České Budějovice: Porovnání verzí

Statutární město České Budějovice
Náměstí Přemysla Otakara II., městský plavecký stadion, katedrála sv. Mikuláše, Komunitní centrum Máj, obchodní centrum IGY, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, zahrada Krajské nemocnice
znakvlajka
Lokalita
Status	statutární město
Pověřená obec	České Budějovice
Obec s rozšířenou působností	České Budějovice (správní obvod)
Okres	České Budějovice
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°58′29″ s. š., 14°28′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	97 377 (2024)[1]
Rozloha	55,71 km²
Nadmořská výška	381 m n. m.
PSČ	370 01–370 11
Počet domů	11 644 (2021)[2]
Počet částí obce	7
Počet k. ú.	11
Počet ZSJ	69
Rozpočt. výdaje	1 921[3] mil. Kč (2017)
Kontakt
Adresa magistrátu	Nám. Přemysla Otakara II. 1/1 370 01 České Budějovice 1 posta@c-budejovice.cz
Primátor	Jiří Svoboda (ANO)
Oficiální web: www.c-budejovice.cz
České Budějovice
Další údaje
Kód obce	544256
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

České Budějovice (německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis; v místním nářečí Budějce) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše a žije v nich přibližně 97 tisíc^[1] obyvatel, v aglomeraci pak kolem 170 tisíc obyvatel.^[4] Historické centrum bylo roku 1980 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.^[5] Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze.

Název

Název města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala, přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku, tedy Budweis^[6] (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině.^[6][7] Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině.^[6] Latinský název města je Budvicium.

Historie

Vznik

České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Ve městě patrně krátce existoval, nebo spíše měl existovat královský hrad.^[8] Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité.

15. až 17. století

Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Po mimořádném rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybníkářství) v relativně klidném 16. století Budějovice opět čelily těžkým časům, za stavovského povstání stály na straně císaře a přečkaly několikeré obležení. Ač šlo o celkově neradostnou dobu, Budějovičtí ji využili k likvidaci nedalekého konkurenčního Rudolfova. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly Budějovice dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. V červenci 1641 vypukl v Budějovicích požár a popelem lehly dvě třetiny města.

18. století

Budějovice zažily okupaci vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou v roce 1742. Během druhé slezské války v okolí Budějovic sváděly boje rakouská a pruská armáda, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno. Od té doby se Budějovicím válečné boje vyhýbaly.

V roce 1751 byl dosavadní Bechyňský kraj rozdělen a Budějovice se staly sídlem kraje.^[9][10] Město nabylo na významu též v roce 1785, kdy se stalo sídlem biskupa nově vzniklé diecéze českobudějovické.

19. století

Z málo významného devítitisícového města se postupně, mj. také díky vybudování železničního spojení (nejprve to byla v roce 1827 koněspřežná dráha do rakouského Lince) stalo důležité centrum. Epidemie cholery v roce 1866 (286 obětí za první čtyři měsíce této epidemie) přinutila městskou správu, aby vybudovala kanalizaci a vodovod, ale až v letech 1881–1882 byl vybudován rozvod pitné vody; do té doby byla pitná voda získávány ze studní.^[11][12] V Českých Budějovicích, zvláště v 2. polovině 19. století a ve 20. století, bývala silná vojenská posádka.^[13][14]

První republika

Ustavení Československa 28. října 1918 se v Budějovicích obešlo bez problémů, k čemuž dopomohli českoslovenští legionáři a italská posádka ve městě. Právě přes Budějovice se zakladatel republiky Tomáš Garrigue Masaryk 20.–21. prosince 1918 (17. prosince byl ještě v Itálii, v Padově) vrátil do vlasti.^[15] Tuto skutečnost také dokládá pamětní deska na hlavním nádraží, kde tehdy T.G. Masaryk ve francouzském železničním vagóně svého vlaku z pátku na sobotu přenocoval. Pro dopravu z nádraží (a zpět) na po něm nově pojmenované centrální náměstí, kde bylo oficiální přivítání s projevy, použili Masaryk a  jeho doprovod 14 nablýskaných automobilů jako „dopravní prostředky nové a demokratické“. Na náměstí mu byl také doručen novým starostou Budějovic Augustem Zátkou pozdravný telegram předsedy vlády Karla Kramáře. Dochované filmové záběry jsou pouze z českobudějovického nádraží, kde k uvítání hrála hudba Otakara Jeremiáše a italské posádky, neb náhlá sněhová přeháňka znemožnila v pátek 20. prosince 1918 filmování na náměstí i ve městě.^[16]

V létě 1924 vyvolala velký ohlas v domácím i zahraničním tisku akce zaměřená proti šíření vztekliny na území města, která vešla do dějin pod názvem masakr koček v Českých Budějovicích.

Německá okupace a druhá světová válka

V období první republiky získalo ve městě rozhodující slovo české obyvatelstvo. Tento stav trval až do okupace města jednotkami německého Wehrmachtu dne 15. března 1939. Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu. Budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost již 17. března. Vrcholné posty na městských úřadech ovládli budějovičtí a říšští Němci.

Během německé okupace byl v Českých Budějovicích protinacistický odboj. Mnoho českobudějovických odbojářů (vojáci, pedagogové, zaměstnanci pošt, železničáři a další) bylo nacisty popraveno nebo internováno v koncentračních táborech.^[17][18] V koncentračních táborech zahynuly stovky českobudějovických Židů.^[19]

Na konci druhé světové války v březnu 1945 se Budějovice dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám; přesto německé ustupující jednotky zastřelily v Českých Budějovicích několik lidí.^[20] České Budějovice ležely na demarkační čáře, přičemž centrum Českých Budějovic leželo v sovětské zóně. Přestože jednotky americké armády kontrolovaly rozsáhlé oblasti jihozápadně od Českých Budějovic, kvůli průběhu demarkační čáry nemohla americká vojska do města vstoupit. Jejich předsunuté jednotky sice dojely k dnešnímu Dlouhému mostu, ale tam se otočily. Rudá armáda vstoupila do Českých Budějovic bez boje dne 9. května 1945 v odpoledních hodinách. Jednalo se o 86. gardovou střeleckou divizi generála Vasila Sokolovského, která byla součástí 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského. Následující den se americké a sovětské jednotky setkaly na náměstí v Budějovicích na společných oslavách osvobození města a konce druhé světové války v Evropě.

