m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m →Úcta: Jezuitský kostel (Innsbruck) |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Úcta == |
== Úcta == |
||
Hrob byl původně v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci ostatků do [[Špýr]]u a roku 1576 do [[Innsbruck]] |
Hrob byl původně v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci ostatků do [[Špýr]]u a roku 1576 do [[Jezuitský kostel (Innsbruck)|Innsbrucku]]. |
||
Jeho svátek je slaven [[3. listopad]]u. |
Jeho svátek je slaven [[3. listopad]]u. |
||
=== Patrocinia === |
=== Patrocinia === |
||
Verze z 29. 1. 2018, 15:46
| Pirmin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 670 |
| Úmrtí | 3. listopadu 753 (ve věku 82–83 let) Hornbach |
| Povolání | spisovatel |
| Funkce | opat |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Pirmin nebo také Perminus, Perminius, Primenus (kolem roku 690 – 753 Hornbach) byl misionář, opat a biskup.
Život
Pravděpodobně byl původem z Britských ostrovů, Skot nebo Ir. Měl dobré styky s Karlem Martellem, pracoval v alsaském prostoru, jeho založení kláštera v Reichenau roku 724 bylo podporováno alemanským knížecím rodem. Založil také kláštery v Gegnerbachu (727), Schuttern, Vivarium Peregrinorum (Murbach) v Alsasku (728), Amorbach a Hornbach v Porýní (740).
Úcta
Hrob byl původně v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci ostatků do Špýru a roku 1576 do Innsbrucku. Jeho svátek je slaven 3. listopadu.
Patrocinia
- Je patronem Porýní - Falce, Alsaska, ostrova Reichenau a města Innsbrucku. Jeho jméno nese porýnské město Pirmasens.
- Platí za patrona proti moru, otrávení, hadům a žábám, revmatu a nemocem očí.
Ikonografie
Bývá vyobrazen jako klerik v kasuli (například Solothurn, chrám sv.Ursuse), jako opat drží model kostela, někdy jako biskup s berlou, mitrou a v pontifikálním oděvu s pluviálem, někdy odhání hady a žáby (například na sklomalbě chrámového okna v Reichenau-Mittelzell).
Dílo
- Scarapsus, (Ursmar Engelmann: Der heilige Pirmin und sein Pastoralbüchlein, eingeleitet und ins deutsche übertragen. Sigmaringen 1976) ed. Hauswald, E. 2006, Pirmins Scarapsus - Einleitung und Edition, [1]
Prameny
- Vita Pirminii auctore monacho Hornbacensi, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 17-31;
- Miracula sancti Pirminii Hornbacensia, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 31-35;
- Vita Pirminii I u. II, ed. Ch. de Smedt in AASS nov. II/1 (1894), 33-44.
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 8., Herder: Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, 213 - 214.
- Adriaan Breukelaar: Pirminius. Heslo v: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL)
- Michael Görringer: Pirminius – Geschichte des linken Rheinufers vorzüglich der bayerischen Pfalz … besonders die Einführung, Verbreitung des Christentums. Wahrburg, Zweibrücken 1841
- Ursmar Engelmann: Pirminius: Mönch, Bischof und Missionar, Benediktinische Monatschrift 29 (1953), 452-459.
- Arnold Angenendt: Monachi peregrini; Studien zu Pirmin und den monastischen Vorstellungen des frühen Mittelalters. München 1972 ISBN 3-7705-0605-7
- Hans Ammerich: Hl. Pirminius. Sadifa Media, Kehl am Rhein 2002. ISBN 3-88786-183-3
- Richard Antoni: Leben und Taten des Bischofs Pirmin – die karolingische Vita . Mattes, Heidelberg 2005. 2. erw. Aufl. ISBN 3-930978-82-2
- Maria Calasanz Ziescheová: Poutník - http://ikarmel.cz/kniha/Poutnik_101764.html
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
