Vladislav Roubal

Vladislav Roubal
Narození	31. prosince 1920 Semily Československo Československo
Úmrtí	15. října 1951 (ve věku 30 let) les na Sokolovsku Československo Československo
Národnost	česká
Chybí svobodný obrázek.

Vladislav Roubal (31. prosince 1920 Semily – 15. října 1951) byl český mechanik a politický vězeň, který v roce 1951 uprchnul z pracovního tábora a krátce poté byl zastřelen.^[1]

Život

Narodil se v roce 1920 v Semilech. Jeho otec František byl legionář. V Semilech nejprve navštěvoval obecnou školu, později začal studovat na měšťanské škole v Novém Bohumíně. Od 16 let se učil automechanikem. V květnu 1938 dobrovolně nastoupil základní vojenskou službu. V březnu 1939 byl umístěn k leteckému pluku v Olomouci.^[2]

Druhá světová válka

V roce 1939 emigroval přes Polsko poté, co byl v květnu 1939 zatčen jeho otec kvůli formování protinacistického odboje (otec byl v dubnu 1944 nacisty popraven).^[3] V Polsku byl přitom nejprve týdny držen na policejní stanici v Šumbarku (který tehdy patřil Polsku), poté odcestoval do Malých Bronovic nedaleko Krakova. Ještě před začátkem druhé světové války potom stihl z Gdyně odjet do Francie. Od srpna do prosince 1939 pracoval v Saint-Étienne v průmyslové firmě. V prosinci 1939 odcestoval do Agde, kde se učil na poddůstojnické škole.^[2] Od května do června 1940 působil na letecké základně v Bordeaux. Po kapitulaci Francie byl posléze odvezen do Velké Británie. V ní se jako mechanik nejprve v červenci 1940 zapojil do údržby letadel. Od roku 1944 u britského letectva působil i jako pilot ve výcviku.^[4] Po konci druhé světové války odešel v listopadu 1945 z armády a od ledna 1946 byl zaměstnancem československého Ministerstva zahraničí. V březnu 1946 mu prezident Edvard Beneš udělil Medaili Za zásluhy II. stupně a Uznání za vynikajících vojenských činů mimo boj.^[5] V lednu 1947 mu byl udělen Československý válečný kříž. Téhož roku se mu narodil syn, který zemřel ve věku 3 měsíců. Na přelomu let 1947 a 1948 začal pracovat na velvyslanectví jako sekretář konzula v Belgickém Kongu. V něm se mu v lednu 1949 narodila dcera.^[5] Ta později onemocněla malárií.^[6]

V rámci svého působení na velvyslanectví se opakovaně dostával do konfliktu s jeho přednostou Zbyňkem Roušarem. V roce 1949 (podle některých zdrojů v únoru a podle jiných v květnu) mu byla zaslána výzva k návratu z Leopoldville do Československa, což Roubal odmítl s odkazem na špatný zdravotní stav své dcery.^[6] V Africe nakonec zůstal, přestože byl z konzulárních služeb propuštěn a žil v domě Řeka Papadimitriouse.^[5] Nakonec se vrátil zpět do Evropy. V roce 1950 krátce pobýval v Bruselu a zřejmě se snažil emigrovat do Spojených států amerických, Velké Británie nebo Jugoslávie.^[2]

Odsouzení, útěk a smrt

V srpnu 1950 zažádal o možnost návratu do vlasti, přičemž v listopadu 1950 tak učinil. Ihned poté byl československými úřady na Letišti v Ruzyni zatčen a vzat do vazby. V dubnu 1951 byl v politickém procesu odsouzen za trestné činy prorady a velezrady k jedenáctiletému trestu odnětí svobody a umístěn do pracovního tábora v Horním Slavkově.^[2] Z něj v říjnu 1951 spolu s dalšími jedenácti vězni uprchnul, nicméně ještě téhož dne byl na útěku zastřelen,^[6] když byl příslušníky SNB neozbrojen zasažen pěti střelami a na místě zemřel.^[4][7] Někteří uprchlíci ze skupiny přitom byli dopadeni, odsouzeni k trestu smrti a popraveni (Boris Volek a Ladislav Plšek).^[8]

V Horním Slavkově připomíná jeho památku pamětní deska.^[9]

Odkazy

Reference