Po druhé světové válce

Poválečné vysídlení Němců z Českých Budějovic postihlo asi 7 500 lidí (přibližně 16 % obyvatelstva). 1. ledna 1949 se České Budějovice staly správním centrem nově zřízeného Českobudějovického kraje, při další správní reformě se staly 1. července 1960 centrem Jihočeského kraje. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byly České Budějovice dne 22. srpna 1968 ráno obsazeny Sovětskou armádou, která zde setrvala do počátku listopadu 1968. Od roku 2000 byly hlavním městem nového Budějovického kraje, který byl v květnu 2001 přejmenován na Jihočeský kraj. V srpnu 2002 postihly Budějovicko mohutné povodně, při nichž Malše a Vltava zaplavily velkou část města včetně historického centra a způsobily značné škody.

Pamětihodnosti

České Budějovice jsou častým cílem turistů z Německa, Rakouska, ale též z Asie a dalších částí světa. Jednak samy mají mnoho cenných historických památek, jednak jsou přirozeným centrem turisticky atraktivního Jihočeského kraje. Nejvíce památek je v městské památkové rezervaci v historickém centru, zejména:

• Náměstí Přemysla Otakara II. s barokní Samsonovou kašnou a radnicí postavenou mezi lety 1727–1730
• Barokní katedrála svatého Mikuláše a Černá věž
• Kaple Smrtelných úzkostí Páně za katedrálou
• Piaristické náměstí, přilehlý gotický dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie a pozdně renesanční Solnice.
• Železná panna a Rabenštejnská věž jsou obrannými věžemi z 14. století a jedním z mála pozůstatků gotického opevnění města.

Dalšími památkami jsou např.:

• Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa z počátku 13. století
• Morový špitál s kostelíkem Nejsvětější Trojice
• Meteorologický sloup^[21]

Geografie, klima a přírodní zajímavosti

Poloha

České Budějovice leží na soutoku řek Malše a Vltava v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Ta se táhne severně a severozápadně od města a je bohatá na rybníky. Největšími rybníky na území města jsou Starohaklovský rybník (44 ha), Černiš (42 ha), Novohaklovský rybník (41 ha), Starý vrbenský zadní rybník (22 ha), Starý houženský rybník (21 ha), Domin (17 ha), Čertík (15 ha), Nový vrbenský rybník (13 ha), Starý vrbenský přední rybník (13 ha), Bor (10 ha), Dubský rybník (10 ha). Z ostatních směrů je Českobudějovická pánev v relativní blízkosti města zřetelně ohraničena terénními vyvýšeninami: Lišovský práh ji na severovýchodě odděluje od Třeboňské pánve, na jihovýchodě a jihu se nachází podhůří Novohradských hor, na jihozápadě a západě pak podhůří Šumavy, konkrétně Blanský les s Kletí.

Podnebí

Budějovické podnebí je mírně teplé, vlhké a s mírnou zimou. Projevuje se efekt blízkých pohoří Šumava, Novohradské hory a slabě i vliv Alp, což způsobuje fénové efekty při jižních a jihovýchodních větrech (srážkový stín a zvýšení teploty), na druhé straně k opačnému efektu dochází při severních a severozápadních větrech. Nejčastěji zde vanou západní a severozápadní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních.

Poloha na dně mělké široké pánve omezuje proudění vzduchu, což je patrné za zimních inverzí. Rybníky v okolí způsobují časté a husté mlhy zejména v severozápadní části města. Hustá zástavba a široké betonové či vydlážděné plochy způsobují obecně nižší rychlost větru a vyšší teploty v centru města (oproti městským okrajům).

Dlouhodobý roční průměr teplot (pro období 1886–2004) činí 8,1 °C, nejnižší naměřená teplota vzduchu -42,2 °C^[22] (11. únor 1929 v Litvínovicích, asi 1 km od Budějovic), nejvyšší 37,8 °C (27. červenec 1983).^[23] Ve městě mrzne v průměru 111 dnů v roce, celodenní mrazy trvají v průměru 31 dní v roce. V průměru je šest tropických dnů ročně. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek na rok činí 623 mm, většina z nich spadne v létě. Rekordní denní úhrn srážek pochází z 25. srpna 1925 (127,7 mm), měsíční z povodňového srpna 2002 (403,5 mm).

Povodně

Poloha v mělké pánvi na soutoku dvou velkých řek vystavuje České Budějovice značnému riziku povodní. Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Lokální deště způsobují často problémy též v severozápadní části města (zejména v okolí ulice Branišovská), kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních mírně výše položených polí, na což doplácí i kampus Jihočeské univerzity.

Z kronik jsou známy četné případy velkých povodní, kdy voda zaplavila centrum města a způsobila rozsáhlé škody na městském opevnění. V první čtvrtině 20. století byly povodně omezeny regulací vodních toků (Malše, Vltava) či dokonce jejich přesměrováním (Dobrovodský potok). Velké povodně se i přesto vyskytly v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Riziko povodní od Vltavy výrazně pokleslo na konci 50. let, kdy byla postavena vodní nádrž Lipno. Město tak postihly až pětisetletá povodeň v srpnu 2002, největší v historii Českých Budějovic (průtok vody Malší a Vltavou byl deset až patnáctkrát vyšší oproti průměru a asi o polovinu vyšší než při rozsahem následujících povodních z let 1888 a 1890). Při všech těchto povodních trpělo jak centrum města, tak některé jeho další části (obzvlášť exponovaná je Havlíčkova kolonie podél Malše).

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí

• Přírodní rezervace Vrbenské rybníky na severozápadním okraji města
• Přírodní památka Kaliště na východě města
• Přírodní památka Vrbenská tůň na severu města
• Přírodní památka Tůně u Špačků na jižním okraji města na břehu Malše
• Stromovka – park na západojihozápad od centra města (významný krajinný prvek)
• Památné stromy (celkem 8): jinan dvoulaločný v zahradě piaristického kláštera, lípa malolistá u plaveckého stadionu, jinan dvoulaločný v areálu Lannovy loděnice, buk lesní červenolistý v Dukelské ulici, duby U Špačků, u Nového Roudného a u Starohaklovského rybníka a lípa v Třebotovicích.
• park Na Sadech – parčík v centru města s kolonií havranů polních

Obyvatelstvo

České Budějovice byly k 1. lednu 2017 sedmým nejlidnatějším městem v České republice.^[25] Největšího počtu, 99 872 obyvatel, dosáhly České Budějovice v roce 1995.^[26] Podle sčítání roku 2011 už ale počet obyvatel města České Budějovice činil jen 93 883, což je za poslední desetiletí snížení o 3,5 tis. osob. Jde o projev suburbanizace, protože v okolních obcích se počet obyvatel značně zvýšil, a tedy v celém správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice celkově také.^[27] Tento správní obvod také zhruba odpovídá českobudějovické aglomeraci, v níž žije cca 170 tisíc obyvatel.^[4] Do vlastního města dojíždí 30 tisíc lidí za prací i za studiem.^[28]

Složení obyvatelstva

Drtivá většina budějovických obyvatel jsou Češi (94,9 % podle sčítání lidu 2001). Významnou etnickou menšinu tvoří Romové, kteří se ovšem většinou hlásí k české národnosti (oproti odhadovanému počtu necelých 2000 Romů^[29] se k romské národnosti přihlásilo v roce 2001 jen 125 obyvatel). Počet obyvatel slovenské národnosti (1,15 %) je pod celostátním průměrem.

