMaďarsko  Maďarsko |
 Slanské vrchy v rámci Slovenska, vyznačeny šedě | |
 | |
| Horniny | andezit |
| Povodí | Hornád, Ondava, Bodrog |
| Souřadnice | 48°45′ s. š., 21°30′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slanské vrchy (maďarsky Szalánci-hegység) jsou pohoří vulkanického původu na východním Slovensku a v severovýchodním Maďarsku. Táhnou se v severojižním směru od Prešova až po maďarské město Tokaj, na západě spadají do Košické kotliny, na východě do Východoslovenské nížiny, na jihu leží Velká dunajská kotlina. Jejich maďarská část nese název Tokaji-hegység (Tokajská vrchovina) nebo Zemplényi-hegység (Zemplínská vrchovina), ale neplést se Zemplínskými vrchy (Zemplényi-szigethegység), které se nacházejí nedaleko a od Slanských vrchů je odděluje Roňavská brána. Celé pásmo Slanských (Slansko-tokajských) vrchů se také označuje maďarským názvem Eperjes-Tokaji-hegység (Prešovsko-tokajská vrchovina). Délka pohoří, slovenské i maďarské části, je přibližně 100 km.[1]
Nejvyšším vrchem je Šimonka (1092 m nad mořem), nejvyšší vrch maďarské části je Veľký Milič (maďarsky Nagy-Milic, 895 m n. m.), ležící přímo na slovensko-maďarské hranici. Geologicky se řadí k tzv. východoslovenským neovulkanitům neogénního věku (23,8 – 5,3 mil. let). Tvořeny jsou ryolity, dacity a hlavně amfiboly – pyroxenickými andezity a jejich tufy. V severní části pohoří vystupují nadložní sedimenty tvořené jíly, pískovci a slepenci. Samotné andezitové masivy tvoří stratovulkanické souvrství, tvořené střídáním masivních andezitových poloh s vrstvami vulkanického popela.
Andezit je využíván jako stavební kámen vysoké kvality.
Ve Slanských vrších se nacházejí opálové doly s členitým systémem štol, kde se těží slovenský opál. V současnosti se v dole také nachází zimoviště netopýrů. Strmé vrcholy Slánských vrchů byly základnou pro mnoho středověkých kamenných hradů jako jsou například hrady Sárospatak, Füzér a Regéc (všechny v Maďarsku) či Slanec, Zbojnícký hrad a Šebeš (na Slovensku).
Slovenská část
Slovenská část pohoří Slanské vrchy se člení na pět geografických podcelků a jsou to: Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník a Milič.[2]
Vrcholy na slovenské části
Vrcholy Slanských vrchov nad 800 m n. m.[3][4]
|
|
Reference
- ↑ https://mapy.cz/s/1uDlt
- ↑ Archivovaná kopie. www.skgeodesy.sk [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-16.
- ↑ Turistická mapa 116 Slanské vrchy – Veľká Domaša 1 : 50 000. Harmanec: VKÚ, akciová spoločnosť, 2010. ISBN 978-80-8042-566-1.
- ↑ Turistická mapa 117 Slanské vrchy – Dargov 1 : 50 000. Harmanec: VKÚ, akciová spoločnosť, 2013. ISBN 978-80-8042-669-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slanské vrchy na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Tokaji-hegység |
