Sumer

Sumer, sumersky Ki-EN/EME-GIR₁₅ (Země místních pánů, Země pánů jasu či Země sumerského jazyka), akkadsky také Šumiru je považovaný za jednu z nejstarších civilizací světa (3000 př. n. l.–2000 př. n. l.). Tato civilizace a region existovala v jižní části Mezopotámie (oblast mezi řekami Eufrat a Tigris mezi Bagdádem a Perským zálivem). Jeho obyvateli byli krom později příchozích semitsky hovořících Akkadů hlavně Sumeřané, kteří se ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“.

Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku 3500 př. n. l. a hovořili sumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k nějaké ze známých jazykových rodin. Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumeřané pokračovali ve většině místních tradic. Po předsumerském obyvatelstvu zůstalo krom toho i několik jazykových stop, hlavně v topografii a v názvech některých řemesel a nástrojů. Jejich původu jsou patrně názvy měst Ur, Sippar atd. a řek Eufrat a Tigris, původně Buranuna a Idigna. Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování, jelikož je to oblast aridní. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 př. n.l.) a první zavlažovací kanál se podařilo vykopat v íránské Čóga Mami. V kultuře obejdské a urucké se kanály také používaly a k jejich managmentu nebylo, narozdíl od dřívějších domněnek k zapotřebí státní organizace. Oblast Sumeru se skládala již na počátku z několika desítek relativně malých, navzájem nezávislých městských států. První písemné památky především ekonomického rázu pocházejí z konce 4. a počátku 3. tisíciletí př. n.l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějších abstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuli klínopis, které bylo dobře vymyšleno pro zápis jejich velmi specifického jazyka.

Sumerové vytvořili v Mezopotámii civilizaci, která používala rozvinuté formy zemědělství; sumerští zemědělci do značné míry využívali propracovaný systém zavlažování - kanály, průtoky, rezervoáry. Sumerové dále vynalezli kalendář o 12 měsících, šedesátkovou a desítkovou (dekadickou) číselnou soustavu, vůz s koly, hrnčířský kruh a v architektuře využívali obloukové klenutí.

V jižní Mezopotámii začala vznikat první města již během předsumerské obeidské kultury. Stejně jako starověké Řecko se i Sumer skládal z městských států: Eridu (nejjižnější sumerské město, pahorek Abú Šahrajn), Nippur (dnešní Niffar, od 13. století neobývaný), Šuruppak (dnešní Fára), Uruk (pahorek al-Warká), Kiš (nejsevernější sumerské město, dnešní al-Uhajmer), Lagaš (dnešní Tello), Umma (dnešní Jocha) a Ur (dnešní al-Muqajjar). Podle pozdější ideologie bylo v Sumeru na Zemi přítomné vždy jen jedno království. V dochovaném Sumerském královském seznamu jsou vyjmenované takto: (dle sídelního města, dynastie), před potopou světa: Eridu – Bad-tibira – Larak – Sippar – Šuruppak a po potopě světa: Kiš – Uruk – Ur – Awan – Kiš – Hamazi – Uruk – Ur – Adab – Mari – Kiš – Akšak – Kiš – Uruk – Akkad – Uruk – Gutejci – Uruk – Ur – Isin. Je tak opomenuta Lagaš a do značné míry Uruk, což bylo dáno politicky místem vzniku Seznamu.

Sumerská města mívala uprostřed městské zástavby posvátný okrsek s mnohavrstevným chrámem, který se vyvinul na konci 22. stol. př. n.l. v tzv. zikkurat, který byl zasvěcený božskému ochránci města. Město bylo obklopeno městskými hradbami a posvátný okrsek míval často vlastní hradby také. Každé z měst tvořilo samostatný městský stát, který ovládal ve svém bezprostředním okolí zemědělské zázemí s několika vesnicemi či menšími městy. Rozloha takového státu byla malá, můžeme jen zhruba odhadnout, že jedno z větších měst ovládalo asi 3,000 km². Nejvyšší postavení ve státě měl od ranědysnastického období tzv. lugal (velký muž = t.j. král). Tento titul patřil původně politickému a vojenskému náčelníkovi. Ve městech ovládaných byl jeho zástupcem ensi (kníže). Ensi ovšem původně nosil význam nejvyšší správce chrámu, zástupce městského božstva na Zemi. Vztah světské a náboženské moci byl důležitým prvkem mezopotamské politiky a obě sféry zůstaly silně provázané.