V minulosti byl významný podíl českých Němců. Poměr německého a českého obyvatelstva kolísal od založení Budějovic po asi 16. století, kdy Němci získali značnou převahu jak v celkovém počtu obyvatel, tak v řadách vedoucích představitelů města (nutno však dodat, že národnosti se až do 19. století obecně nepřikládal velký význam a asi nejvýraznější projev národnostního rozštěpení města spočíval v tom, že zaměstnávalo dva písaře, českého a německého). K výrazné politické a společenské polarizaci došlo až v polovině 19. století. Tehdy také začal klesat podíl Němců v Budějovicích díky vyšší porodnosti Čechů a zejména příchodu nových obyvatel z českého venkova, kteří v industrializovaném městě hledali práci coby dělníci. V roce 1880 se už poměr vyrovnal a v roce 1930 klesl podíl německého obyvatelstva na 14 %. Podle sčítání 1921 zde žilo v 2352 domech 44 022 obyvatel, z nichž bylo 22 878 žen. 35 577 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 7 006 k německé a 212 k židovské. Žilo zde 34 926 římských katolíků, 871 evangelíků, 4562 příslušníků Církve československé husitské a 1423 židů.^[30] Podle sčítání 1930 zde žilo v 3 122 domech 43 788 obyvatel. 36 252 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 681 k německé. Žilo zde 33 006 římských katolíků, 1 191 evangelíků, 6 278 příslušníků Církve československé husitské a 1 138 židů.^[31] Německá menšina přestala ve městě existovat po druhé světové válce, kdy byla drtivá většina obyvatel německé národnosti vysídlena do Rakouska či Německa.

Druhou výraznou etnickou menšinu v historii města představovali Židé. První židovské rodiny se v Budějovicích usídlily v roce 1341, na počátku 16. století však byly Židům odebrány děti a dospělí vyhnáni z města. Až v roce 1849 byly státní i městské protižidovské restrikce zrušeny. Na přelomu 19. a 20. století činil podíl Židů mezi obyvateli města 4–6 %, pak výrazně klesl kvůli emigraci a patrně i opouštění židovského náboženství a zvyků v rámci asimilace s ostatním obyvatelstvem. Při sčítání lidu v roce 1930 se přihlásilo k židovské národnosti již jen 168 osob. Židovská menšina přestala ve městě existovat za druhé světové války, kdy se většina budějovických Židů stala obětí holokaustu a zbytek se rozprchl po světě.

Na demografické složení Českých Budějovic má v akademickém roce výrazný vliv Jihočeská univerzita (v roce 2008 měla přes 11 000 posluchačů^[32]). Přespolní studenti bydlí na kolejích nebo si pronajímají byty především na blízkém sídlišti Máj, často v severozápadní části sídliště, kde jsou vzhledem k vyšší koncentraci sociálně slabých obyvatel nižší nájmy i ceny bytů.^[33]

• 
  Věková struktura obyvatel obce České Budějovice roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce České Budějovice roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce České Budějovice roku 2011

Náboženský život

Jako v celé republice je většina obyvatel Českých Budějovic bez vyznání (58,6 % z 97 339 v roce 2001), dalších 12,6 % obyvatel při sčítání lidu v roku 2001 vyznání neuvedlo.^[34]

Nejsilnějším náboženstvím je římskokatolická církev, k níž se hlásí 23,9 % obyvatel.^[34] Její pozici posiluje, že město je centrem českobudějovické diecéze a působí v něm několik katolických řádů a kongregací: salesiáni, petríni, tzv. petrinky a Školské sestry Notre Dame. (V historii byly ve městě zastoupeny i řády dominikánů, piaristů, redemptoristů, kapucínů a boromejek.) Významnou roli hraje katolické školství, které v Českých Budějovicích tvoří 2 mateřské, 1 základní škola a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna; důležitá je také Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Mimoto v Budějovicích působí Salesiánské středisko mládeže.

Následují církev československá husitská (1180 členů), českobratrská církev evangelická (505), pravoslavná církev (146) a Svědkové Jehovovi (176).^[34] Církev bratrská sice není v Budějovicích příliš zastoupena, ale sídlí zde její samostatný sbor, jehož hlavní modlitebna je centrem pro celou oblast jižních Čech. Aktivní vyhledávání nových věřících pomocí podomních pochůzek ve městě provádějí ve velkém rozsahu Svědkové Jehovovi a zejména mormoni.

V historii hrála významnou roli i židovská komunita, ovšem ta zanikla během holokaustu, a monumentální synagoga byla okupačními úřady zbořena. Její velký model je k vidění ve vstupní hale společnosti E.ON přímo naproti místu, kde stávala.

Kultura, umění a turistika

Městské divadlo se nazývá Jihočeské divadlo. Vedle činohry má i operní, loutkoherecký a baletní soubor. Významnou institucí je Galerie současného umění a architektury – Dům umění, která pořádá české a zahraniční krátkodobé výstavy výtvarného umění a architektury.^[35] Výstavním prostorem ve Wortnerově domě je ve městě zastoupena také Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.

Ve městě se nachází Jihočeské muzeum, Muzeum koněspřežky, Vodárenská věž, Jihočeské motocyklové muzeum, Budvar muzeum České Budějovice a Muzeum energetiky.

Významným místem je i Výstaviště České Budějovice, kde se pořádá mnoho důležitých a velkých akcí. Mezi tradiční a pravděpodobně nejznámější patří Země živitelka. Dále se jedná o výstavy jako např. Hobby, Gastrofest, Pivní slavnosti, FreshFestival či hudební koncerty. V rámci cestovního ruchu je zajímavou výstavou veletrh Travelfest, který se věnuje tomuto tématu. Je spojený s jarním Gastrofestem a největším setkáním a vzděláváním odborníků v jižních Čechách – konference Travelcon.

