Zdeněk Štěpánek

Zdeněk Štěpánek
Jako Míťa Karamazov ve hře F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor, 1931
Narození	22. září 1896 Tvoršovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. června 1968 (ve věku 71 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Elena Hálková Soňa Grossová
Příbuzní	Jan Nepomuk Štěpánek (dědeček)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Štěpánek (22. září 1896 Tvoršovice^[1] u Benešova – 20. června 1968 Praha) byl český herec, dramatik, režisér a scenárista, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, otec herečky Jany Štěpánkové a herců Martina Štěpánka a Petra Štěpánka a divadelní režisérky Kristiny Taberyové.^[2]

Bývá považován za jednu z nejvýraznějších a nejznámějších českých hereckých osobností 20. století; proslul mnoha svými rolemi na divadle i ve filmu a dodnes patří mezi nejlepší české herce všech dob. Byl to herec robustní postavy a bouřlivácké povahy, jenž oplýval zvláštním charakteristicky něžným i drsně chraplavým hlasem, který našel své uplatnění nejen při herecké práci, ale i jako výborný recitátor poezie, předčitatel krásné literatury i příležitostný rozhlasový hlasatel. Z celé řady divadelních rolí jeho nejmilejší byla role Cyrana z Bergeracu, z  filmových rolí vynikl v husitské trilogii režiséra Otakara Vávry, kde ztvárnil postavu Jana Husa i Jana Žižky z Trocnova, nebo v roli vodníka v televizní inscenaci Jiráskovy Lucerny, kterou hrál i v Národním divadle.

Mládí

Své matce se narodil předčasně po sedmi měsících těhotenství, jako zajímavost některé prameny^[zdroj?] uvádějí, že prý jej matka „dopékala“ v troubě (namísto inkubátoru), aby vůbec přežil. Jeho tatínek byl po svém otci hudbymilovný a široce kulturně založený člověk. Mladý Zdeněk absolvoval hospodářskou školu, těsně před vypuknutím první světové války utekl k divadlu, kde zpočátku hrál v různých kočovných společnostech, nicméně již v roce 1915 dobrovolně narukoval do války.

V legiích

Na východní frontě upadl do ruského zajetí, kde v zajateckém táboře řídil táborové divadlo, nakonec přešel k československým legiím v Rusku, kde působil jako herec, režisér a scenárista Divadla Československé armády na Rusi.^[3] S legiemi se pak dlouhou cestou přes Vladivostok (tzv. legionářská nebo sibiřská anabáze) dostal v roce 1920 zpět domů do nedávno vzniklého Československa.

Meziválečné období

Po válce krátce působil v divadle na Kladně, odkud pak přešel v roce 1921 do pražského Divadla na Vinohradech,^[4] od roku 1934 působil coby člen činohry Národního divadla v Praze.^[5] Po válce působil také jako divadelní autor, režisér a scenárista, kdy psal a inscenoval zejména hry s legionářskou tematikou. Je také autorem hry Nezbedný bakalář a spoluautorem filmového scénáře ke stejnojmennému filmu, kde si zahrál hlavní postavu bakaláře Jana.

