| fluorid uranylu | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid uranylu |
| Anglický název | Uranyl fluoride |
| Německý název | Uranylfluorid |
| Sumární vzorec | UO2F2 |
| Vzhled | světle žlutá, nazelenalá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13536-84-0 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-898-8 |
| PubChem | 6432077 |
| SMILES | O=[U+2]=O.[F-].[F-] |
| InChI | InChI=1S/2FH.2O.U/h2*1H;;;/q;;;;+2/p-2
Key: KCKICANVXIVOLK-UHFFFAOYSA-L |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 308,02 g/mol |
| Teplota tání | 300 °C (rozkládá se) |
| Teplota varu | sublimuje |
| Rozpustnost ve vodě | 64,4 g/100 g |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 | |
| H-věty | H300, H330, H373, H411 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid uranylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem UO2F2.
Příprava
Fluorid uranylu vzniká hydrolýzou fluoridu uranového:
- UF6 + 2 H2O → UO2F2 + 4 HF
Lze jej také připravit fluorací oxidu uranového:[1]
- UO3 + 2 HF → UO2F2 + H2O
Vlastnosti
Fluorid uranylu je radioaktivní světle žlutá, nazelenalá pevná látka, intenzita barvy se mění.[2][3] Fluorid uranylu je velmi rozpustný ve vodě a je hygroskopický. Podle rentgenové krystalografie jsou uranylová centra (UO 2+
2 ) zaplněny šesti fluoridovými ligandy.[4] Při teplotě nad 300 °C se fluorid uranylu rozkládá v závislosti na teplotě a tlaku kyslíku na fluorovodík, oxid uranový nebo oxid uraničito-uranový (U3O8). Fluorid uranylu je toxický, kvůli přítomnosti fluoridových iontů, žíravý a nebezpečný při vdechování, či požití.[5]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Uranyl fluoride na anglické Wikipedii a Uranylfluorid na německé Wikipedii.
- ↑ JANG, Harry; LOUIS-JEAN, James; POINEAU, Frederic. Synthesis and Morphological Control of UO 2 F 2 Particulates. ACS Omega. 2023-06-20, roč. 8, čís. 24, s. 21996–22002. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 2470-1343. DOI 10.1021/acsomega.3c01999. PMID 37360455. (anglicky)
- ↑ KATZ, J. J.; RABINOWITCH, E. eds. Chemistry of uranium. Collected Papers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4261677. S. 564–577. (English)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1218. (německy)
- ↑ ZACHARIASEN, W. H. Crystal chemical studies of the 5 f -series of elements. III. A study of the disorder in the crystal structure of anhydrous uranyl fluoride. Acta Crystallographica. 1948-12-01, roč. 1, čís. 6, s. 277–281. Dostupné online [cit. 2024-06-05]. ISSN 0365-110X. DOI 10.1107/S0365110X48000764.
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1185–1189. (německy)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Fluorid_uranylu |