V blízkém okolí Budějovic leží:

• město Hluboká nad Vltavou s jedním z nejnavštěvovanějších českých zámků,
• obec Hosín se známým kostelem svatého Petra a Pavla,
• město Rudolfov se svou hornickou minulostí a s naučnou stezkou v okolí,
• obec Dobrá Voda u Českých Budějovic s barokním kostelem Panny Marie Bolestné.

Turistické atraktivitě města odpovídá velké množství hotelů a penzionů; známý Grandhotel Zvon stojí přímo na náměstí. Severně od centra stojí Hotel Clarion, výšková stavba z r. 1982 pojmenovaná původně Gomel podle ruského názvu družebního běloruského města Homel.

V srpnu 2008 představil Jan Kaplický návrh koncertní síně.^[36] Mělo se jednat o největší moderní stavbu ve městě. V roce 2020 však bylo rozhodnuto, že stavba nebude realizována.^[37]

V rámci organizace cestovního ruchu v Jihočeském kraji, kterou má na starosti Jihočeská centrála cestovního ruchu, spadají České Budějovice do turistické oblasti Českobudějovicko-Hlubocko.

Na přelomu roku 2017/2018 byl spuštěn nový turistický web města České Budějovice – www.budejce.cz. Název webu vychází z charakteristického pojmenování tohoto města místními obyvateli.

Městská správa a politika

České Budějovice jsou statutární město s magistrátem a primátorem. Zastupitelstvo města má 45 členů, rada dohromady 11.

České Budějovice bývaly dlouho baštou ODS. Zvítězila ve všech komunálních volbách od r. 1994, kdy měla primátora. V letech 1998–2002 však byla v opozici, neboť se proti ní sjednotily KDU-ČSL, ČSSD, US a KSČM, které tak ovládly vedení města (na čemž nic nezměnily ani mimořádné volby v červnu 1999, vyvolané hromadnou rezignací 16 zastupitelů ODS v prosinci 1998). Po volbách 2002 ODS uzavřela koalici s KDU-ČSL, které zůstal primátor; učinila tak i v roce 2006, kdy získala těsnou většinu v zastupitelstvu (23) a primátora. ODS dlouhodobě dominovala i ve volbách de Sněmovny a senátních volbách (obvod č. 14, zahrnuje i východní část budějovického okresu a západní cíp jindřichohradeckého, volby r. 2000 atd.), Jiří Pospíšil zde byl zvolen třikrát za sebou (1996, 2000 a 2006). ODS v Budějovicích a přilehlých městech zvítězila dokonce i v jinak všeobecně neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008, ani to ovšem nezabránilo její celkové porážce v rámci Jihočeského kraje.^[38]

V roce 2010 došlo v Českobudějovické ODS k rozkolu, primátor za ODS Juraj Thoma by odvolán, pak ale založil nové politické uskupení Občané pro Budějovice (OPB), se kterým vyhrál následně komunální volby. Po sestavení koalice s ČSSD (5 členů v radě města), TOP09 (2 členy) a OPB (4 členové), byl Thoma opět zvolen primátorem.

Od roku 2014 je primátorem Jiří Svoboda za hnutí ANO.^[39][40][41]

Výsledky komunálních voleb do zastupitelstva města a složení koalic^[42]

volby	primátor	koalice			Soubor:Hopb2.png
			ANO	ODS	HOPB	STAN	Piráti	Zelení	KSČM	TOP 09	ČSSD	KDU-ČSL	ostatní
2018	Jiří Svoboda	ANO/HOPB/STAN+ČiB/SpČB	21,2 % 12	14,2 % 8 [p 1]	16,4 % 9	6,46 % 3 [p 2]	12,9 % 6 [p 3]		6,98 % 4	5,50 % 3 [p 4]	4,84 % 0	3,00 % 0 [p 5]	9,35 % 0
2014		ANO/ČSSD/ODS/KDU-ČSL (2015-18)	20,7 % 12	5,41 % 3	14,2 % [p 6] 8		3,96 % 0 [p 7]		10,3 % 6	6,60 % 4	15,3 % 9	5,53 % 3	18,1 % 0
		ANO/HOPB/TOP/KDU-ČSL (2014/15)
2010	Juraj Thoma	HOPB/ČSSD/TOP 09	-	14,9 % 8	26,3 % 15	[p 6]	1,2 % 0 [p 8]	3,6 % 0 [p 9]	11,4 % 6	10,1 % 6	16,8 % 10	3,77 % 0	12,0 % 0
2006	Miroslav Tetter	ODS/KDU-ČSL/SNK-ED (2010)	-	16	6 [p 10]	-	-	7,5 % 3 [p 9]	13,1 % 6	-	15,8 % 7	8,33 % 4	8,89 % 2 [p 11]
	Juraj Thoma	ODS/KDU-ČSL/SNK-ED (2006-2010)		46,4 % 23
2002	Miroslav Tetter	ODS/KDU-ČSL/ČSSD	-	34,9 % 18	-	-	-	[p 12]	15,4 % 7	-	15,0 % 7	12,0 % 6	22,7 % 7 [p 13]
nové 1999		KDU-ČSL/KSČM/ČSSD/US[43]	-	34,0 % 16	-	-	-	1,2 % 1	18,5 % 8	-	11,8 % 5	15,7 % 7	18,8 % 8 [p 14]
1998		KDU-ČSL/KSČM/ČSSD/US/SZ[44]	-	17	-	-	-	1	6	-	8	5	8 [p 15]
1994	Miroslav Beneš	ODS/KDU-ČSL+KDS+KAN/ČSSD/DŽJ/SPŽR ČR	-	36,5 % 16	-	-	-	2,3 % 1 [p 16]	13,7 % 6	-	10,9 % 5	8,50 % 4 [p 17]	28,2 % 13[p 18]
1990	Jaromír Talíř	ČSL/SPR-RSČ/SZ/VSČSP/KAN/KDS/ČSSD/ČSS/PUČM/LDS[45]	-	-	-	-	-	5,3 % 5	17,9 % 11	-	7,7 % 2	12,0 % 5	56,3 % 37[p 19]

Členění města

Do 19. století

Ve 14. a 15. století je doloženo členění města na čtyři čtvrti, které se nazývaly podle některého místního bohatého měšťana, později byly označeny čísly I-IV.^[46]

• I – Pacovského čtvrť (Quartale Paczaueri) – jižní část, jižně od náměstí a dnešních ulic Radniční a Karla IV.
• II – Rychtářova, později Prundlova čtvrť (Quartale Judicis / Prundlini) – západně od náměstí a Krajinské ulice
• III – Dratlinova, později Píseckého čtvrť (Quartale Dratlini / Pieskeri) – severně od náměstí, mezi Krajinskou a dnešní U Černé věže
• IV – Weissova či Steflova čtvrť (Quartale Stephlini - podle Štěpána Weise) – severně od dnešní ulice Karla IV. a východně od U Černé věže.