Po druhé světové válce

Po válce, 28. června 1945, začala disciplinární komise prověřovat Zdeňka Štěpánka kvůli jeho činnosti za protektorátu.^[6] Byl obviněn z toho, že: 1) 18. června 1942 četl na manifestační schůzi Národní rady české rezoluci, v níž byl schválen nacistický okupační režim a tupen prezident Edvard Beneš. 2) 10. března 1943 promluvil v Rudolfinu na večírku pořádaném K. H. Frankem, kde Frankovi poděkoval za přijetí. 3) Při návštěvě Josepha Goebbelse v Praze ho uvítal ve filmových ateliérech na Barrandově. 4) Stýkal se s představiteli okupačního režimu. 5) Účinkoval na dobročinných představeních ve prospěch Německého červeného kříže. 6) Po premiéře Gygova prstenu obdržel od K. H. Franka koš s květinami a alkoholem. Disciplinární komise vyloučila Zdeňka Štěpánka z jakéhokoliv vystupování na všech koncertních a divadelních scénách Československé republiky a předala ho Lidovému soudu.^[6] Zdeněk Štěpánek měl během války mezi veřejností mimořádnou autoritu a právě toho se snažili nacisté využít.^[7] Většiny údajných „zločinů“ se tak dopustil pod silným tlakem ze strany okupační moci. V poválečné atmosféře bylo jeho úsilí o obhajobu marné. Na rozdíl od dalších umělců, kteří nebyli natolik svázáni s nacistickou diktaturou, jako Nataša Gollová, Oldřich Nový a další, podařilo se mu dosáhnout očištění již po dvou letech.^[8] Následně se zapojil on i jeho děti do budovatelské kinematografie komunistického režimu.

Dlouhou dobu také působil v hnutí svobodných zednářů.^[9]

Zemřel 20. června 1968 v malostranském hostinci U Tří pštrosů, kam zašel po představení v Redutě, kde vystupoval s přednesem veršů ze Starého zákona.^[10]

Děti

Z prvního manželství s Elenou Hálkovou (vnučkou českého básníka Vítězslava Hálka) pochází jeho první dcera česká herečka Jana Štěpánková, z druhého manželství se Soňou Grossovou ^[11] jsou pak dva synové, oba čeští herci – Martin Štěpánek a Petr Štěpánek a jeho druhá dcera Kristina, provdaná Taberyová, která je divadelní režisérkou a současnou pracovnicí České televize.

Citát

Ocenění

• 1926, 1936, 1951 Státní cena
• 1953 titul národní umělec
• 1958 Řád práce
• 1963 Řád republiky

Divadelní režie, výběr

• 1922 B. Mathesius: Brána pekel, Divadlo na Vinohradech
• 1923 L. Holberg: Ithacký Ulyxes, Divadlo na Vinohradech
• 1926 Jaroslav Kvapil: Oblaka, Divadlo na Vinohradech
• 1926 Ivo Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Divadlo na Vinohradech
• 1927 Stevo Kluič: Novina, Divadlo na Vinohradech
• 1930 Sacha Guitry: Pan Désiré, Komorní divadlo
• 1930 Z. Štěpánek, B. Vrbský: Ať vás nevykradou, Divadlo na Vinohradech
• 1934 Z. Štěpánek: Rembrandtův zajatec, Divadlo na Vinohradech
• 1953 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Tylovo divadlo
• 1955 A. Jing: Vzdorokrál, Tylovo divadlo
• 1955 A. P. Čechov: Tři sestry, Tylovo divadlo
• 1956 A. Mrštík, V. Mrštík: Maryša, Národní divadlo
• 1964 Alois Jirásek: Lucerna, Tylovo divadlo

