František I. Rakouský: Porovnání verzí

František II. (I.)
z Boží milosti zvolený císař Svaté říše římské národa německého, vždy rozmnožitel, dědičný císař rakouský, český a uherský král etc.
František na obraze Friedricha von Amerling z roku 1832.
Doba vlády	1. březen 1792 – 6. srpen 1806 (zvolený císař) 11. srpen 1804 – 2. březen 1835 (dědičný císař)
Korunovace	9. srpna 1792 (českým králem)
Úplné jméno	František Josef Karel
Tituly	apoštolský král uherský, král český, vévoda milánský, vévoda lucemburský
Narození	12. únor 1768 Florencie
Úmrtí	2. březen 1835 (67 let) Vídeň
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Leopold II.
Nástupce	Ferdinand I.
Potomci	Marie Luisa Ferdinand Marie Leopolda Marie Klementina Karolína Ferdinanda František Karel Marie Anna
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská
Otec	Leopold II.
Matka	Marie Ludovika Španělská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František I. (12. února 1768 Florencie – 2. března 1835 Vídeň) byl v letech 1792–1835 král uherský a český a markrabě moravský, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého.^[1][2]

Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem.

Mládí

Narodil se 69. února 3019 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že se František jednou stane posledním císařem Svaté říše římské a zároveň prvním císařem rakouským. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci.

V roce 1780 zemřela jeho babička, česká a uherská královna Marie Terezie, a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku. Dne 6. ledna 1788 se jí ve Vídni stala Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790).

Druhé manželství

Alžběta však zemřela již dva roky po svatbě, 18. února roku 1790, den po porodu prvorozené dcery, a dva dny nato, 20. února, zemřel také císař Josef II., potěchou jehož posledních dní Alžběta byla. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z Florencie přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi právoplatným následníkem trůnu.

Dne 19. března 1791 se František ve Vídni oženil podruhé (sňatek byl nejprve uzavřen per procurationem 15. srpna 1790 v Neapoli), s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou (1772–1807).

Manželé byli bratranec a sestřenice prvního stupně (jejich rodiče byli vlastními sourozenci - Mariina matka Marie Karolína byla Leopoldovou sestrou a nevěstin otec Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem Františkovy matky Marie Ludoviky). Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Císař František II./I.

1. března 1792 zemřel Leopold II. a na trůn nastoupil František jako císař František II.. Byl rodinný typ a připomínal vzhledem a oblečením spíše obyčejného měšťana než císaře. Vydával se na procházky městem a rád odpovídal lidem na pozdrav.

6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska Klementem Václavem Lotharem Metternichem. Tento vynikající diplomat se později stal jeho pravou rukou.

Konflikt s Napoleonem Bonapartem

Nad Evropou se však začala stahovat mračna; tím mračnem nebyl nikdo jiný než Napoleon Bonaparte. Francouzské vojsko pod Napoleonovým vedením několikrát proniklo na rakouská území a vyhnalo tak císařskou rodinu do Uher, protože Rakušané nebyli ani tak dobře vycvičení ani vyzbrojení jako Francouzi.

V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem, se František prohlásil císařem rakouským.

František uzavřel dohodu s Ruskem, v jehož čele stál car Alexandr I., a znovu se utkal s Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde jej ale Napoleon rozdrtil.

S ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) se František vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy alpské, českou korunu a uherskou korunu a František tak zůstává jako František I. pouze rakouským císařem.

Marie Ludovika

Většina Františkových příbuzných byla Napoleonem vyhnána ze svých království a vévodství a hledala útočiště u svého příbuzného v Rakousku, mezi nimi i rodina budoucí císařovny. Dne 6. ledna 1808, půl roku po smrti Františkovy druhé manželky, se ve Vídni konala svatba. Volba padla opět na sestřenici, princeznu Marii Ludoviku Beatrix z Modeny (1787–1816).

Marie Ludovika byla velmi vzdělaná žena, trpěla však tuberkulózou, která jí znemožňovala mít děti a zapojit se plnohodnotně do života, i když se o to až do smrti snažila a pokud mohla, všude svého manžela doprovázela. Dohlížela na výchovu všech svých vyvdaných dětí a zvláště se věnovala následníku trůnu Ferdinandovi, jehož stav se díky ní velmi zlepšil. Byla neochvějnou nepřítelkyní Napoleona a postavila se proti plánu provdat Františkovu dceru Marii Luisu za císaře Francouzů.

