 Doupňák | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Jaspis | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 9. září 1983 |
| Vyhlásil | Okresní národní výbor Chomutov |
| Nadm. výška | 535–577 m n. m. |
| Rozloha | 13,67 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát | Česko Česko |
| Okres | Chomutov |
| Umístění | k. ú. Klášterec nad Ohří, Miřetice u Klášterce nad Ohří |
| Souřadnice | 50°24′36″ s. š., 13°10′52,68″ v. d. |
  Doupňák | |
| Další informace | |
| Kód | 812 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Doupňák je národní přírodní památka v Krušných horách. Nachází se ve vrcholové části Holubího vrchu severně od Klášterce nad Ohří v okrese Chomutov. Důvodem jejího zřízení je mineralogické naleziště odrůd křemene – ametystu a jaspisu. Ozdobné kameny zde byly těženy od středověku a použity byly mimo jiné k výzdobě kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta.
Historie
Okolní krajina byla využívána snad už ve čtrnáctém až šestnáctém, ale prokazatelně od konce osmnáctého století, k zemědělství.[3] Ve čtrnáctém století byla zahájena těžba polodrahokamů, zejména ametystů a jaspisů, které byly použity k výzdobě kaple svatého Václava ve Svatovítské katedrále, kaple svatého Kříže na Karlštejně nebo v kapli hradu Tangermünde u Magdeburku. Intenzivní těžba minerálů probíhala zejména v devatenáctém století, ale později naleziště upadlo v zapomnění a znovu bylo objeveno v osmdesátých letech dvacátého století.[4]
Chráněné území poprvé vyhlásil okresní národní výbor v Chomutově dne 9. září 1983 jako státem chráněnou přírodní památku. Ta byla ve stejné kategorii znovu vyhlášena 27. dubna 1990[5] a naposledy ministerstvem životního prostředí dne 1. srpna 2014.[6] V Ústředním seznamu ochrany přírody je evidována pod číslem 812 a spravuje ji Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – regionální pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.[5]
Přírodní poměry
Národní přírodní památka s rozlohou 13,6654 hektarů se nachází v Krušných horách v nadmořské výšce 535–577 metrů[5] mezi Domašínem a Kláštercem nad Ohří.[7]
Abiotické faktory
Geologické podloží tvoří horniny krušnohorského krystalinika ze svrchního proterozoika až spodního paleozoika. Konkrétní horninou na Holubím vrchu je drobnozrnná až středně zrnitá muskovitická a dvojslídná ortorula.[3] Zdrojem minerálů je hydrotermální křemenná žíla, která pronikla tělesem horniny, ale nevystupuje na povrch. Její úlomky byly v minulosti vysbírány ze zaniklých polí a přemístěny na snosy rulových balvanů. Hlavním minerálem je hematitický křemen – jaspis[3] a ametyst.[4]
V geomorfologickém členění Česka leží lokalita v Krušných horách, konkrétně v podcelku Loučenská hornatina a v okrsku Bolebořská vrchovina. Holubí vrch dosahuje nadmořské výšky 576,7 metru.[8] Na jeho povrchu se na rulových zvětralinách vyvinul půdní typ kambizem dystrická.[9] V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT7, pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 650–750 milimetrů.[10] Území patří do povodí Ohře a vodu z něj prostřednictvím svých přítoků odvádí Podmileský potok. Voda ze západního úbočí stéká do Kláštereckého potoka, zatímco východní úbočí odvodňuje drobný bezejmenný potok.[7]
Flóra a fauna
Prostor chráněného území pokrývají nepůvodní smíšené lesy s chudým bylinným patrem. Ze stromů zde roste zejména smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), modřín opadavý (Larix decidua), bříza bělokorá a jako příměs dub zimní (Quercus petraea).[11]
Vzhledem k předmětu ochrany není výjimečná ani zvířena. Ze zvláště chráněných živočichů na území žije ohrožená veverka obecná (Sciurus vulgaris), na okrajích lesa se vyskytuje silně ohrožený slepýš křehký (Anguis fragilis) a zaletuje do nich jestřáb lesní (Accipiter gentilis). V minulosti byly pozorovány jeden až dva nepravidelně hnízdící páry silně ohrožené pěnice vlašské (Sylvia nisoria).[11]
Přístup
Přímo k chráněnému území vede pouze lesní cesta, která odbočuje ze silnice mezi Útočištěm a Petlery a dále pokračuje směrem k národní přírodní památce Ciboušov.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
- ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
- ↑ a b c Chráněná území ČR. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I. Ústecko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Doupňák, s. 86.
- ↑ a b Plán péče o národní přírodní památku Doupňák na období 2014–2022 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2014-10-20 [cit. 2019-05-25]. S. 8. Dále jen Plán péče (2014). Dostupné online.
- ↑ a b c NPP Doupňák [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška č. 148/2014, o vyhlášení Národní přírodní památky Doupňák a stanovení jejích bližších ochranných podmínek. [cit. 2014-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Bolebořská vrchovina, s. 75.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ a b Plán péče (2014), s. 7.
Související články
- Seznam chráněných území v okrese Chomutov
- Seznam památných stromů v okrese Chomutov
- Seznam národních přírodních památek v Česku
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Doupňák na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Doupňák |