Divadelní role, výběr, Vinohradské divadlo

• 1918 Alois Jirásek: Vojnarka, Antonín, režie Václav Vydra starší.
• 1921 Petar Petrovič: Liják, Nikola Jurič, režie Václav Vydra st.
• 1922 Alois Jirásek: Lucerna, Mlynář, režie Jaroslav Kvapil
• 1922 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Honza, režie J. Wenig
• 1922 A. S. Puškin: Boris Godunov, Boris, režie B. Krivěckij j.h.
• 1923 Petar Petrovič: Uzel, Stevan, režie František Hlavatý
• 1923 William Shakespeare: Cymbelin, Leonatus, režie Jaroslav Kvapil
• 1923 B. Björnson: Laboremus, doktor Kann, režie B. Krivěckij j. h.
• 1923 Emanuel Bozděch: Baron Goertz, Olaf, režie Bohuš Stejskal
• 1923 Josef Čapek: Země mnoha jmen, Elan Chol, režie Karel Čapek
• 1923 Charles Vildrac: Michal Auclair, titul. role, režie Bohuš Stejskal j.h.
• 1924 F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, titul. role, režie František Hlavatý
• 1924 Rossi di San Secondo: Ó, loutky, jaká vášeň!, Černě oděný pán, režie Bohuš Stejskal
• 1925 Fráňa Šrámek: Soud, Klement, režie Jaroslav Kvapil
• 1925 František Langer: Periferie, Franci, režie Jaroslav Kvapil
• 1925 William Shakespeare: Macbeth, Macduff, režie Jaroslav Kvapil
• 1925 J. Sigurjónsson: Psanci, Kári, režie Bohuš Stejskal
• 1925 Gerhart Hauptmann: Potopený zvon, Jindra, režie Jan Bor
• 1925 Karl Sternheim: Dobrodruh Casanova, titul. role, režie A. Kandert
• 1925 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titul. role, režie Bohuš Stejskal
• 1926 bratří Mrštíkové: Maryša, Francek, režie Bohuš Stejskal
• 1926 Fráňa Šrámek: Ostrov veliké lásky, Tom Rogers, režie Jaroslav Kvapil
• 1926 Jaroslav Kvapil: Oblaka, Petr Kocián, režie Zdeněk Štěpánek
• 1926 František Langer: Miliony, Wied, režie Jan Bor
• 1926 J. K. Tyl: Fidlovačka, Mareš, režie František Hlavatý
• 1926 Ivo Vojnovič: Smrt matky Jugovičů, Damjan, režie Zdeněk Štěpánek
• 1926 F. Beaumont, J. Fletcher: Zkrocení zlého muže, Valentin, režie Jan Bor
• 1926 Franz Werfel: Juarez a Maximilian, Maximilian, režie Jan Bor
• 1927 Henrik Ibsen: Hedda Gablerová, Löwborg, režie K. Vávra
• 1927 Ben Jonson: Lišák, Mosca, režie Jan Bor
• 1927 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, režie Jaroslav Kvapil
• 1927 William Shakespeare: Julius Caesar, Antonius, režie Jaroslav Kvapil
• 1927 Zdeněk Štěpánek, Bedřich Vrbský: Transport č. 20, Prchal, režie Bohuš Stejskal
• 1927 Jaroslav Hilbert: Vina, Hošek, režie Jan Bor
• 1927 František Langer: Grandhotel Nevada, Petr, režie Jaroslav Kvapil
• 1927 K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta, Divotvorce, režie Bohuš Stejskal
• 1928 Arnošt Dvořák: Kalich, Hus, režie Jan Bor
• 1928 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Zločin a trest, Raskolnikov, režie Jan Bor
• 1928 L.N.Tolstoj: Živá mrtvola, Protasov, režie Jan Bor
• 1928 Alfréd Savoir: Osmá a první, Brown, režie Jan Bor
• 1928 Karel Čapek: Loupežník, titul. role, režie Bohuš Stejskal
• 1929 Rudolf Krupička: Vršovci, Svatopluk, režie Jan Bor
• 1929 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, titul. role, režie Jan Bor
• 1929 Zdeněk Štěpánek: Monastýr nad tajgou, Bárta, režie Jan Bor
• 1930 Bertolt Brecht, John B. Gay: Žebrácká opera, Mackeath, režie Jan Bor
• 1930 Sacha Guitri: Pan Désiré, titul. role, na scéně Komorního divadla, režie Zdeněk Štěpánek
• 1930 Charles Dickens: Pan Pickwick, Jingle, režie Jan Bor
• 1930 Zdeněk Štěpánek: Hrníček štěstí, Dufek, režie Gabriel Hart
• 1930 Zdeněk Štěpánek, Bedřich Vrbský: Ať vás nevykradou, Karel, režie Zdeněk Štěpánek
• 1930 William Shakespeare: Othello, titul. role, režie Jan Bor
• 1930 Eugene O´Neill: Milionový Marco, titul. role, režie Jan Bor
• 1930 Jaroslav Hilbert: Jejich štěstí, Vladimír, na scéně Komorního divadla, režie Jan Bor
• 1931 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Bratři Karamazovi, Míťa, režie Jan Bor
• 1931 František Langer: Andělé mezi námi, Dr. Mise, režie Jan Bor
• 1932 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruchio, režie Jan Bor
• 1932 J.W.Goethe: Horská rokle, Doctor Marianus, režie Bohuš Stejskal
• 1932 Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů, Nepobědov, režie Jan Bor
• 1932 Stefan Zweig: Ovečka chudého, Fr.Fourrés, režie František Salzer
• 1932 Karel Čapek: Věc Makropulos, Prus, režie Bohuš Stejskal
• 1932 Jiří Mahen: Janošík, titul. role, režie Jan Bor
• 1933 E.J.Mayer: Bouřlivák, Benvenuto Cellini, režie Bohuš Stejskal
• 1933 Arnošt Dvořák: Král Václav IV., titul. role, režie František Salzer
• 1934 William Shakespeare: Richard III., titul. role, režie Jan Bor
• 1934 F. M. Dostojevskij, J. Bor: Idiot, Myškin, režie Jan Bor
• 1934 G. B. Shaw: Ďáblův žák, Richard Dudgeon, na scéně Komorního divadla, režie Jan Bor
• 1934 Zdeněk Štěpánek: Rembrandtův zajatec, Hora, režie Zdeněk Štěpánek
• 1934 Vítězslav Nezval: Tři mušketýři, D´Artagnan, režie Jan Bor

