Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen

pravidla:

     závazná

     doporučení

     v hlasování

     navrhovaná

     neschválená

Doporučení

Text této stránky je doporučení české Wikipedie. Vysvětluje standardy, s nimiž většina wikipedistů v principu souhlasí a které je vhodné dodržovat. Přesto není závazným pravidlem. Nebojte se stránku editovat, je-li potřeba, ale větší změny raději předem navrhněte v diskusi a oznamte je též Pod lípou.

---

Na této stránce je shromážděno několik zásad, jak postupovat při přepisu (transkripci) latinských a řeckých jmen a názvů, používaných zvláště v dějinách starověku.

1. Antická jména se skloňují, jak je běžné v dosavadní literatuře – vychází se vždy ze způsobu skloňování latinského či řeckého.
   • Nominativ (1. pád) vychází z původního nominativu, v ostatních pádech se pádová koncovka připojuje ke kmeni genitivu (2. pádu), například: latinsky Nero, gen. Neronis – česky Nero, gen. Nerona, latinsky Valens, gen. Valentis – česky Valens, gen. Valenta, latinsky Claudius, gen. Claudii – česky Claudius, gen. Claudia; v řečtině je to obdobné, píšeme tedy například Selínús, Selínúntu; Narses, Narseta atd.
   • Několik zásad skloňování naleznete na stránce Wikipedie:Pravopisné rady#Skloňování řeckých a latinských jmen.
2. Řecké názvy se přepisují s vyznačením délky samohlásek, jak je obvyklé, avšak ve jménech a názvech, které se týkají dějin Byzance, se délka samohlásek nevyznačuje.
3. Jména autorů píšících řecky se přepisují řecky, autoři píšící latinsky se přepisují latinsky.
   • Výjimky: Flavius Iosephus.
4. Jména všech římských císařů až do Justiniána I. se píší latinsky, i pokud mají jméno řeckého původu (např. uzurpátor Procopius za císaře Valenta).
   • Výjimky: Zenon, Basiliskos, Leon I., Leon II.
   • Česky se přepisuje: Justinián I.
5. Místní jména od Kyrenaiky (dnes Libye) na východ a od Moesie (dnes Bulharsko a Srbsko) na jih se píší řecky (tedy Kaisareia, nikoli Caesarea), případně se používá počeštěných tvarů (Antiochie místo Antiocheia).
6. Římští císaři se obecně označují v době dvojvládí do roku 395 jako západní a východní císař, od rozdělení říše a nástupu Arcadia a Honoria jako západořímský a východořímský císař a počínaje panováním Justiniána I. byzantský císař.
7. Zavedenými referenčními příručkami pro přepis latinských a řeckých vlastních a místních jmen jsou:
   • Encyklopedie antiky, Academia 1973.
   • Dějiny Byzance, Academia 1992.
   • pokud jméno či název není obsaženo v předchozích, lze použít Der Kleine Pauly, 5 Bde. Lexikon der Antike, 1979.

• Wikipedie:Pravopisné rady