Andělika lékařská

Andělika lékařská
Andělika lékařská
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	miříkotvaré (Apiales)
Čeleď	miříkovité (Apiaceae)
Rod	andělika (Archangelica)
Binomické jméno
Archangelica officinalis (Moench) Hoffm., 1814
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andělika lékařská (Archangelica officinalis, syn. Angelica archangelica), nazývaná též děhel lékařský, je dvouletá až víceletá mohutná bylina z čeledi miříkovitých. Botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl.

Synonyma

• Angelica archangelica

Popis

• Andělika má řepovitý oddenek s hnědými kořeny. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete.
• Stonek dorůstá výšky až 250 cm.
• Květenství tvoří velké polokulovité složené okolíky majícími průměr 10 – 15 cm. Jednotlivý okolík se skládá ze 14 až 40 hustých menších okolíčků s obalíčky.
• Drobné květy mají zelenavě bílou nažloutlou nebo narůžovělou pětičetnou korunu. Květy jsou oboupohlavné.
• Plodem je nažloutlá široce eliptická dvojnažka s třemi hřbetními a dvěma postranními, v křídla rozšířenými žebry.
• Kvete od července do poloviny srpna. Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách.
• Plody přináší jen jednou, pak odumírá.

Pěstování

V některých zemích je i pěstována (např. v Německu), přičemž vyžaduje hlubokou, vlhčí, humózní půdu. Rozmnožuje se semeny, která ale brzy po dozrání ztrácejí klíčivost a vyžadují promrznutí a světlo, aby vyklíčila. Proto je vyséváme na podzim nebo brzy na jaře, a to bez zahrnování. Vzhledem ke svému mohutnému vzrůstu vyžaduje časté hnojení. V 1. roce se vyvíjí jen malá listová růžice, ve druhém velké listy, dlouhá dutá rýhovaná lodyha s velkými okolíky zelenobílých květů.

Zpracování

Jako koření se nejčastěji používají zralá semena, která se vydrolují z usušených okolíků, nebo na podzim dobývaný oddenek velikosti dětské pěsti, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Ty se splétají v cop okolo oddenku a suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C (siličná droga). Sušení je velmi zdlouhavé. Vedle éterického oleje obsahují kořeny a plody hořčiny, pryskyřici a jiné látky. Při zpracování kořene je nutno brát v úvahu, že citlivým lidem vyvolává na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci (fotodermakózy).

Stanoviště

Ve volné přírodě se s ní lze setkat v podhůří zejména v teplých humózních půdách.

Areál rozšíření

Původní areál výskytu zahrnoval severovýchodní části Evropy, Skandinávii, Island, Grónsko; původní areál sahá zhruba od východního Německa po Ural. Dříve se často pěstovala jako léčivka a na mnoha místech zplaněla, proto dnes roste na mnohde i mimo své původní areály. Do střední Evropy, kde zdomácněla, se dostala ze Skandinávie ve 14. století.

Výskyt

Roste v Evropě a v Severní Asii. V některých zemích se pěstuje.

Výskyt v Česku

V Česku se mezi původní místa výskytu počítají pouze Krkonoše, na ostatních místech je pravděpodobně zplanělá. Vyskytuje se v ostatních pohořích i v nížinách, zejména u řek, u lesních potoků a na vlhkých loukách.

Použití

Andělika lékařská je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku. Všechny části rostliny mají silně aromatickou vůni a ostrou, nahořklou chuť. Jako koření se nejčastěji používají zralá semena. Jako léčivá droga se používá kořen s oddenkem a to nejčastěji ve formě prášku či macerátu. Jako koření se přidávají do polévek, omáček a salátů. Ve středověku byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla. Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.^[1]

Využívá se zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dyspepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky, chartreuse a benediktýnka. Působí také jako expektorans. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvaru působí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum a karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Rizika

Ing. Jiří Janča, CSc. a Josef A. Zentrich v knize „Herbář léčivých rostlin“ nedoporučují léčbu andělikou lékařskou při zánětech ledvin a při vředových chorobách trávicího ústrojí. Při dlouhodobém užívání je nutné vyvarovat se pobytu na slunci, obsažené furanokumariny způsobují záněty kůže.

Způsob užití

• Čaj - odvar: Přidejte půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně vypijte 1 - 2 šálky čaje.
• Koupel: Použije se 200 g kořene.

Účinné látky

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.

Odkazy

Reference

Literatura

• Engemann, Max - Léčivé síly z přírody; Dona, 1992, České Budějovice ISBN 80-85463-05-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu andělika lékařská na Wikimedia Commons
• Galerie andělika lékařská na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo andělika lékařská ve Wikislovníku
• Taxon Angelica archangelica ve Wikidruzích