Počátky světové literatury lze mimo Egypt umístit také do Sumeru. Sumerové zaznamenávali informace klínovým písmem (klínopisem) na hliněné destičky pomocí jednoduchého trojhranného rydla, čili klínku. Hliněné destičky se používaly pro svojí praktičnost, neboť Mezopotámie je dodnes země s nevyčerpatelným množstvím hlíny, ale s minimem kamene, který byl vždy považován za vzácný export. Sumerský systém zápisu písma převzali i jejich následovníci, Akkaďané. Klínopis se ale pro jejich semitskou řeč nehodil a po celou dobu existence akkadštiny se tento jazyk s tímto značným problémem potýkal. Patrně největší překážkou byla nejednoznačnost textů a různé množství používaných sumerských značek slov. V sumersko-akkadské literatuře pak vznikl asi nejznámější Epos o Gilgamešovi.

Sumerská civilizace postupně slábla, v 1. pol. 2. tisíciletí př. n. l. již sumerské obyvatelstvo neexistovalo. Nadále však zůstala v užívání sumerština, která se stala liturgickým a státnickým jazykem až do 7. stol. př. n. l. (srov. s latinou).

Chronologie vývoje Sumeru

• urucká kultura (kolem r. 3300-3000 př. n. l.): první písemné prameny vůbec; Uruk první městem světa (100 ha, monumentální budovy až 4,000 m²
• ranědynastické období (kolem r. 3000–2350 př. n. l.): sumerské městské státy, rozvoj obchodu, první královské paláce (2700 př. n.l.) a větší množství klínopisných pís. záznamů. Souboj měst Ummy a Lagaše-Girsu, král Kiše jako nejvznešenější titul.
• akkadské období (2350–2150 př. n. l.): rychlý mocenský vzestup Akkaďanů a jejich říše pův. na sever od Sumeru v okolí města Agade, od něhož převzali i svoje pojmenování. Poprvé sjednocení celého Sumeru a Akkadu, porážka vojsk krále Lugalzageziho z města Ummy. Prvním králem sjednoceného státu král Kiše, původem syn kněžky, Sargon Veliký.
• vpád kočovníků etnika z východu Gutejců (2150–2075 př. n. l.), kteří svrhli již slabou akkadskou nadvládu. Podrobení Sumeru nájezdníkům, kteří jej více či méně ovládali po 1 století
• III. dynastie urská (2116–2004 př. n. l.): silná centralizace sumerského státu, sumerští králové sídlí v Uru, závěrečná renezance sumerské kultury, stavba prvních skutečných zikkuratů. Dochovalo se asi 100,000 tabulek s pís. záznamy. Sumer ovládá území zhruba podobné jako před ním akkadští králové.
• období Isinu a Larsy (2017–1763 př. n. l.): oslabení Sumerů vnitřním bojem mezi dynastiemi

Mytologickou potopu, kterou zachycuje Eridská genesis, přežil jediný člověk Ziusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého. První známou historickou osobností je kišský en (král) Me-baragesi, který vládl někdy mezi lety 2700 př. n. l.–2600 př. n. l., předposlední panovník 1. kišské dynastie. Jeho syn Agga byl poražen uruckým králem Gilgamešem, zakladatelem 1. urucké dynastie.

Sumerské státy byly dobyty ze západu příchozími semitsky hovořícími Akkady, kteří se usídlili na severu. Jejich král Sargon I. (Šarrukén, 2334 př. n. l.–2279 př. n. l., střední datace), který byl uzurpátorem v sumerském městě Kiš. Porazil nejmocnějšího soupeře, panovníka sumerské Ummy, ensiho Lugalzagesi (2375 př. n. l.–2350 př. n. l. a založil akkadskou říši. O původu Sargona se vykládá podobný příběh jako o Mojžíšovi a vzhledem k oblíbenosti příběhu je pravděpodobnou inspirací pozdějších napodobenin. Akkadskou říši vyvrátili kočovníci z východně ležícího Zagrosu Gutejci, za nichž Sumerové zažívali nový rozkvět (2230 př. n. l.–2130 př. n. l.), zejména za krále Gudey. Závěrečným obdobím sumerských dějin je 3. dynastie urská (2116 př. n. l.–2004 př. n. l.). Utu-chengal svrhnul gutejskou nadvládu a jeho bratr Ur-Nammu (2112 př. n. l.–2095 př. n. l.) byl zakladatelem 3. urské dynastie, jež vládla království Sumeru a Akkadu. Zároveň byl autorem nejstaršího zákoníku na světě.

