Varjagové: Porovnání verzí

Varjagové (rusky Варяги, Varjagi; řecky Βάραγγοι, Varangoi; staroseversky Væringjar) byli švédští Vikingové, kteří podnikali obchodně-kořistnické výpravy do východní Evropy, Černomoří a Kaspicka. Jejich zdejší slovanské a řecké/byzantské označení mělo původ ve vlastním skandinávském pojmenování, jež označovalo člena družiny, vázaného přísahou věrnosti (vár) svému náčelníku. Varjagové nebyli výhradně švédského původu; zejména od druhé poloviny 11. století bylo mezi nimi mnoho Anglosasů, také Slovanů a Ugrofinů. Pojem varjag neoznačoval etnickou příslušnost, ale sociální postavení. Varjagové byli elitní družiny ozbrojených kupců.

Oblast výbojů

První Varjagové se objevili v severovýchodní Evropě kolem roku 800. Přistáli na pobřeží Finského zálivu a poté začali pronikat do vnitrozemí. Jejich první cesta vedla po Něvě, Ladožském jezeře a proti proudu řeky Volchov do Ilmeňského jezera. V této oblasti si Varjagové vybudovali první opevněné základny. Jedna z nejstarších a nepochybně nejvýznamnějších byl Aldeigjuborg (nyní Stará Ladoga), situovaná nedaleko ústí Volchova do Ladožského jezera. Odtud pronikli po vodních plochách a tocích dále na Volhu a po Kaspickém moři do vzdálených arabských zemí. Na této trase obchodovali s Volžskými Bulhary, Chazary a Araby. Kromě této „arabské“ obchodní cesty se později, v polovině 9. století, ustálila druhá, známější cesta vedoucí „od Varjagů k Řekům“ (iz Varjag v Greki), to znamená ze Švédska přes Baltské moře do Finského zálivu a dále: proti proudu Něvy do Ladožského jezera, kde se u Aldeigjuborgu vplulo do Volchova, proti jeho proudu do jezera Ilmeň a dále na jih proti proudu Lovati na Dněpr a dále do Černého moře a přes něj do byzantské říše. Alternativní cesta vedla z Rižského zálivu proti proudu Západní Dviny (Daugavy) a opět na Dněpr.

Varjagové si budovali nejen své základny, ale využívali i již existující městské pevnosti. Později se v některých starých slovanských centrech (Novgorod, Bělozersk, Polock, Kyjev) zmocnili vlády a začali vybírat od místních obyvatel tribut v naturáliích, které byly následně využívány v dálkovém obchodu jako zboží. To bylo typické také pro první vládce Kyjevské Rusi – Rurikovce.

Ve službách Byzance

Později se Varjagové proslavili jako profesionální bojovníci ve službách významných panovníků. Varjažskou gardu měli zejména byzantští císaři. Už k roku 911 se váže zpráva o obchodní dohodě mezi císařem Leonem VI. Moudrým a kyjevským knížetem Olegem, jejíž součástí byla i možnost najímat varjažské družiníky do služeb císaře. Skutečně masivní příliv Varjagů do Konstantinopole nastal o 70 let později, když veliký kníže kyjevský Vladimír I. poslal (asi r. 988) svému budoucímu švagrovi Basileiovi II. Bulharobijci na pomoc zhruba 6000 bojovníků ze své družiny. Ti již zůstali v císařových službách a stali se osobní, průběžně doplňovanou, panovníkovou gardou.

Později tvořili základ elitního vojska, které bylo posíláno např. i do bojů ve Středomoří, kde se Byzanc snažila uchránit poslední zbytky držav – ještě za Basilea zasahovali v bojích proti Normanům (ti byli taktéž vikinského původu!) v jižní Itálii (Apulii); o 20 let později (1038) pomáhali pod vedením slavného generála Georgia Maniaka vyhnat Araby ze Sicílie. V poslední italské výspě Byzance, Bari, byli od r. 1041 stálou posádkou.

Ve stejný rok, kdy Normané definitivně dobyli Bari (1071), padla prakticky celá varjažská družina na bojišti u Mantzikertu. Po této katastrofě se začalo složení družiny měnit: přibývalo Anglosasů a Dánů (i v souvislosti s dobytím Anglie Normany r. 1066).