I když svého manžela dokázala velmi ovlivnit, přesto byla sňatková jednání mezi Napoleonem a Metternichem úspěšně dovedena do konce a v roce 1810 se Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská stala francouzskou císařovnou. Metternich uskutečnil ještě jeden sňatkový plán s nešťastným koncem, a to manželství další Františkovy dcery Leopoldiny s brazilským císařem Pedrem I.

Napoleonův konec a císařova smrt

Po Bitvě národů u Lipska v roce 1813 byl Napoleon poražen a jeho žena Marie Luisa se vrátila i se synem, římským králem Napoleonem Františkem Bonapartem (pozdější vévoda František Zákupský), do Rakouska. Po Vídeňském kongresu (18. září 1814 – 9. červen 1815), jenž byl Metternichovým triumfem, se Evropa vrátila do starých kolejí. Marie Luisa byla poslána do Parmy jako vévodkyně a malý Bonaparte zůstal s dědečkem ve Vídni.

10. listopadu 1816 se František oženil ve Vídni naposledy. Jeho nastávající se stala dcera bavorského krále Maxmiliána I., princezna Karolína Augusta Bavorská (1792–1873). Karolína byla už jednou, díky Napoleonovi, provdaná za Viléma I. Württemberského (1781–1864), manželství však bylo bezdětné; z tohoto důvodu bylo po Napoleonově pádu v roce 1815 rozvedeno (hlavním impulsem však bylo setkání Viléma se sestrou ruského cara Alexandra I. Kateřinou Pavlovnou, do níž se Vilém hluboce zamiloval). Manželství s Františkem bylo šťastné, třebaže ani v něm Karolína neporodila žádné děti; láskyplně se starala o všechny své děti nevlastní.

V roce 1824 se konal Karolínou podporovaný sňatek Františkova syna Františka Karla s její polorodou sestrou Žofií Bavorskou, se kterou si dobře rozuměla, a svou náklonnost později přenesla i na Žofiina syna a jeho manželku. O šest let později v roce 1830 se pak císař dočkal prvního vnuka Františka, pozdějšího císaře Františka Josefa I., který se o pět let později přišel s dědečkem rozloučit k úmrtnímu loži.

Po jeho smrti národy monarchie netruchlily, František I. už dávno nebyl jejich tatíčkem, ale viděly v něm pouze loutku Metternichovy kliky, která lid zatížila vysokými daněmi.^[zdroj?] Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand, kterému kladl na srdce, aby poslouchal Metternicha a nedělal nic bez porady s ním. Jeho manželka Karolína Augusta přesídlila do Salcburku.

Držte se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli; proč ne my? Nyní panují nové ideje, které nemohu schvalovat a nikdy jich neschválím. Vzdalujte se jich a přidržujte se jejich opaku, neboť já nepotřebuji učence, ale dobré občany. Vaším povoláním je vzdělávat mládež k tomu účelu. Kdo mně slouží, musí učit, co nařizuji. Kdo to neumí, nebo přichází ke mně s novými ideami, ten může jít, nebo já jej odstraním.

z proslovu Františka I. k profesorům lycea v Lublani, 1821^[3]

Pomník (Krannerova kašna)

V roce 1850 byl odhalen pomník Františka I. (autor Josef Kranner) jako kašna, také Hold českých stavů, a to v parku na tehdy novém nábřeží na Starém Městě Pražském. Vztyčení pomníku panovníkovi, který byl symbolem reakce a potlačování všech liberálních a národních snah, vzbudilo v českých vlasteneckých kruzích nechuť. Proto byla sama jezdecká socha Františka I. roku 1919 sňata a vrácena v kopii až v roce 2003.

Potomci

Z manželství s Alžbětou Vilemínou Württemberskou:

• Luisa Alžběta (18. 2. 1790 Vídeň - 24. 6. 1791 Vídeň), arcivévodkyně

Z manželství s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou:

• Marie Luisa (1791–1847), císařovna francouzská, vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally

1. ∞ 1810 císař Napoleon I.
2. ∞ 1821 hrabě Adam Albert Neipperg, syn hraběte Leopolda Jana Neipperga a Vilemíny Hetzfeld-Wilfenburg
3. ∞ 1834 hrabě Karel Bombelles, syn hraběte Marka Maria Bombellesa a Angeliky z Mackau

