Jiří Voskovec

Jiří Voskovec
Jiří Voskovec (Petr Dolan) ve filmu Pohádka máje (1926)
Rodné jméno	Jiří Wachsmann
Narození	19. června 1905 Sázava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. července 1981 (ve věku 76 let) Pearblossom, Kalifornie USA USA
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Choť	Christine McKeown (1961-1981) (jeho smrt) Anne Gerlette (1945-1958) (její smrt) 2 děti Madelaine Main (?-1945) (Rozvedeni)
Rodiče	Otec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864-1945)
Příbuzní	Prokop Voskovec (sourozenec) Soběslav Pinkas (dědeček) Alois Wachsman (bratranec) Bedřich Wachsmann (prastrýc)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann (19. června 1905 Sázava – 1. července 1981 Pearblossom), byl český herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.^[1]

Život

Mládí

Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Václava Wachsmanna (nar. 1864 v Gatčině, v Carsko-selském újezdu) a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové (nar. 1867)^[2]. Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop (nar.1893) a Olga (1895) vyrůstali v Rusku.^[3]

Studoval na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924. ^[4] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň "Mal du Pays".

Spolupráce s Janem Werichem

V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.

Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA (Pensylvánie). Do Československa se vrátil v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii.

Druhá emigrace

V roce 1950, se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl tehdy v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem pražského Divadla ABC.

Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.

Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.^[5] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.

Rodina

Přes manželku svého praděda, kterým byl Adolf Maria Pinkas, byl Jiří Voskovec jedním z přímých potomků českého šlechtického rodu Dačických z Heslova, jehož nejznámějším představitelem byl Mikuláš Dačický z Heslova.^[6]

Z otcovy strany byl prasynovcem malíře Bedřicha Wachsmanna a bratrancem architekta Aloise Wachsmanna.^[7][8] Jeho synovcem byl básník a dramatik Prokop Voskovec.^[9] Jeho strýci byli malíř a profesor na UMPRUM Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866–1936).

Z matčiny strany byl vnukem malíře Soběslava Pinkase a synovcem politika Ladislava Pinkase.

Citát

Seznam písňové tvorby (výběr)

• Civilizace (Jan Werich-Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec) – Pozn. dříve pod názvem Civilisace
• David a Goliáš (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Divotvorný hrnec (Burt Lane/Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Ezop a brabenec (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Klobouk ve křoví (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Babička Mary (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Nebe na zemi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Nikdy nic nikdo nemá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• O Španělsku si zpívám (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Potopa (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Prodám srdce (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Půl párku (One Meatball) (Lou Singer/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Stonožka (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Strojvůdce Příhoda (The Ballad of Casey Jones) (Eddie Newton/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Svět patří nám (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Svítá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Tmavomodrý svět (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Tři strážníci (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Zeměkoule (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Život je jen náhoda (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Strašlivá píseň o Golemovi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
• HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781. 
• MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485. 
• NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
• SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490. 
• TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8

Související články

• Osvobozené divadlo
• Osvobozené divadlo neznámé

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Voskovec na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Voskovec ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Voskovec
• Jiří Voskovec v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jiří Voskovec v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Jiří Voskovec v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Voskovec ve Filmové databázi
• Jiří Voskovec na Kinoboxu
• Jiří Voskovec v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Voskovec na Dabingforum.cz
• Jiří Voskovec na stránkách Obce překladatelů
• Poslední rozhovor Jana Wericha s Jiřím Voskovcem ve Vídni v roce 1974
• Fotografie v archivu atelieru Šechtl & Voseček
• Dokumentární film – Můj otec George Voskovec[2]
• Pořad Českého rozhlasu Plus: Jiří Voskovec - ztratil jsem domov, našel svět; obsahuje citace z nevydaných pamětí Jiřího Voskovce a unikátní rozhlasové nahrávky s jeho hlasem z archivu Rádia Svobodná Evropa.

Recenze filmu o Jiřím Voskovcovi

• Mám rád svobodu, jsem chudý, sere mě samota, říká Jiří Voskovec v objevném dokumentu od Rudinské. na Film CZ

Autoritní data

AbARTP: 9192 Biblio: fc746c68-883e-468b-8a3c-89f5ac46cd63, c288b2ed-b936-474b-866f-212dd7a37cc2 NKC: jk01150746, jo2012703433 BIBSYS: 90745726 BNE: XX1398364 BNF: cb12174732k (data) CiNii: DA09238114 GND: 11877039X ISNI: 0000 0001 1480 2846, 0000 0003 6859 3212 LCCN: n81125886 MBA: a46897aa-6934-4fa1-a62c-6c2de154fc36 NLA: 36531871 NLI: 987007269544305171 NSK: 000188918 NTA: 069124426 PLWABN: 9810559878405606 SNAC: w6133nvc SNK: 202836, 202837 SUDOC: 030303311 Trove: 1276418 VIAF: 114467667, 250655649 WorldCat Entities: E39PBJwRYpxWRG6Hy7jRWpWbh3