Kolonisté severozápadní Rusi

Od těchto elitních oddílů ozbrojených dálkových kupců je třeba odlišit severské obyvatelstvo, které přicházelo do východní Evropy s úmyslem kolonizovat zdejší nepříliš hustě osídlené kraje a jemuž zřejmě náleželo finské pojmenování Ruotsi (dnes má toto slovo význam „Švédsko“). Na rozdíl od Varjagů byli skandinávští obyvatelé, kteří se usadili jižně od Finského zálivu, brzy asimilováni slovanským a zčásti i finským etnikem. Etnonymum „Rus'“ se však zachovalo a později se stalo pojmenováním pro území, na kterém vládla dynastie varjažského původu (Rurikovci), i jeho slovanského obyvatelstva.

Trochu jinak.

Varjagové zde jsou tzv. odnepaměti. Baltické moře Římany nazývané " Suebikum " jak ve své knize Válka s Góty uvádí řecký historik Prokopius a významově tedy " svobodných " je pro zdejší " Varjagů " a tedy varjackým.

Řek Claudius Ptolemaios, egyptská Alexandria 100 - 160 n. l. ve své " Kronice světa " tvrdí, že při severních mořích žije svobodný kmen Veletů, který brání své krále a tedy bezpochyby Svébů což potvrzují samotní Germáni pouze s rozdílem, že se jedná o kmeny jejich.

Ptejme se čím svá tvrzení dokládají, neboť jsou taktéž pouze jejich a dodnes neprokázali, že Alamani jsou Germáni a tedy, že jsou Sarmaty.

Al Ma Súdí v knize " Rýžoviště zlata a doly drahokamů " uvádí, zřejmé i z výše uvedeného, že v Pobaltí, ještě v 10. století, na ostrově Voliň vládne svébský král Mádžák, jižněji při řece Sprévě Boleslavič a ještě víc k jihu Vádslavič. Nakonec též langobardský historik Paulus Diákonus připouští, že v Bavorsku, nezbývá nežli konstatovat i Korutanech, žijí Slované. Toto vše potvrzuje dílo neznámého autora " Getika ", neboť zmiňuje Anty a Sklaveny.

Antové jsou přitom všem historicky doloženým kmenem, který dle latinských údajně jediných pravdivých informátorů zmizel stejně jako, Skythové, Sarmati, Góti atd. atd.

Jsou-li zde Slované, Germáni i jiní, ptejme se kde se tu vzali. Zjevné je, že pochází ze Skythů, Sarmatů a oněch jiných.

Jsou-li tedy i v křížovce s tajenkou Sarmati Alany, jsou jim předcházející Skythové Anti a Alamani. Říše Alamanů je nade vší pochybnost již kolem r. 250 na řece Mohan v Porýní a Franckou zakládá Chlodovik I až kolem roku 480. Zváni jsou Austrasijci což evokuje původ nejen z východu, ale též z Asie.

Stojí-li jak tvrdí al Ma Súdí na ostrově Voliň Chrám a zdejší jsou nazýváni Voliňany, Variny a v Zálabí Veringy poté nic nebrání, kromě zpráv jediných informátorů, aby na Rusi Varjagy.

Záměna probíhá v době rurikovské Rusi, neboť Rurik je Bodrc neboli Obodrita, o nichž je známé, že coby svébský kmen v Zálabí kolaborují s Franky neboli Austrasijci a Vikingy neboli Normany.

Varjagové jsou tudíž nikoli švédští Vikingové či ozbrojené tlupy obchodníků, ale správní vrstva Antů vybírající daň či tribut.

Za případnou úpravu délky textu, míněno mizící na pravé straně, děkuje Wiki:Zvažující. Nevidím tužku ani vlnovky.

Literatura

• PICKOVÁ, Dana. O počátcích státu Rusů. Historický obzor, 2007, 18 (11/12), s. 253-261. ISSN 1210-6097.
• PICKOVÁ, Dana. Were the Varangians Really the Founders of the Rus’ian State?. In: SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague: Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 17-28. (anglicky)

Související články

• Normanská teorie vzniku ruského státu
• Gardarike
• Kyjevská Rus

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Varjagové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Šablona:Link GA