Filmografie, výběr

• Josef Kajetán Tyl (1925)
• Svatý Václav (1930) – svatý Václav
• Jízdní hlídka (1936)
• Vojnarka (1936)
• Svět patří nám (1937)
• Bílá nemoc (1937) – Maršál
• Jan Výrava (1937)
• Panenství (1937)
• Kouzelný dům (1939)
• Cech panen kutnohorských (1938) – Mikuláš Dačický z Heslova
• Mlhy na blatech (1943)
• Rozina sebranec (1945)
• Nezbedný bakalář (1946) – bakalář Jan
• Revoluční rok 1848 (1949)
• Císařův pekař a Pekařův císař (1951) – Maršál Russworm
• Staré pověsti české (1952)
• Tajemství krve (1953)
• Měsíc nad řekou (1953) – Hlubina
• Jan Hus (1954) – Jan Hus
• Jan Žižka (1955) – Jan Žižka
• Proti všem (1957) – Jan Žižka
• Dnes naposled (1958)
• Občan Brych (1958)
• Všude žijí lidé (1960)
• Smrt na cukrovém ostrově (1961)
• Reportáž psaná na oprátce (1961) – kantor Pešek
• Transport z ráje (1962)
• Horoucí srce (1962) – Jan Evangelista Purkyně
• Ikarie XB 1 (1963) – velitel výpravy Vladimír Abajev
• Tři zlaté vlasy děda Vševěda (1963) – děd Vševěd
• Hvězda zvaná Pelyněk (1964) – generál
• Hände hoch oder ich schieße (Ruce vzhůru!) (východoněmecký film, 1966, uvedený 2009)
• Marketa Lazarová (1967) – pouze hlas (voiceover)
• Lucerna – (starý vodník Ivan)
• Maratón (1968) – generál Schwarz

Televize

• Jegor Bulyčov (1967)
• Waterloo (1967)
• Noc bez úsvitu (1966)
• Lucerna – (starý vodník Ivan)
• Princezna Pampeliška