Tento stav vydržel až do konce 18. století, i když některé domy byly uváděny dle vlastníka v jiné čtvrti, než skutečně stály. Tou dobou byla zaváděna popisná čísla, která převzala orientační i evidenční funkci.

19. století – polovina 20. století

Kolem města postupně vznikala předměstí, převážně kolem hlavních cest: Svinenské později Vídeňské; Linecké a Pražské. V roce 1851 městský výbor stanovil, že se město České Budějovice skládá z z vlastního města a předměstí.

Díky vybudování železničního uzlu ve městě vzrůstal počet obyvatel a tak dne 8. června 1875 došlo k rozdělení města na čtyři okrsky^[47], což podle listu Budweiser Kreisblatt stanovilo základ budoucí „Velkým Budějovicím“^[46]:

• I – vnitřní město
• II – Pražské předměstí
• III – Vídeňské předměstí
• IV – Linecké předměstí

Po vzniku samostatného Československa bylo toto členění oficiálně zrušeno, ale výměra města se nezměnila. K roku 1930 ve vnitřním městě žilo 5180 obyvatel, na Lineckém předměstí 6582, na Vídeňském předměstí 13 601 a na Pražském předměstí 18 425 obyvatel.

Zástavba se postupně zahušťovala, nejprve nejvíce na Pražském, později i na Vídeňském a Lineckém předměstí. V letech 1913-27 bylo postaveno větší množství domů v dnešním Pětidomí, v letech 1922-25 byla postavena Havlíčkova kolonie, kolem roku 1925 i vilová čtvrť u nemocnice. V roce 1929 začala vznikat nová kolonie, které se začalo říkat Husova. Do roku 1938 srostlo Linecké předměstí s Rožnovem a vznikla vilová čtvrť u Otýlie.

Již koncem 19. století vzniklo na katastru Vráta dnešní Nové Vráto, na katastru Hodějovic Nové Hodějovice, na hranici Suchého Vrbného Nové Mladé, dále vznikalo Nové Roudné (kolonie Na Hraničkách), Nová Pohůrka, a Holanské domky (Nové Hlinsko). V letech 1925-6 pak i Nový Rožnov. Také se rozrůstaly okolní osady, jako mapř. hrdějovické Nemanice.

Po druhé světové válce byly přejmenovány předměstí na Brněnské (Vídeňské), Krumlovské (Linecké) a nově pojmenováno vznikající Plzeňské předměstí^[46].

Velké Budějovice

Součástí městské aglomerace tehdy byly i Čtyři Dvory, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Rožnov a Suché Vrbné, které ale až do roku 1952 zůstaly samostatnými obcemi.^[48] Statistická ročenka z roku 1938 do českobudějovické aglomerace, v níž k roku 1930 žilo 56 tisíc obyvatel, ovšem započítala jen Čtyři Dvory, Mladé, Rožnov a Suché Vrbné.^[49]

Již v roce 1929 se objevila v novinách první úvaha o připojení některých obcí k městu, prakticky se však debata začala až po roce 1945. V lednu 1946 byli na jednání pozváni zástupci obcí Adamov, České Vrbné, Čtyři Dvory, Dubičné, Dobrá voda, Hrdějovice, Kněžské Dvory, Mokré, Pohůrka, Rožnov, Roudné, Srubec, Suché Vrbné, Šindlovy Dvory a Vráto. V květnu 1951 bylo rozhodnuto podat na ministerstvo návrh na připojení obcí Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Kněžské Dvory, Litvínovice, Mladé, Pohůrka, Suché Vrbné a Nové Vráto^[46].

Od začátku 1952 došlo k rozšíření města o tyto obce. V roce 1954 se osamostatnily Litvínovice a od Hrdějovic byly připojeny Nemanice^[50] a České Budějovice byly od tohoto roku rozděleny na 10 osad: 1 – České Budějovice, 2 – Čtyři Dvory, 3 – Kněžské Dvory, 4 – Nové Vráto, 5 – Suché Vrbné, 6 – Dobrá Voda, 7 – Pohůrka, 8 – Mladé, 9 – Rožnov, a 10 – Nemanice, v obvodech 2-10 měly působit obvodní národní výbory^[46].

V roce 1963 se od města odpojily Hlinsko a Vráto, naopak byly připojeny Nové Hodějovice a městské obvody byly přečíslovány: 1 – České Budějovice, 2 – Čtyři Dvory, 3 – Dobrá Voda, 4 – Kněžské Dvory, 5 – Mladé, 6 – Nemanice, 7 – Nové Hodějovice, 8 – Nové Vráto, 9 – Pohůrka, 10 – Rožnov, a 11 – Suché Vrbné.

V roce 1967 se projednávala žádost o připojení Borku, který si od připojení k městu sliboval zavedení městské dopravy. Dopravní podnik však neměl dostatečnou kapacitu, proto byla žádost postoupena na okres, kde byla zamítnuta a Borek se tak k Budějovicím nikdy nepřipojil^[46].

V roce 1970 došlo k územní reorganizaci, stávajících 11 částí bylo zrušeno a město bylo od 1. října nově rozděleno na 7 číslovaných částí a jim odpovídající katastrální území. Toto členění platí podnes, později připojené obce už byly sice připojeny k číslovaným částem, ale jejich katastrální území zůstala.^[51]

V roce 1976 byly 30. dupna k městu připojeny Haklovy Dvory a Zavadilka, 1. července 1980 České Vrbné a od 1. července 1985 Třebotovice a Kaliště.

Na konci 60. let bylo postaveno první sídliště - U Pekárenské, dále v 60. letech vzniklo sídliště Pařížské komuny (dnes Staroměstské či Pražské, v roce 1974 bylo částečně dokončeno a pojmenováno sídliště Vítězný únor (dnes Šumava), v roce 1975 sídliště Vltava a v roce 1979 sídliště Máj^[46].

