Jakovlev Jak-28

Jak-28
Jak-28L z expozice muzea 121. závodu na opravy letadel, Kubinka, 2012.
Určení	Střední bombardér Průzkumný letoun Pro elektronický boj Záchytný stíhač
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Saratovský závod (1963-64) Irkutský závod (1960-71)[1] Novosibirský závod
Konstruktérská skupina	Jakovlev
První let	5. března 1958
Zařazeno	1960
Vyřazeno	1992 (Bělorusko)
Uživatel	Sovětské letectvo Vojska protivzdušné obrany Ruské letectvo Ukrajinské letectvo
Vyrobeno kusů	1 180
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-28 (kód NATO "Brewer", "Firebar" a "Maestro") byl sovětský bojový letoun, který vznikl podle svého předchůdce Jaku-25, resp. Jaku-26 - bombardovací verze. První prototyp stroje vzlétl 5. března 1958. Byly postupně vyrobeny tři prototypy, z nichž poslední odpovídal sériovému stroji. Stroj se začal vyrábět roku 1960, přičemž bylo vyrobeno několik verzí, včetně stíhacího stroje Jak-28P Firebar.

Vývoj

Západ se s Jakem-28 poprvé seznámil na letecké přehlídce v Tušinu roku 1961. Západní analytici se zpočátku domnívali, že jde spíše o stíhací než útočný letoun – a pokračování Jaku-25M – a dostal označení „Flashlight". Poté, co byla rozpoznána jeho skutečná role, byla série bombardérů Jak-28 přejmenována na „Brewer“.

Jak-28 byl středoplošník s velkým křídlem o šípovitosti 45 stupňů. Vodorovné ocasní plochy byly vetknuty do poloviny svislé plochy (s výřezy umožňujícími pohyb kormidla). Na náběžné hrany byly namontovány sloty a na odtokové hrany křídel byly namontovány štěrbinové klapky. Dva proudové motory Tumanskij R-11, zpočátku každý o tahu 57 kN (12 795 lbf), byly zavěšeny v gondolách, podobně jako u předchůdce Jaku-25. Motory namontované na křídle a hlavní jednostopý podvozek (doplněný podpěrnými koly v aerodynamických krytech u konců křídel) umožňovaly použití většiny prostoru trupu na palivové nádrže a vybavení. Byl primárně podzvukový, ačkoli ve velké výšce mohl překročit Mach 1.

Celková produkce všech Jaků-28 dosáhla 1180 ks.

Služba

Letoun je možná nejlépe známý pro hrdinské činy kapitána Borise Kapustina a poručíka Jurije Janova poté, co letoun Jak-28, který pilotovali, utrpěl 6. dubna 1966 fatální poruchu motoru. Dostali rozkaz odklonit se a pokusit se o přistání v sovětské zóně Německa, ale ztratili kontrolu nad letounem a zabloudili do vzdušného prostoru Západního Berlína. Posádce se podařilo vyhnout sídlišti, ale spadli do jezera Stößensee, aniž by se katapultovali. Jejich těla spolu s troskami vytáhli z jezera potápěči Královského námořnictva (přiletěli z Portsmouthu) a specialisté na záchranu, kteří z letadla také získali důležitý přísně tajný materiál včetně motorů, které byly převezeny na základnu Gatow ke kontrole RAF a americkými inženýry. Těla obou pilotů byla vrácena do SSSR s plnými vojenskými poctami od příslušníků sovětské i britské ozbrojené služby a oba byli posmrtně vyznamenáni Řádem rudého praporu. První motor byl opraven 18. dubna 1966 a druhý o týden později; oba motory byly vráceny SSSR 2. května 1966.^[2]

Jak-28P byl stažen ze služby na počátku 80. let, ale cvičné a další verze zůstaly ve službě až do pádu Sovětského svazu. Létaly minimálně do roku 1992. Průzkumné letouny a letouny pro elektronický boj byly nakonec nahrazeny variantami Suchoj Su-24.

Varianty

• Jak-28 Brewer-A - základní verze - vyrobeno 350 kusů
• Jak-28L Brewer-B - modernizovaná verze - vyrobeno 111 kusů
• Jak-28I Brewer-C - modernizovaná verze - vyrobeno 223 kusů
• Jak-28R Brewer-D - verze s průzkumným zařízením - vyrobeno 183 kusů
• Jak-28E Brewer-E - verze pro radioelektronický boj s elektronickým vybavením umístěným v pumovnici
• Jak-28P Firebar - přepadový stíhací letoun pro každé počasí - vyrobeno 435 kusů
• Jak-28U Maestro - cvičná verze - vyrobeno 183 kusů

Specifikace (Jak-28P)

Technické údaje

• Posádka: 2
• Rozpětí: 12,5 m
• Délka: 21,6 m
• Výška: 3,95 m
• Nosná plocha: 37,6 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 15 000 kg
• Max. vzletová hmotnost: 20 000 kg
• Pohon: 2× proudový motor Tumanskij R-11
  • Tah motoru: 46 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 1 840 km/h
• Dostup: 16 750 m
• Dolet: 2 500 km
• Plošné zatížení: 531 kg/m²
• Pomět tah/hmotnost: 0.62

Výzbroj

• 2 × střely vzduch-vzduch R-98M (AA-3 'Anab'), obvykle jedna R-98TM infračerveně naváděná a jedna R-98RM naváděná radarem
• 2 × střela K-13A (AA-2 'Atoll')

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-28 na Wikimedia Commons
• (německy) suchoj.com
• (anglicky) Aero-concept

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Letadla Jakovlev
Stíhací letouny	Jak-1 • Jak-3 • Jak-7 • Jak-9 • Jak-15 • Jak-17 • Jak-23 • Jak-25 • Jak-27 • Jak-28 • Jak-141
Bitevní letouny	Jak-38
Bombardéry	Jak-2 • Jak-4 • Jak-26 • Jak-28
Transportní letouny	Jak-6 • Jak-8
Speciální letouny	Jak-44
Dopravní letouny	Jak-40 • Jak-42 • Jak-142 • MS-21
Cvičné a sportovní letouny	UT-1 • UT-2 • Jak-11 • Jak-18 • Jak-30 (1960) • Jak-32 • Jak-50 • Jak-52 • Jak-54 • Jak-55 • Jak-130 • Jak-152
Víceúčelové letouny	Jak-12 • Jak-48 • Jak-58 • Jak-112
Kluzáky	Jak-14
Experimentální letouny a projekty	AIR-3 • AIR-4 • Jak-19 • Jak-25 (1947) • Jak-30 (1948) • Jak-35 • Jak-36 • Jak-39 • Jak-50 (1949) • Jak-43 • Jak-201
Vrtulníky	EG • Jak-24 • Jak-60 • Jak-100 • Jak-110
Bezpilotní letouny	Šmel-1 • Pčela-1T
Sjednocená letecká korporace

Autoritní data	LCCN: sh2013002307 NLI: 987007572875805171