Kůže jako materiál je nezpracovaná surovina z kůže obratlovců – z jejich tělního pokryvu. Zpracovaná kůže se nazývá useň, ale slovo kůže se používá jako synonymum slova useň.[1]
Zpracovaná zvířecí (výjimečně u některých přírodních národů i lidská) kůže se od pradávna využívala jako oděv nebo surovina k výrobě oděvů, obuvi, oděvních doplňků a různých artefaktů.
Specifické využití má kůže při výrobě bicích hudebních nástrojů – bubnů. Dnes je však často nahrazována umělými materiály.
Rozsah zpracování podle účelu
Podle míry zpracování kůží a jejich dalším využití rozeznáváme:
- kožešinu: neodstraňuje se srst, kůže se jen očistí (neloužená).
- pergamen či blánu na buben: odstraní se srst, bez činění.
- useň: odstraní se srst, činění; obuv, rukavice, atd.
Zpracování kůží
- nasolení kůže – pro převoz do koželužny
- namáčení – kůže se máčí a pere v hašpli (sud) kvůli očištění, zbavení soli
- loužení se zahníváním (dříve) a odchlupování kosou na odchlupování (koželužský nůž) nebo loužení v roztoku sulfidu sodného a vápna (dnes), pro odstranění srsti, vznikne tzv. holina
- mízdření pomocí kosy na mízdření (dříve) nebo mízdření mezi soustavou válců (dnes), pro odřezání vaziva a zbytků svalů
- omykání kosou na omykání (dříve) nebo omykání mezi válci, pro odstranění kořínků chlupů
- štípání pomocí štípacího stroje, aby byla kůže všude stejně tlustá
- činění kůží pomocí tříslovin z kůry a jiných rostlin v sudu (dříve) nebo solemi chromu (od konce 19. století), pro odstranění vápna a tuků, pro zvláčnění
- ždímání, pro odstranění vody
- barvení
- mazání, aby se kůže nelámaly
- vyrážení neboli hlazení, pro vyhlazení vrásek
- sušení
- postřikování lakem, proti vlhku
- leštění
- žehlení
- měření
- převoz k výrobě kožených výrobků
Druhy usní
- podle zvířete, ze kterého pocházejí
- skot – teletina
- brav – kozina, kozelčina, kůzlečina; skopovice, jehnětina; vepřovina (neplést s vepřovicí)
- králičina
- anebo se popisuje přímým označením zvířete: např. norek, ondatra…
- podle technologie zpracování
- černouseň – (od koželuhů, černokožešníků) useň, hovězí a jiná surová kůže, vyčiněná tříslovinou. Například i podešvová useň.
- jircha (bělouseň) – (od jirchářů, bělokožešníků) useň, hovězí surová kůže, podvalovaná a vyčiněná kamencem, na měkko.
- semiš – (od semišníků) useň vyčiněná tukem, na měkko, broušením po rubové straně, která se stává pohledovou.
- juchta – silně napuštěná oleji či jinými mastnými prostředky.
Umělá kůže
Umělá kůže vypadá jako přírodní kůže, ale je vyrobena z umělých hmot, z plastů. Podobně jako u kožešiny existuje také umělá kožešina.
Galerie
-
3. – odchlupování -
4. – mízdření při výrobě kožešiny (koželuh zde používá kosu jinak určenou na odchlupování kůží) -
jeden ze strojů v továrně na kůže -
7. – činění kůží (právě vyčiněné kůže) -
9. – barvení kůží -
16. – měření a třídění kůží -
17. – výroba opasků z kůží (1568)
Odkazy
Reference
Literatura
- Carsten Bothe:Kůže, manuál pro šití, opravy a výrobky. GRADA Publishing, a.s. Praha 2017 ISBN 978-80-271-0140-5
- Otis Ingrams: Práce s kůží. Metafora Praha 2018
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kůže na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jircha |
