| Fluorid křemičitý | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid křemičitý |
| Ostatní názvy | Tetrafluorsilan |
| Anglický název | Silicon tetrafluoride |
| Německý název | Siliciumtetrafluorid |
| Sumární vzorec | SiF4 |
| Vzhled | bezbarvý plyn nebo kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-61-1 |
| PubChem | 24556 |
| UN kód | 1859 |
| Číslo RTECS | VW2327000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 104,078 g/mol |
| Teplota tání | −86,8 °C (220 kPa) |
| Teplota varu | −65 °C (241 kPa) |
| Teplota sublimace | −95,7 °C |
| Hustota | 2,17 g/cm3 (−170 °C) 1,66 g/cm3 (−90 °C) 0,004 69 g/cm3 (0 °C) |
| Kritická teplota Tk | −14,06 °C |
| Kritický tlak pk | 3 718 kPa |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje |
| Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice | a=0,425 1 Pam6mol−2 b= 55,71×10−6 m3mol−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kubická plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a=541 pm (−170 °C) |
| Tvar molekuly | tetraedr |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 548 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 90,1 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 147,6 J/g |
| Entalpie sublimace ΔHsub | 56,8 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 282 J K−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 506 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,707 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS04  GHS05  GHS06 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R23, R35 |
| S-věty | S9, S26, S36, S45 |
| NFPA 704 |  0
3
2
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid křemičitý (neboli tetrafluorosilan) je chemická sloučenina křemíku a fluoru s chemickým vzorcem SiF4.
Jde o těkavou látku s bodem varu pouhé 4 °C nad jejím bodem tání. Poprvé jej syntetizoval John Davy v roce 1812.[2] Je mimo jiné součástí sopečných plynů,[3] kde vzniká reakcí fluorovodíku s oxidem křemičitým: 4HF + SiO2 → SiF4 + 2H2O.
Reference
- ↑ a b Silicon tetrafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Davy. An Account of Some Experiments on Different Combinations of Fluoric Acid. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1812, roč. 102, s. 352–369. Dostupné online. DOI 10.1098/rstl.1812.0020.
- ↑ T. Mori, M. Sato, Y. Shimoike, K. Notsu. High SiF4/HF ratio detected in Satsuma-Iwojima volcano's plume by remote FT-IR observation. Earth Planets Space. 2002, s. 249–256. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid křemičitý na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Fluorid_křemičitý |