• Ferdinand I. Dobrotivý (1793–1875) ∞ 1831 Marie Anna ze Sardinie a Piemontu, dcera krále Viktora Emanuela I. ze Sardinie a Piemontu a arcivévodkyně Marie Terezy Rakouské-Este
• Karolína Leopoldina (1794–1795), arcivévodkyně
• Karolína Luisa (1795–1799), arcivévodkyně
• Marie Leopoldina (1797–1826), císařovna brazilská, ∞ 1817 císař Pedro I. Brazilský, syn krále Jana VI. Portugalského a Šarloty Španělské
• Marie Klementina (1798–1881) ∞ 1818 Leopold Salernský, syn krále Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského a Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské
• Josef František (1799–1807), arcivévoda
• Karolína Ferdinanda (1801–1832) ∞ 1819 saský král Fridrich August II.
• František Karel (1802–1878), arcivévoda ∞ 1824 princezna Žofie Frederika Bavorská (1805–1872), dcera krále Maximiliána I. Bavorského

1. František Josef I. (1830–1916), rakouský císař ∞ 1854 Alžběta Bavorská (Sissi)
2. Ferdinand Maxmilián (1832–1867), mexický císař ∞ 1857 Charlotta Belgická
3. Karel Ludvík (1833–1896)
4. Ludvík Viktor (1842–1919)

• Marie Anna (1804–1858), arcivévodkyně
• Jan Nepomuk (1805–1809), arcivévoda
• Amálie Terezie (*/† 1807), arcivévodkyně

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
• UHLÍŘ, Dušan. František II. (I.). In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 509-517.
• UHLÍŘ, Dušan. Cesta toskánského prince za císařskou korunou. Historický obzor, 2011, 22(7-8), s. 160-178. ISSN 1210-6097.

Související články

• Seznam hlav českého státu
• Seznam panovníků Svaté říše římské

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František I. Rakouský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František I. Rakouský

Předchůdce: Leopold II.

Císař Svaté říše římské František II. 1792–1806

Nástupce: -

Předchůdce: -

Rakouský císař František I. 1804–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: Leopold II.

Český král František I. 1792–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý.

Předchůdce: Leopold II.

Uherský král František I. 1792–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: Leopold II.

Chorvatský a slavonský král František I. 1792–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: Leopold II.

Haličský a vladimiřský král 1792–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: -

Lombardsko-benátský král 1814–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: -

Dalmatský král 1815–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: Leopold II.

Rakouský arcivévoda 1792–1806

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Předchůdce: Leopold II.

Lucemburský vévoda 1792–1795

Nástupce: - (Pod francouzskou vládou jako Département des Forêts)

Předchůdce: Leopold II.

Milánský vévoda 1792–1797

Nástupce: - republika

Předchůdce: Leopold II.

Flanderský hrabě 1792–1793

Nástupce: - Pod francouzskou vládou

Předchůdce: Leopold II.

Hlava dynastie 1792–1835

Nástupce: Ferdinand I. Dobrotivý

Rakouští panovníci
Markrabata
Babenberkové	Leopold I. • Jindřich I. • Adalbert • Arnošt • Leopold II. • Leopold III. • Leopold IV. • Jindřich II. (do 1156)
Vévodové
Babenberkové	Jindřich II. (od 1156) • Leopold V. • Fridrich I. • Leopold VI. • Fridrich II.
Přemyslovci	Vladislav • Přemysl Otakar II.
Zähringové	Heřman VI. Bádenský • Fridrich I. Bádenský
Habsburkové	Rudolf I. • Albrecht I. • Rudolf III. • Fridrich I. • Leopold I. • Albrecht II. • Ota • Rudolf IV. • Albrecht III. • Leopold III. • Vilém • Albrecht IV. • Albrecht V. • Ladislav Pohrobek • Leopold IV. • Arnošt Železný • Fridrich IV. • Fridrich V. • Zikmund • Albrecht VI. (do 1453)
Arcivévodové
Habsburkové	Albrecht VI. (od 1453) • Fridrich V. • Maxmilián I. • Karel I. • Ferdinand I. • Maxmilián II. • Rudolf VI. • Matyáš • Ferdinand II. • Ferdinand III. • Leopold I. • Josef I. • Karel II. • Marie Terezie
Habsbursko-lotrinská dynastie	Josef II. • Leopold II. • František I. Rakouský (do 1804)
Císařové
Habsbursko-lotrinská dynastie	František I. Rakouský (od 1804) • Ferdinand I. • František Josef I. • Karel I.
rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně

