| F/A-18 Hornet | |
|---|---|
 F/A-18 amerického námořnictva | |
| Určení | Víceúčelový stíhací letoun |
| Původ | USA |
| Výrobce | McDonnell Douglas (1974–1997) Northrop (1974–1994) Boeing (1997–2000)[1] |
| První let | 18. listopadu 1978[2] |
| Zařazeno | 7. ledna 1983 (USMC) 1. července 1984 (USN) |
| Vyřazeno | 2019 (Hornet, USN) 2021 (RAAF) |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | US Navy (dříve) USMC RCAF RAAF (dříve) |
| Vyrobeno kusů | F/A-18A/B/C/D: 1 480[3] |
| Vyvinuto z typu | Northrop YF-17 |
| Varianty | CF-18 Hornet High Alpha Research Vehicle |
| Další vývoj | Boeing F/A-18E/F Super Hornet Boeing X-53 Active Aeroelastic Wing |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací dvoumotorový letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.
F/A-18 dosahuje nejvyšší rychlosti Mach 1,8 (1 034 uzlů, 1 190 mph, 1 915 km/h ve 40 000 ft nebo 12 200 m). Může nést celou řadu pum a raket, včetně vzduch-vzduch a vzduch-země, doplněné o 20mm kanon M61 Vulcan. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory General Electric F404, které dodávají letadlu vysoký poměr tahu k hmotnosti. F/A-18 má vynikající aerodynamické vlastnosti, které jsou přičítány hlavně jeho systémům na náběžných hranách. Hlavními úkoly letounu jsou letecký doprovod, obrana flotily, potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, blízká letecká podpora a letecký průzkum. Jeho všestrannost a spolehlivost se ukázala jako cenné nosné aktivum, i když byl kritizován za menší dolet a užitečné zatížení ve srovnání se svými dřívějšími současníky, jako byl Grumman F-14 Tomcat ve stíhací a úderné roli, a dále Grumman A-6 Intruder a LTV A-7 Corsair II v roli útočných letounů.
Hornet byl poprvé bojově nasazen během bombardování Libye Spojenými státy v roce 1986. Následně se účastnil války v Zálivu v roce 1991 a války v Iráku v roce 2003. F/A-18 Hornet dále posloužil jako základ pro větší a novější letoun Boeing F/A-18E/F Super Hornet.
Vývoj
Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty.[1] Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu.[4] To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.
Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.
8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.
První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.
Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet.
Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný). Jeho úkolem bylo nahrazení starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EA-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.
Varianty
- F/A-18A – první verze, vyráběná pro americké námořnictvo a námořní pěchotu.
- TF-18A – dvoumístná cvičná verze stroje F/A-18, později přeznačena na F/A-18B
- F/A-18C – vylepšená jednomístná verze, která měla rozšířené spektrum nesených zbraní, zlepšenou avioniku a pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
- F/A-18D – dvoumístná bojová verze vyvinutá pro námořní pěchotu; pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
- F/A-18E Super Hornet – zvětšená verze F/A-18, objednaná pro americké námořnictvo, kde má nahradit starší verze F/A-18.
- F/A-18F Super Hornet – dvoumístná verze odvozená od F/A-18, která nahradila stroje F-14 Tomcat.
- EA-18G Growler – verze pro elektronický boj.
- AF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Austrálii.
- ATF-18A – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Austrálii.
- CF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Kanadu.
- CF-18B – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Kanadu.
- EF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Španělsko.
- EF-18B – verze odvozená od F/A-18A, určená pro Španělsko.
- KAF-18C – verze odvozená od F/A-18C, určená pro Kuvajt.
- KAF-18D – verze odvozená od F/A-18D, určená pro Kuvajt.
Uživatelé
.jpg)
Kanada
Kanada
- Royal Canadian Air Force (McDonnell Douglas CF-18 Hornet) – v roce 2020 bylo rozhodnuto o prodeji 42 australských letounů F/A-18A/B soukromé společnosti Air USA.[5]
Finsko
Finsko
Kuvajt
Kuvajt
Malajsie
Malajsie
Španělsko
Španělsko
Švýcarsko
Švýcarsko
USA
USA
Bývalí uživatelé
Austrálie
Austrálie
USA USA
Potenciální uživatelé
Ukrajina
Ukrajina
- Ukrajinské letectvo – v červnu 2023 nabídla australská vláda Ukrajině 41 strojů vyřazených z výzbroje RAAF, jako zbrojní pomoc proti ruské invazi.[8]
Specifikace (F/A-18C/D)
Technické údaje
- Osádka: F/A-18C: 1, F/A-18D: 2 (pilot a obsluha zbraní)
- Délka: 17,1 m
- Rozpětí: 12,3 m
- Výška: 4,7 m
- Nosná plocha : 38,2 m²
- Hmotnost (prázdný): 11 200 kg
- Hmotnost (naložen): 16 850 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 23 400 kg
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F404-GE-402
- Suchý tah: 48,9 kN
- Tah s forsáží: 79,2 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 1915 km/h
- Bojový dolet: 537 km
- Přeletový dolet: 3330 km
- Dostup: 15 000 m
- Stoupavost: 254 m/s
Výzbroj
- Kanony: 1 × 20mm kanon M61 Vulcan s 578 náboji.
- Neřízené rakety:
- Řízené střely:
- Vzduch-vzduch:
- 2 × AIM-7 Sparrow nebo AIM-120 AMRAAM, 4 × AIM-9 Sidewinder nebo AIM-132 ASRAAM
- Vzduch-země:
- AGM-65 Maverick
- AGM-88 HARM (protiradiolokační)
- AGM-84 Harpoon (protilodní)
- AGM-84 SLAM/AGM-84H/K SLAM-ER
- AGM-154 Joint Standoff Weapon
- AGM-158 JASSM
- Taurus KEPD 530
- Vzduch-vzduch:
- Pumy:
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na slovenské Wikipedii.
- ↑ Jenkins 2000, s. 29.
- ↑ Jenkins 2000, s. 186–87.
- ↑ F/A-18 Hornet [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australia sells 42 F/A-18A/B Hornet fighters to American training private contractor [online]. Asiapacificdefensejournal.com, 2020-03-06 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WALDRON, Greg. RAAF bids farewell to “Classic” Hornets after decades of service. Flightglobal [online]. 2021-11-29 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REIM, Garrett. PICTURES: US Navy F/A-18C Hornet makes final flight. Flightglobal [online]. 2019-10-04 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COOREY, Philip; TILLET, Andrew. Retired RAAF fighter jets could be sent to Ukraine. Financial Review [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- JENKINS, Dennis R., 2000. F/A-18 Hornet: A Navy Success Story. New York, New York: McGraw Hill. 255 s. (Walter J. Boyne Military Aircraft Series). Dostupné online. ISBN 0-07-134696-1. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na Wikimedia Commons - F/A-18 Hornet U.S. Navy fact file
- F/A-18 Hornet Navy history page Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine.
- Kamufláže letounu F/A-18 Archivováno 19. 2. 2015 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu F/A-18
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/F/A-18_Hornet |