K jedinému zmenšení rozlohy města došlo 24. listopadu 1990, kdy se osamostatnila Dobrá Voda.

Současnost

Město se v současnosti skládá ze sedmi místních částí na 11 katastrálních území. Dvě z nich, Kaliště a Třebotovice tvoří exklávu.

• České Budějovice 1 (k. ú. České Budějovice 1) – vnitřní město – městská památková rezervace, Sokolský ostrov
• České Budějovice 2 (k. ú. České Budějovice 2, České Vrbné a Haklovy Dvory) – Čtyři Dvory, sídliště Máj, sídliště Šumava, sídliště Vltava, Zavadilka
• České Budějovice 3 (k. ú. České Budějovice 3) – Pražské předměstí, Kněžské Dvory, Nemanice
• České Budějovice 4 (k. ú. České Budějovice 4) – Husova kolonie, Nové Vráto
• České Budějovice 5 (k. ú. České Budějovice 5, Kaliště u Českých Budějovic, Třebotovice) – Pětidomí, Suché Vrbné, Nové Hlinsko, Pohůrka
• České Budějovice 6 (k. ú. České Budějovice 6) – Vídeňské předměstí (České Budějovice), Havlíčkova kolonie, Mladé, Nové Hodějovice
• České Budějovice 7 (k. ú. České Budějovice 7) – Střelecký ostrov, Linecké předměstí, Rožnov, Nové Roudné

Od 24. listopadu 1990 jsou Budějovice statutární město, ale nemají žádnou městskou část; v roce 1991 bylo předloženo 6 návrhů na rozdělení města až na 12 obvodů, ale nebyl přijat ani jeden^[46]. Dodnes se nejčastěji se uvažuje o vlastní samosprávě levého břehu Vltavy (České Budějovice 2-Čtyři Dvory).

Městem pohlcené obce

S postupným rozrůstáním města se zástavba blížila k okolním obcím.^[52] O případném sloučení se mluvilo od 30. let 20. století, ale až v roce 1952 byly vládním nařízením^[53] k Budějovicím připojeny Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Kněžské Dvory, Litvínovice, Mladé, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné a Vráto (včetně osad Nové Vráto a Hlinsko). V roce 1954 se připojily Nemanice a opět se osamostatnily Litvínovice^[54], Vráto a Hlinsko následovaly roku 1960. V roce 1963 byly pohlceny Nové Hodějovice, následně 1976 Haklovy Dvory a konečně roku 1980 České Vrbné, Třebotovice a Kaliště. Naposledy se osamostatnila v roce 1990 Dobrá Voda u Českých Budějovic.

Justiční instituce

Ve městě sídlí Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož působnost se vztahuje na území celého původního Jihočeského kraje, a Okresní soud v Českých Budějovicích. K těmto soudům přísluší krajské a okresní státní zastupitelství.

V budově justičního paláce sídlí vedle krajského soudu také Vazební věznice České Budějovice s ubytovací kapacitou 242 míst. Z těchto míst je 96 vyhrazeno pro obviněné ve vazbě a 146 pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody.

Doprava

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Železniční doprava

České Budějovice jsou napojeny na tyto železniční tratě:

• Plzeň – České Budějovice je v jízdním řádu pro cestující označená v úseku Plzeň–Strakonice číslem 191, v úseku Strakonice – České Budějovice číslem 190,
• České Budějovice – Černý Kříž (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 194),
• České Budějovice – Summerau (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 196) je vedena zhruba v trase bývalé koněspřežná dráhy České Budějovice – Linec; trať Je součástí IV. tranzitního železničního koridoru,
• České Budějovice – Gmünd (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 199),
• Praha – České Budějovice (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 220) je součást IV. tranzitního železničního koridoru, který vede z Německa přes Prahu do Rakouska. Rychlíky Praha – České Budějovice zde jezdí v hodinovém taktu a jízdní doba do stanice Praha hlavní nádraží činila v roce 2012 2 h. 36 min. se šesti mezilehlými zastávkami.^[55] Před rozestavěním železničního koridoru byla jízdní doba i kratší (např. 2 h 12 min. se zastavením pouze v Táboře roku 2003),^[56] po dokončení se počítá se zkrácením jízdní doby rychlíku ke 2 hodinám a nejrychlejšího vlaku až k 1,5 hodiny.^[57]

Letecká doprava

Jihozápadně od města v katastru obce Planá leží veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní Letiště České Budějovice. Je to bývalé vojenské letiště kategorie 4C, u něhož je po výstavbě terminálu (výstavba terminálu začala v prosinci 2017) realizováno civilní mezinárodní využití (bez pravidelné linky).^{[58] [59][60]}

Poblíž města je také menší letiště Hosín, kde sídlí Aeroklub České Budějovice.^[61] Má jednu asfaltovou dráhu a je využíváno především pro rekreaci.

Vodní doprava

Od roku 2017 jsou České Budějovice napojeny na evropskou síť vodních cest splavnou Vltavou s tím, že v Týně nad Vltavou je most, pod kterým neprojedou lodě vyšší, než 3 m; plavební zařízení vodní nádrže Orlík pro lodě do výtlaku 300 tun není dokončeno a dosavadní technické zařízení umožňuje překonat přehradní hráz jen lodím, které jsou široké do 3 metrů a které váží do 3,5 tun.^[62][63] Velikost lodí je omezena plavebními komorami o velikosti 45 x 6 m a maximální tonáží 300 tun. V centru Českých Budějovic se nachází přístaviště Lannova loděnice, v místní části České Vrbné je umístěn hlavní městský přístav pro rekreační a osobní lodě.

Silniční doprava

Městem prochází silnice I. třídy číslo 3, 20 a 34, II. třídy 156 a 157.

Budějovicemi prochází tři mezinárodní silnice E. Silnice 3, která nese označení E55 a spojuje Prahu s Českými Budějovicemi a Lincem. Dále 20, pro kterou platí mezinárodní označení E49 spojuje České Budějovice s Plzní a dále na Německo. 34 má dva statuty E49 a E551 vede z Budějovic na Humpolec jako E551 a u Třeboně odbočuje jako E49 na Wien.