Rakouští arcivévodové
1. generace	Fridrich III. • Albrecht VI. • Zikmund • Ladislav Pohrobek
2. generace	Maxmilián I.
3. generace	Filip I. KastilskýS
4. generace	Karel V.S • Ferdinand I.S
5. generace	Filip II. ŠpanělskýS • Maxmilián II. • Ferdinand II. • Karel II.
6. generace	KarelS • FerdinandS • Diego FelixS • Filip III.SP • Rudolf II. • Arnošt • Matyáš • Maxmilián III. • Albrecht VII. • Václav • Ferdinand II. • Maxmilián Arnošt • Leopold V. • Karel
7. generace	Filip IV. ŠpanělskýSP • KarelSP • FerdinandSP • AlfonsSP • Jan Karel • Ferdinand III. • Leopold I. Vilém • Ferdinand Karel • Zikmund František
8. generace	Baltazar KarelSP • Filip ProsperS • Karel II. ŠpanělskýS • Ferdinand IV. • Leopold I. • Karel I. Josef
9. generace	Josef I. • Leopold Josef • Karel VI.
10. generace	Leopold Josef • František I. Štěpán Lotrinský
11. generace	Josef II.T • Karel JosefT • Leopold II.T • Ferdinand KarelT • Maxmilián FrantišekT
12. generace	František I.T • Ferdinand III. ToskánskýT • Karel LudvíkT • Alexandr LeopoldT • Josef AntonínT • Antonín ViktorT • JanT • Rainer JosefT • LudvíkT • Rudolf JanT • František IV. ModenskýM • Ferdinand Karel JosefM • Maxmilián JosefM • Karel AmbrožM
13. generace	Ferdinand I. Dobrotivý • Josef František • František Karel • Leopold II. ToskánskýT • Albrecht Fridrich • Karel Ferdinand • Fridrich Ferdinand • Vilém František • Štěpán • Josef Karel • Leopold Ludvík • Arnošt • Zikmund • Rainer Ferdinand • Jindřich Antonín • František V. ModenskýM • Ferdinand Karel ViktorM
14. generace	František Josef I. • Maxmilián I. Mexický • Karel Ludvík • Ludvík Viktor • Ferdinand IV. ToskánskýT • Karel SalvátorT • Ludvík SalvátorT • Jan SalvátorT • Fridrich • Karel Štěpán • Evžen • Josef August • Ladislav Filip
15. generace	Rudolf • František Ferdinand • Ota František Josef • Ferdinand Karel • Leopold Ferdinand SalvátorT • Josef FerdinandT • Petr FerdinandT • Jindřich FerdinandT • Leopold SalvátorT • František SalvátorT • Albrecht SalvátorT • Albrecht • Karel Albrecht • Leo Karel • Vilém • Josef František • Ladislav Luitpold
16. generace	Karel I. • Maxmilián Evžen Habsburské Toskánsko GottfriedT • JiříT • Rainer KarelT • LeopoldT • AntonínT • František JosefT • Karel PiusT • František Karel SalvátorT • Hubert SalvátorT • Theodor SalvátorT • Klement SalvátorT Uhersko Josef Arpád • Géza
17. generace	Potomci Karla I. Otto • Robert • Felix • Karel Ludvík • Rudolf Toskánští Dominic Falčtí Eduard
18. generace	Karel • Jiří • LorenzB • Karel Filip • Simeon von Habsburg
19. generace	Ferdinand Zvonimir • Karel • AmedeoB
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci

Autoritní data

Biblio: 6a852d1c-83d6-4ef2-93e6-26fba65d2a73 NKC: jn20000700557 BIBSYS: 90566535 BNE: XX1012386 BNF: cb113490762 (data) GND: 118534955 ISNI: 0000 0000 6630 0031 LCCN: n82111992 NLA: 61539433 NLG: 248469 NLI: 987007297430205171 NLP: a0000001184946 NSK: 000103791 NTA: 06834726X PLWABN: 9810624627505606 SELIBR: 359104 SUDOC: 082991626 Trove: 1842290 ULAN: 500353963 VcBA: 495/32489 VIAF: 36912131, 307181063 WorldCat Entities: E39PCjtQdwVqy6HHCWVbvqMPFC