Odkazy

Reference

Literatura

• Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, Panton, Praha, 1977, str. 119–121
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 92, 118, 124, 128, 132–3, 145–6, 155, 167, 176, 188, 224, 231, 233, 249, 303
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 35, 61, 64, 73, 85, 87, 92, 95, 97, 99, 105, 112, 115, 117, 123, 132, 135, 144, 148, 155, 163, 179, 190–1, 194, 213, 222, 251, 277–8, 292, 297, 318–9, 321, 323, 327, 330, 331, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 197, 210, 252, 259, 287–8, 322, 328–9, 332, 334, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 101, 215, 217–9, 221–4, 227–9, 233–4, 236, 248, 252, 258, 261–2, 270, 274–5, 287, 289, 291, 299, 300
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 13, 21–40, 99, 106–7, 130, 141–3, 191, 210
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 175, 349, 382, 407
• Jindřich Černý: Jiřina Štěpničková, Brána, Praha, 1999, str. 68–9, ISBN 80-7243-037-8
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 25, 71–2, 82, 85, 113–4, 155, 159, 161, 179, 206, 211, 247–8, 283–4, 306, 341, 381–2, 402, 415, 427, 454–6, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 324–326, 520.
• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  554
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 100, 128, 141, 172, 220–2, 227, 235, 240–1, 258–9, 262, 430, 445, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 400–405.
• František Götz: Národní umělec Zdeněk Štěpánek, SNKLU, Praha, 1962
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 67, 122–6
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 40, 76–7, 79, 87, 96, 102–7, 110–112, 114, 219, 244, 270, 292, 299, 310, 313, 330, 333, 347, 433, 447, ISBN 80-204-0493-7
• Lukáš Kašpar: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda, kolaborace, rezistence, Libri, Praha, 2007, ISBN 978-80-7277-347-3
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 94, 117–8, 162–4, 170
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 54, 58–9, 63, 74–5, 108, 111–2, 116, 122, 139, 140, 145, 254–5, 258–9, 339, 342, 352, 357–8, 461–6, 469, 499, 502, 504, 590, 597, 603, 608–610, 619, 624–5, 628, 642–3, 645, 652, 657–8, 664
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 502–4
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 202, 204, 213, 231, 236–7, 239, 240, 242–4, 246–250, 252, 285, 300, 316, 334–6, 348
• David Laňka: Zdeněk Štěpánek – Něžný bouřlivák, Petrklíč, 2007, ISBN 978-80-7229-162-5
• David Laňka: Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě. Řitka : Čas, 2011. 268 s. ISBN 978-80-87470-35-0.
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 124, 206, 209–214, ISBN 80-86182-51-7
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180, 130–164
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 707. 
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 38, 124, 133, 149, 201, 257
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 203
• Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 19, 56, 59–60, 118
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25–6, 31, 33, 35–40, 42–3, 45, 48–9, 51, 75, 105, 168, 170–5, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 310–311. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 58–60, 93, 105, ISBN 80-85837-35-8
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 76, 82–3, 86, 88, 90, 92, 94, 101, 103–6, 118, 135, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 157, 159, 160, 210, 240, 280, 383 ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 11, 18, 27, 50, 180, 181, 195, 217, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 121, 145, 151–3, 172, 182, 185–6, 199, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Štěpánek
• Zdeněk Štěpánek v souborném archivu Akademie věd ČR
• Zdeněk Štěpánek v databázi Archivu Národního divadla (s bohatou fotodokumentací)
• Zdeněk Štěpánek v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zdeněk Štěpánek ve Filmové databázi
• Zdeněk Štěpánek na Kinoboxu
• Zdeněk Štěpánek v Internet Movie Database (anglicky)
• Zdeněk Štěpánek na Dabingforum.cz
• Monumentální herec s tragickým nervem
• Stránky Českého rozhlasu
• O knize Zdeněk Štěpánek – něžný bouřlivák
• Zdeněk Štěpánek v cyklu České televize Příběhy slavných

Autoritní data	AbARTP: 15394 Biblio: 737d9c54-f909-4049-bd85-841e4c00f891 Legie 100: 107970 NKC: jk01131323 BNF: cb16900253p (data) GND: 120865483 ISNI: 0000 0000 5537 3112 LCCN: nr91019924 NLP: a0000001187037 NTA: 372614248 PLWABN: 9810653326305606 SNK: 168058 SUDOC: 227220323 VIAF: 20523142 WorldCat Entities: E39PBJfrQykfGjV83TQj89kJjC