Václav Antonín Chotek

Václav Antonín Chotek z Chotkova a Vojnína
Erb Chotků
Císařský tajný rada
Ve funkci: 1743 – 2. května 1754
Panovník	Marie Terezie, František I.
Místodržící Českého království
Ve funkci: 1731 – ?
Panovník	Karel VI.
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci: 1727 – ?
Panovník	Karel VI.
Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci: 1723 – 1729
Hejtman Chrudimského kraje
Ve funkci: 1722 – 1723
Hejtman Rakovnického kraje
Ve funkci: 1711 – 1712
Hejtman Slánského kraje
Ve funkci: 1707 – 1710
Panovník	Josef I.
Přísedící české komory
Ve funkci: 1700 – ?
Panovník	Leopold I.
Císařský komoří
Ve funkci: 1700 – 2. května 1754
Panovník	Leopold I., Josef I., Karel VI., František I.
Narození	26. února 1674 Bělušice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	2. května 1754 (ve věku 80 let)
Místo pohřbení	Kostel svatého Martina
Titul	1702 svobodný pán 1723 hrabě 1745 říšský hrabě
Choť	(1698) Marie Terezie ze Scheidlernu (1684–1709)
Rodiče	Jiří Rudolf Chotek (1628–1673) a Johanna Sabina Proyová († 1692)
Děti	1. František (1700–1708) 2. Marie Anna (1701–po 1770) 3. Terezie (1702–1749) 4. Václav (1703–1725) 5. Jan Karel (1704–1787) 6. Rudolf (1706–1771) 7. Alžběta (1708–1712)
Příbuzní	Jan Rudolf Chotek z Chotkova (vnuk)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Antonín hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (26. února 1674, Bělušice – 2. května 1754) byl český šlechtic a politik ze starobylého rodu Chotků. Zastával řadu zemských úřadů a zasloužil se o vzestup Chotků mezi významnou šlechtu habsburské monarchie. V roce 1723 získal hraběcí titul, jeho jméno je spojeno hlavně s výstavbou zámku ve Veltrusích.

Kariéra

Po pobělohorských konfiskacích živořili Chotkové na okraji šlechtické společnosti a od poloviny 17. století jim patřil jen malý statek Bělušice v severních Čechách. Na zdejší tvrzi se narodil Václav Antonín jako syn Jiřího Rudolfa (1628–1673) a Johanny Sabiny, rozené Proyové († 1692). Přes skromný původ se Václavu Antonínovi dostalo vysokého vzdělání dokončeného cestou po Evropě (Holandsko, Francie, Itálie), ovládal několik jazyků a spolu s majetkově výhodným sňatkem se mu podařilo pozvednout jméno Chotků mezi přední šlechtu Českého království.

Společenský vzestup zahájil v roce 1698 sňatkem s Marií Terezií von Scheidlern (1682–1709), dědičkou statků na Mělnicku. V roce 1700 se stal císařským komořím a přísedícím české komory a v roce 1702 získal titul svobodných pánů. Poté byl pověřen správou několika krajů, od roku 1707 byl postupně hejtmanem kraje slánského, rakovnického, chrudimského a litoměřického. Později se stal přísedícím zemského soudu (1727) a členem sboru místodržících Českého království (1731). Na aktivní politiku rezignoval v roce 1740, ale pak byl jmenován ještě císařským tajným radou (1743). Vyvrcholením jeho dlouhé kariéry byl titul říšských hrabat udělený v roce 1745, v tom ale byly zohledněny již i zásluhy jeho synů.

Potomstvo

Z manželství s Marií Terezií von Scheidlern měl sedm dětí. Nejstarší syn František (1700–1708) zemřel v dětství, z dcer se dospělého věku dožily Marie Anna a Terezie. Nadějí rodu byl druhorozený syn Václav (1703–1725), který však zemřel v mladém věku v Itálii. O rozdílném přístupu Václava Antonína k dcerám a synům svědčí jeho vlastní zápisky v deníku a také fakt, že dcery byly z nedostatku financí poslány do kláštera, zatímco na vzdělání a zahraniční cesty tří synů vynaložil značné prostředky. Pokračovateli dalšího vzestupu Chotků byli mladší synové Jan Karel a Rudolf.

Veltrusy

Rodovým sídlem i po sňatku s Marií Terezií ze Scheidlern zůstávala tvrz v Bělušicích, když však Václav Antonín začal zastávat zemské úřady v Praze, koupil v roce 1705 Dům U Zlatého melounu na Starém Městě. Své ambice pak promítl vybudováním sezónního sídla ve Veltrusích na pozemcích u Vltavy na Mělnicku zděděných po manželce. Stavba a úpravy veltruského zámku probíhaly v letech 1717–1744. O autorství projektu zámku se vedly spory až do 20. století, dnes je obecně přijímán fakt, že je dílem Giovanniho Battisty Alliprandiho, dříve bylo často zmiňováno jméno Františka Maxmiliána Kaňky. Veltrusy patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholného baroka, hrabě Chotek angažoval italské umělce z Prahy k výzdobě vnitřních prostor, k sochařské výzdobě byl přizván tyrolský sochař Franz Anton Kuen. Poslední aktivitou Václava Antonína Chotka byla výstavba jízdárny v letech 1731–1732, poté v roce 1736 došlo k rozdělení majetku mezi jeho syny Jana Karla a Rudolfa.

Václav Antonín Chotek zemřel ve věku osmdesáti let, pohřben je v rodinné hrobce kostela sv. Martina v Kozlech nedaleko od původního rodového sídla v Bělušicích. Jeho portrét je k vidění v hlavním sále na zámku ve Veltrusích.

Odkazy

Literatura

• BROŽOVSKÝ, Miroslav: Veltrusy; Praha, 1973
• CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5
• SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4

Externí odkazy

• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Chotkové z Chotkova a Vojnína
1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči
1. generace	Otto († po 1400)
2. generace	Jan († po 1474)
3. generace	Jindřich († před 1500)
4. generace	Jakub († po 1500)
5. generace	Petr († před 1537)
6. generace	Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace	Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace	Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace	Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace	Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace	Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace	Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace	Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace	Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace	Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace	Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace	Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla	Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá
Pohřebiště	Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy