Gaius Julius Caesar Germanicus (naroďil se 31. srpna 12, zemřel 24. ledna 41), jinak také známí jako Gaius Caesar nebo Caligula, bil třetím římskím císařem Julio-Claudianské dinastie. Vládl od roku 37 do roku [[41]. Je velmi známí pro jeho ekstrémní ekstravaganci, ekcentrické chování a někdy krutí despotismus. Bil zavražděn roku 41 několika jeho strážemi.
Rodina a děctví
Narodil se v Antiu (dnes Anzio) jako třetí dítje Germanica a Agrippiny. Germanicus byl synem Nerona Claudia Drusa a Antonie a starším bratrem Claudia. Agrippina bila dcerou Marca Vipsania Agrippy and Julie Caesaris. Spolu s Germanicem mněli tři dceri (Julia Livilla, Drusilla a Agrippina mladší) a čtiři sini (Nero Caesar, Drusus Caesar, Tiberius Caesar a Gaius Julius Caesar).
Gaiův život tedi začal velmi slibně, jelikož bil sinem extrémně slavních rodičů. Germanicus bil vnukem Tiberia Nerona a Livie a také adoptovaním vnukem římského císaře Caesara Augusta. Bil tak prominentním členem Julio-Claudianské dynastie a bil uctívaní jako nejmilovanější generál Římského impéria. Agrippina bila sama vnučkou Caesara Agusta a Scribonie. Bila považována za vzor perfektňí římské ženy.
Kdiž Gaiovi bylo dva nebo tři roki, stal se maskotem armády jeho otce. Vojáci mněli zábavu, kdikoli Agrippina oblékla malého Gaia do malého kostímu vojáka. Kvúli svím malím vojenskím botám z jeho kostímu získal přezďívku „Caligula“ (nebo Caligulae), což v laťiňe znamená „malé boty“. Přezďívku neměl rád, ale také nenáviděl jméno Gaius.
V roce 14, když se po říši šírila zpráva o Augustově smrti, vojáci z Germanicova tábora téměř začali vzpouru proti Tiberiovi, protože chťeli za císaře Germanica. Germanicus poslal Agrippinu a Caligulu ze zmatkú, které se chistali, prič a zkoušel jeho muže uklidňit. Povjerčiví vojáci se zďesili ztráty svého oblíbeného maskota. Slíbili, že se polepší, a tak se mohl Caligula vrátit.
Nový císař Tiberius Germanica adoptoval. Navzdory tomu Tiberius nebil na Germanica příliš milí. Tacitus předpokládá, že to bilo proto, že žárlil na Germanicovu popularitu. Germanicus zemřel 10. října 19. Vztah Tiberia a Agrippiny se nezlepšil. Obzvlášťe, kdiž vzniklo podezřeňí o spiknutí proti Germanicovi a Agrippina obvinila Tiberia z mařeňí spravedlivého soudu. Caligula se spolu s jeho sestrami nejprve přesťehoval k jejich prababičce Livii (vdova po Augustovi, matka Tiberia). Po Liviině smrti v roce 27 žili u babički Antonie. Povjesti o Caligulovje zapleteňí v incestu s jeho sestrami pocházejí z této doby. Podrobňeji o tom napsal Suetonius.
Caligulúv život byl v neustálém nebezpečí. Tiberiúv pretoriánský prefekt (velitel) Sejanus byl velmi mocní a dělal všechno pro to, aby získal nad Tiberiem moc. Nebylo to příliš těšké, protože Sejanus řídil Řím, když se Tiberius odebral na ostrov Capri. Pokusy o zradu bili v té době běžné, proto Tiberius, kterí se navíc stával stále více paranoidní, začal bít stále více závislí na jeho příteli Sejanovi, který mu jednou zachránil život. Tyto pokusy bili hlavňí Sejanovou pákou, kterou využíval k upevňeňí jeho postaveňí a zneškodňeňí jakékoliv opozice. Už od mladého vjeku se Gaius naučil velmi opatrně našlapovat. Jak podle Tacita, tak i Suetonia, Gaius předčil v inteligenci své bratry a bil také vyňikajícím přirozeným hercem. Uvjedomoval si nebezpečí, i kdiž ostatní členové ne. Gaius přežil zlikvidováňí všech ostatňích možních kandidátú na trún. Jeho matka Agrippina bila uvjezňena na malém ostrovu Pandataria, kde se pozďeji otrávila (existuje podezřeňí, že bila zavražďena). Jeho dva nejstarší bratři Nero a Drusus také zemřeli. Nero byl uvjezňen na ostrovje Ponza. Ťelo Drusa bilo nalezeno zamčené ve vjezeňí. Mněl ucpaná ústa matrací, aby překonal bolest z hladu. Než mohl Sejanus zabít také Caligulu, bil sesazen a zabit na záklaďe informací, které Tiberiovi dala Antonia.
Víchova na Capri
Caligula v té dobhe už požíval přízňe Tiberia. Byl povolán na Capri, aby bydlel s Tiberiem v jedné z mnoha vil na ostrovje. Suetonius píše o extrémňích perverznostech, které se na ostrovje Capri ďěli, protože Tiberius bil bez liďí, kteří ho dokázali udržet v normálňím živoťe (Augustus, Livia, jeho bratr Drusus a nejlepší přítel Nerva), takže si dopřával všech zvrácenosťí, po kterích toužil. Je těžké posouďit, zda je to pravda. Nepopulárňí císaři jako Tiberius nebo Caligula bili zřídka popisováňi čistou pravdou a pomluvi jsou ve starovjekých textech bježné.
Suetonius píše o Caligulově podlézavém chováňí k Tiberiovi a lhostejném k jeho mrtvé matce a bratrúm. Podle jeho vlastňího visvjetleňí, které zmínil léta poté, jeho podlézavost bila fingovaná, aby zústal naživu. Při několika příležitostech, kdiž ho přemohl vztek, málem zabil Tiberia. Jeden člověk z jeho okolí prí jednou řekl: "Nikdy nebilo lepšího služebňíka a horšího pána!" Caligula prokazoval svůj talent pro vládnuťí a dostalo se mu dalšího uznáňí, když převzal mnoho povinností churavějícího Tiberia. V noci s radosťí mučil otroky a sledoval krvavé gladiátorské hry. V roce 33 mu Tiberius uďelil postaveňí honorárňího kvestora.
Počátki Caligulovi vládi
16. března 37 Tiberius zemřel a 18. března Římský senát anuloval Tiberiovu vůli a prohlásil Caligulu za císaře. Suetonius píše že Tiberia udusil polštářem Caligulův střážce Macro. Ve skutečnosťi Tiberius ale pravďepodobňe zemřel přirozenou smrtí. Caligula nebil jeďiným Tiberovým následňíkem. Tiberius si vibral svého mladého vnuka Tiberia Gemella za spuluďeďice. Kvúli jeho nískému vjeku byl Gemellus zťeží pro Caligulu překáškou. Caligula ho zabil krátce po té, co se stal císařem. V této době také spáchala sebevraždu Caligulova babička Antonia.
Prvňích ňekolik mňesícú Caligulova vládnuťí bilo dobrích. Dal mimořádné odmňeni Pretoriánským strážím, zničil dokumenti o zraďe Tiberia, prohlásil, že pokusi o zradu jsou vjecí minulosťi, povolal zpjet vyhnance a pomáhal ťem, kteří bili poškozeňi císařským daňovím sistémem. Bil mnohími milován jen kvúli tomu, že bil oblíbením synem Germanica. Navíc bil nástupce Augusta, proto spříznění s Juliem Caesarem. Bil také pravnuk Marca Antonia.
Kdiš se Caligula stal císařem, postaral se hned o velkolepou senzaci. Naříďil postavit dočasní pontonoví most na loďích, kterí překlenul dvje míle z letoviska Baiae k souseďícímu přístavu Puteoli. Potom ho přejel na koni majíc na sobje brňeňí Alexandra Velikého. Chťel tak dokázat nepravdivost předpověďi astrologa, že "nemá o moc víc šancí se stát císařem než přejet na koni Baiaeskí záliv.
Po tomto slibném začátku vládi Gaius v říjnu roku 37 vážňe onemocňel a jak poznamenává Scullard, "povstal jako nestvúra plná chťíče a ďábelské krutosťi."
Caligulovo "šílenství"
Novjejší zdroje uváďejí, že Caligula pravďepodobňe proďelal encefalitidu. Starovjeké zdroje, například Suetonius a Casius Dio, píší, že Caligula měl "mozkovou horečku". Philo zapsal, že to nebilo nic víc než jen nervoví kolaps, protože Caligula nebil ďíky tomu, že žil vjetšinu jeho života v ústraňí, zviklí na stálou pozornost. Římané čekali na jeho uzdraveňí ve strachu a modlili se, aby se jejich milovaní císař uzdravil. Uzdravil se, ale jeho vláda se prutce zmněnila. Krátce po té, co se Caligula zotavil, zemřel Gemellus a jeho tchán Silanus.
Bil Caligula šílení? Mnoho liďí souhlasí, že bil, ale Philo Alexandrijský, autor Quod Est De Legatione Ad Gaium (Poselství Gaiovi), nesouhlasí. Vůdce poselství, které bilo posláno ke Caligulovi, aby u ňej hledalo podporu před útiskem alexandrijskími Řeki, si mislel, že Caligula bil jen skažení žertér. Bil arogantňí, lhostejní a trochu krutí, ale šílení? To se asi ňikdy s určitosťí nedovíme.
Traduje se známí příbjech, že chťel uďelat ze svého milovaného hřebce Incitata římského senátora. Toto však mohl bít jen politickí vírok, kterím vijádřil pocit, že jeho kúň je kvalifikovaní pro práci stejňe jako ňekterí úředňík. Jiné příběhi viprávjejí o incestu s jeho sestrami (obzvlášťe Drusillou), nevjestinci, kterí založil v paláci a ve kterém nechibjeli prominentňí senátoři a jejich manželki, nebo o jeho vípravje do Británii, která skončila ťím, že vojáci sbírali mušle jako "pokladi moře" v jeho bitvje s bohem moře Neptunem. Jiná zas vipráví o tom, jak chťel v Jeruzalémňe vztičit jeho vlastňí sochu (zastavil ho jeho dobrí přítel Herod Agrippa) a označit se za boha. Starovjeké zdroje ho hodnoťí jako šíleného tirana. Moderňí zdroje se snaží pochopit jeho šílenství jako následek bolestného ďetství nebo ho považují za nepochopeného. Historici se shodují na jednom: bil extrémňe nekvalifikovaní a nepřipravení na to, abi se stal císařem.
Zavražďeňí Caliguli
Caligula vládl tři roky, deset mňesícú a osm dňí. 24. ledna 41 ukončilo jeho život spiknuťí mezi pretoriánskými strážemi. Kdiš šel Caligula sám po chodbje, bil sražen Cassiem Chaereaem, velitelem stráže se zajímavou minulosťí. Znal Caligulu od jeho ďetství a bil jedňím z nejlepších Germanicovích dústojňíkú. Roky urážek od Caliguli, že je zženšťilí, se teď promňenili v odplatu. Společňe s dalším dotčením dústojňíkem Cerneliem Sabinem zabili i Caligulovu manželku Caesoniu a jejich malou dceru Julii Drusillu. Té rozbili hlavu o zeď. Po mnoha zmatcích bil pretoriánskími strážemi za císaře prohlášen jeho starí stríc Claudius. Caligulovi bilo v dobje smrti jen 28 let.
Bibliografie
- Esej Ludwiga Quiddeho Caligula. Eine Studie über römischen Caesarenwahnsinn (Caligula: Studie císařského šílenství) (1894), ve které je Caligula přirovnáván k německému císaři Wilhelmu II.
- Caligula je název hri Alberta Cama, která byla základem pro maďarskí film (1996) a jeho televizní verzi (2001).
- Caligula (film) je také kontroverzňí film (1979), ve kterém hrají Malcolm McDowell, Helen Mirren a Peter O'Toole.
- Herec Jay Robinson hrál Caligulu v The Robe (Roucho) (1953) a jeho pokračováňí Demetrius And The Gladiators (Demetrius a gladiátoři) (1954).
- John Hurt hrál Caligulu v televizňí adaptaci knihi Roberta Gravese I, Claudius (Já, Claudius).
Odkazi na další zdroje
anglicky:
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