Konec Sumeru nastal pozvolna, především však stát čelil neustávajícímu tlaku kočovníku ze severozápadu. Tito Amorejci (akk. Amurrum či sum. Martu) pomalu ovládli krajinu mezi městy a později i některá města. Posledním sumerským králem byl Ibbi-Sín. Jeho bývalý služebník, amorejský uzurpátor Išbi-Erra, generál z Mari, který ovládl důležité město Isin. Ur byl pak dobyt a rozvrácen elamskými a churritskými kmeny. Je zachycen ve vynikajících básních Nářek nad zkázou Sumeru a Nářek nad zkázou Uru. Ibbi-Sín beze stopy zmizel v elamském zajetí. Zničení mnoha měst v závěrečné části a odvlečení mnoha lidí zasadilo sumerskému národu poslední a smrtící ránu. Po dobytí Uru následovalo období asimilace do semitského jazykového prostředí.

Období Isin – Larsa (vláda amorejských králů) bylo jen přechodné (2017 př. n. l.–1763 př. n. l.). Po roce 2000 př. n.l. přestala být sumerština používána ve většině oblastí jako živý jazyk, definitivně vymřela asi kolem r. 1800 př. n.l. Uchovala se pouze jako sakrální, vědecký, právní a správní jazyk a jako jazyk vzdělanců. Klínopis svoji pozici neztratil a byl převzán a částečně upraven pro akkadský semitský jazyk. (od cca r. 2600 př. n. l.). Akkadský jazyk převzal úlohu jazyka dorozumívacího v celé Mezopotámii po asimilaci Sumerů, včetně úlohy jazyka diplomatického a úředního. Období Isin-Larsa je přechodné mezi III. dynastií z Uru a nástupem starobabylónské říše a jmenuje se po 2 nejdůležitějších státech té doby. Akkadština však začala svoji pozici ztrácet po příchodu Aramejců (Chaldejců) do Mezopotámie a okolních oblastí na počátku 1. tisíciletí př. n.l. Prosazoval se jazyk aramejský, jenž byl psán mnohem jednodušším písmem foinickým (fénickým). Proto v období novobabylónském (cca 600 př. n. l.) byla sumerština, akkadština a klínopis znám jen vzdělaným kněžím. Mezi lidem byly již neznámé, nepoužívané. Klínopis přežil pád Babylónu do rukou Peršanů i později Řeků (pol. 6. století a pol. 4. století př. n. l.), ale před začátkem letopočtu vymizel.

Dodatek nejnovějších datací

Podle znalce klínopisů Blahoslava Hrušky je možné začátek urucké kultury posunout až k letopočtu 3500 př. n. l., přičemž první tabulka s obrázkovým písmem byla datována kolem roku 3200 př. n. l., v uruckém chrámu boha Ana. Kolem roku 2900 př. n. l. se mění v Uruku a Džemdet Nasru na písmo klínové a objevují se nejstarší literární skladby v sumerštině. Klínové písmo začíná být používáno také v elamských Súsách. Vláda Gilgameše se podle novějších výzkumů posouvá k letopočtu 2500 př. n. l. Kolem roku 2355 př. n. l. omezuje lagašský uzurpátor Urukagina moc palácových úředníků a získává na svou stranu chrámy a kněze. Toto jsou dosud nejstarší známé zákony. Kolem roku 2350 př. n. l. se urucký král Lugalzagesi pokusil o sjednocení země, ale byl poražen zhruba během deseti až dvaceti let, kdy se formuje první akkadský stát Sargona Akkadského a dobývá severní Mezopotámii, část Íránu, proniká do Malé Asie a východního Středomoří.

Reference

• ZAMAROVSKÝ, Vojtěch: Na počátku byl Sumer. Praha 1966.
• HRUŠKA, Blahoslav: Pod babylónskou věží. Praha 1987.

Související články

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sumer na Wikimedia Commons

• Mezopotámie
• Babylón
• Egypt
• Sumersko-akkadská literatura
• Pazúzu
• Starověký Orient
• Starověk
• Sumerský královský seznam

Šablona:Link FA Šablona:Link FA