Rozestavěna je dálnice D3, která bude spojovat Prahu s Českými Budějovicemi, které na dálnici budou připojeny dálniční přípojkou, a Lincem.^[64]

Autobusové spoje (stav v roce 2018)

Přímé spojení s Prahou v roce 2018 zajišťovaly autobusy RegioJet, Flixbus a také M express ve spolupráci s LEO Express pod obchodním názvem LEO Express Easy. Několik spojů provozovala také Arriva Praha a GW Bus. Některé spoje končily v Praze Roztylech, autobusy RegioJet Na Knížecí (Anděl) a dvě linky Flixbus vždy na ÚAN Florenc. Jedna z těchto linek jezdila přes Tábor a Prahu Roztyly, druhá přes Písek a Prahu Na Knížecí. Autobusy LEO Express Easy na pražské hlavní vlakové nádraží a ÚAN Florenc. České Budějovice a Prahu spojovaly také mezinárodní linky z Mestre (Benátky, Itálie), Solnohradu, Lince a Berlína. Městem projížděly také další mezinárodní autobusové spoje, v roce 2018 např. spoj z Košic přes Budapešť a Vídeň do Horní Plané.

Městská hromadná doprava

Městská hromadná doprava vznikla v Budějovicích v roce 1909 zavedením tramvajové (k nádraží, první předváděcí jízda byla již 2. prosince 1908) a trolejbusové (ke hřbitovu) dopravy.

První tramvajová trať byla označena P a vedla asi 3 kilometry od nádraží přes Pražské předměstí k dělostřeleckým kasárnám. V roce 1910 byla přidána druhá označená L na předměstí Linecké.

Protože se do systému zvláště přes válku neinvestovalo, v roce 1950, ačkoliv existovaly plány na rozšíření sítě, tramvajová doprava zanikla. Trolejbusy ji začaly nahrazovat již od roku 1946, avšak provoz vydržel jen do roku 1971. Městská autobusová doprava v Českých Budějovicích byla postupně rozšiřována a v roce 1988 měly tratě cca 200 km.

V roce 1991 byla síť trolejbusů znovu obnovena a přes finanční obtíže postupně rozšiřována. Trolejbusy v roce 2014 zajišťovaly dopravu na 6 denních a 2 nočních linkách o celkové délce 70,2 kilometru, autobusy na čtrnácti linkách o celkové délce 164,2 km^[65] a zajížděly i do některých vzdálenějších obcí, které jsou zařazeny do vnějších tarifních pásem.

Školství, věda a výzkum

Ve školním roce 2004/2005 působilo v Českých Budějovicích 27 mateřských škol (24 státních, 2 katolické a 1 soukromá; celkem 2465 dětí), 19 základních škol (18 státních a 1 katolická; 9458 žáků), 6 základních uměleckých škol (4 státní a 2 soukromé; 2700 žáků), 19 středních odborných škol či učilišť (13 státních a 6 soukromých; 8 180 žáků), 7 gymnázií (4 státní, 2 soukromá a 1 katolické; 2899 studentů), 6 vyšších odborných škol (1241 studentů) a 3 vysoké školy (Jihočeská univerzita s více než 13.000 studenty a cca 700 pedagogy, Vysoká škola evropských a regionálních studií s 240 studenty a čerstvě vzniklá Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích s asi 3500 studenty).

Ve městě sídlí pět ústavů Biologického centra Akademie věd České republiky: Entomologický ústav, Hydrobiologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav molekulární biologie rostlin a Ústav půdní biologie.

Významné podniky

• Budějovický Budvar – pivovar
• Budějovický měšťanský pivovar – pivo Samson
• Mondi Bupak – vývoj, výroba a prodej vlnité lepenky a obalů z vlnité lepenky
• GAMA – vývoj, výroba a prodej spotřebního zdravotnického materiálu, laboratorních a veterinárních produktů z plastů
• Gamex – výroba potravinářských obalů
• Jihočeské tiskárny – výroba etiket a papírových obalů
• Koh-i-noor Hardtmuth – výroba školních a kancelářských potřeb
• Madeta – mlékárny
• Motor Jikov – strojírenská výroba, tlaková slévárna, slévárna litiny, nástrojárna
• Robert Bosch – vývoj a výroba komponent motorů pro osobní automobily
• Slévárna České Budějovice

Lokální média

V Českých Budějovicích mají redakce všechna regionální média Jihočeského kraje.

Vysílá zde několik rozhlasových stanic: Český rozhlas České Budějovice, Hitrádio Faktor (dříve Rádio Podzemí), Rádio Gold, Eldorádio, Rockrádio Gold a Kiss Jižní Čechy.

Nejvýznamnějšími novinami je Českobudějovický deník (do r. 2006 Českobudějovické listy).

V Budějovicích má oblastní redakci Česká televize a působí zde několik malých soukromých televizních společností, poskytujících služby větším soukromým televizím.

Území města plně pokrývá lokální DVB-T multiplex společnosti Gimi, ve kterém mimo jiné vysílá stejnojmenná jihočeská regionální televize. Českobudějovicko je jednou ze dvou oblastí v České republice s lokálním multiplexem.

Sport

České Budějovice mají zastoupení v nejvyšších celostátních soutěžích v ledním hokeji, fotbale a volejbalu. Ve městě též existuje řada sportovních zařízení poskytujících služby veřejnosti (atletický stadion, fotbalový stadion Střelecký ostrov, Budvar aréna, Plavecký stadion). Plavecký stadion z roku 1971 disponuje padesátimetrovým krytým bazénem, skokanským bazénem, saunami, venkovní plovárnou a dětským bazénem. Po modernizaci v roce 1998 přibyl krytý tobogán a po další modernizaci v roce 2017 vířivka.

Významné kluby:

• Madeta Motor České Budějovice (lední hokej)
• SK Dynamo České Budějovice (fotbal)
• VK Jihostroj České Budějovice (volejbal)
• TJ Sokol České Budějovice (atletika)
• Hellboys České Budějovice (americký fotbal)
• RC České Budějovice (rugby)
• TJ Lokomotiva České Budějovice (házená)
• Budějovické barakudy (kriket)
• FBC Štíři Č. Budějovice (florbal)
• TJ Dynamo České Budějovice (nohejbal)
• SKVS České Budějovice (slalom na divoké vodě)

Pokud jde o méně známé sporty, v Českých Budějovicích působí jediný oficiální klub podvodního hokeje v zemi, který pod jménem Serrasalmus (což je vědecké pojmenování pro rod piraní) založili na přelomu 20. a 21. století členové Klubu sportovního potápění při Jihočeské univerzitě. Klub je zároveň oficiálním týmem ČR, kterou reprezentuje na mezinárodních turnajích. Hřiště ve Stromovce bylo v roce 2020 nejoblíbenějším hřištěm pro Discgolf v České republice.^[66]

Osobnosti

• Hirzo z Klingenbergu (?–1275), dvořan Přemysla Otakara II., lokátor města
• Vojtěch Jírovec (1763–1850), hudební skladatel
• Jan Valerián Jirsík (1798–1883), biskup českobudějovický a zakladatel českobudějovického českého školství – Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka
• Vojtěch Lanna starší (1805–1866), průmyslník a podnikatel
• sv. Jan Nepomuk Neumann (1811–1860), biskup philadelphský
• Václav Klement Petr (1856–1901), kněz a řeholník, zakladatel řádu petrínů
• Adolf Träger (1888–1965), malíř
• Eduard Kohout (1889–1976), herec
• Norbert Frýd (1913–1976), spisovatel

Patroni a ochránci Českých Budějovic

Za patrony Českých Budějovic jsou považováni:

• svatý Mikuláš, jemuž je zasvěcena katedrála svatého Mikuláše
• panna Maria Budějovická, jejíž obraz přinesl měšťan a kupec Václav v roce 1410 z Itálie (umístěn byl nejprve na oltáři u sloupu a poté v severní kapli kostela Obětování panny Marie, kterou pro tento účel nechal zrestaurovat Baltasar de Marradas)
• svatý Auracián, mučedník, jehož ostatky byly do města doneseny roku 1635

Za ochránce Českých Budějovic byli (především v barokní době) krom sv. Mikuláše, panny Marie Budějovické a svatého Auraciána dále považováni:

• svatý Dominik, zakladatel Řádu bratří kazatelů (Dominikánů), kteří působili v klášteře na současném Piaristickém náměstí
• František z Assisi, k němuž se hlásil Řád menších bratří kapucínů (Kapucíni), kteří působili v klášteře při kostele svaté Anny

Tuto pětici ochránců uvádí například raně barokní verze obrazu Panny Marie Budějovické z roku 1677.^[67] Zvon Bumerin z roku 1723 vyobrazuje krom svatého Mikuláše, svatého Auraciána a Panny Marie Budějovické též svatého Donáta.

Jako patronky města jsou dále uváděny i svaté Konkordie a Otýlie.^[68] Jméno svaté Otýlie bylo s Budějovicemi spojeno v roce 1891, kdy nechal starosta města Josef Kneissl na počest své zesnulé manželky Otýlie upravit obřadní síň na novém hřbitově na kapli zasvěcenou stejnojmenné světici.^[69] Ostatky svaté Konkordie byly v Českých Budějovicích (v roce 1951 v kapli Smrtelných úzkostí Páně a poté v katedrále svatého Mikuláše) uloženy v letech v letech 1951–1969.^[67]

Jako ochránci města před morem byli krom patronů zpodobňováni:

• svatý Roch
• svatá Rozálie
• svatý Šebestián

Rozsah a chápání patronátu se postupem času měnilo, takže zdroje a historické dokumenty nemusejí být jednotné. Například pamětní listina sepsaná po restaurování českobudějovické katedrály v roce 1912 uvádí svatého Mikuláše jako patrona chrámu, kdežto svatého Auraciána jako patrona města.^[67] V době fungování kláštera na Piaristickém náměstí (především pod správou dominikánů, tj. do roku 1785), byl uctíván též blahoslavený Jindřich Librarius, zakladatel a první převor kláštera.^[70] Patrony českobudějovické diecéze jsou svatý Mikuláš, svatý Jan Nepomucký a svatý Jan Nepomuk Neumann.^[71] Ochráncem a neoficiálním patronem města nazývá historik Jan Müller biblického Samsona zpodobněného na vrcholu Samsonovy kašny vprostřed náměstí Přemysla Otakara II.^[72]

Partnerská města

Statutární město České Budějovice udržuje partnerství s pěti zahraničními městy, a to jak na oficiální úrovni, tak i prostřednictvím vzájemných kontaktů mezi místními spolky a organizacemi.^[73]

• Linec, Rakousko
• Lorient, Francie
• Nitra, Slovensko
• Pasov, Německo
• Suhl, Německo

Odkazy

Reference

Literatura

• Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1)
• WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha: Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. - kapitola O budějovickém hospodářství. 
• ZEITHAMMER, Leopold M. České Budějovice a okolí: přírodní, národohospodářské, kulturní a národnostní poměry, dějiny jakož i staré stavitelské a jiné památky. České Budějovice: Leopold M. Zeithammer, 1904. 274 s. Dostupné online. 

Související články

• Seznam měst v Česku podle počtu obyvatel
• Seznam primátorů Českých Budějovic
• Mariánské náměstí (České Budějovice)

Externí odkazy

• Galerie České Budějovice na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu České Budějovice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo České Budějovice ve Wikislovníku
• Kategorie České Budějovice ve Wikizprávách
• České Budějovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• České Budějovice – oficiální stránka města
• České Budějovice "Budějce"- oficiální turistická stránka
• Český rozhlas České Budějovice – informace z regionu
• Informace o archeologických průzkumech v centru města
• Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
• České Budějovice na oficiálním portálu České republiky
• Virtuální prohlídka

Města ležící u Vltavy
Města na Vltavě (po proudu)	Horní Planá • Vyšší Brod • Rožmberk nad Vltavou • Český Krumlov • České Budějovice • Hluboká nad Vltavou • Týn nad Vltavou • Praha • Roztoky • Klecany • Libčice nad Vltavou • Kralupy nad Vltavou • Veltrusy • Mělník (soutok s Labem)
Kategorie: Sídla na Vltavě

Statutární města v Česku
100 000+	Brno Liberec Olomouc Ostrava Plzeň Praha
70 000+	České Budějovice Hradec Králové Pardubice Ústí nad Labem Zlín
50 000+	Frýdek-Místek Havířov Jihlava Kladno Most Opava Teplice
30 000+	Děčín Chomutov Jablonec nad Nisou Karlovy Vary Karviná Mladá Boleslav Prostějov Přerov Třinec

Autoritní data	Biblio: 320a861b-1e6b-4dcd-b35b-a82d248931b2, deea2e62-970f-423f-a795-57ae1016ccc4, 92d5361e-3cd7-4dca-95f6-4e8a6122938d, 24275c4d-2674-48d3-84b1-8305e26938ee NKC: ge131699 BNF: cb15291482k (data) GND: 4008698-7 LCCN: n81080131 MBAREA: d305268d-16ed-49f7-b23f-8bb184ed1359 NLI: 987007531822205171 SNK: 92105 VIAF: 153562408