Kurie (katolická církev)

Kanonické právo katolické církve
Ius vigens (současné právo)
Kodex kanonického práva z roku 1983 (Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, Zvyk, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
Právní dějiny katolické církve
Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis) Jus novum (r. 1140–1563): Corpus Juris Canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
Východní katolické kanonické právo

Správní jednotka Svatého stolce, která pomáhá papeži, viz Římská kurie

Kurie je oficiální orgán, který řídí určitý subjekt katolické církve. Tyto kurie se pohybují od relativně jednoduchých diecézních kurií, přes větší patriarchální kurie, kurie různých katolických církví až po římskou kurii, která je ústředním orgánem katolické církve. Kurii mohou mít i jiné katolické orgány, například řeholní instituty.

Tyto kurie jsou historicky odvozeny od římských kurií a tento název si ponechaly, i když mají nyní zcela jiné funkce. Když se římská říše zhroutila, mnoho správních funkcí, které dříve vykonával stát, přešlo na jedinou pevnou instituci, kterou zůstala církev. Biskup a kurie převzali místo státních úředníků, často až do té míry, že seděli na stejné židli ve stejné budově. Kurie tedy přešla do rukou řeholníků a poté mnohokrát změnila své funkce, ale vždy si zachovala svůj tradiční název, alespoň v těch křesťanských denominacích, které si zachovávají silnou kontinuitu s apoštolskou tradicí.

Diecézní kurie

Každá diecéze a eparchie má kurii, kterou tvoří hlavní úředníci diecéze. Tito úředníci pomáhají diecéznímu biskupovi při řízení místní církve.

Diecézní kurii tvoří generální vikář, který je obvykle také moderátorem kurie, biskupští vikáři, kancléř kurie, vicekancléři a notáři, finanční úředník a finanční rada. Biskup může přidat i další úředníky podle svého výběru.^[1]

Patriarchální kurie

Patriarcháty a vyšší arcibiskupství východních katolických církví mají shromáždění zvané patriarchální kurie, které pomáhá patriarchovi nebo vyššímu arcibiskupovi při správě církve sui iuris. Patriarchální kurie se liší od diecézní nebo eparchiální kurie patriarchovy diecéze nebo eparchie.

Patriarchální kurii tvoří stálý synod církve, kancléř, pomocný kancléř a notáři, patriarchální finanční úředník, patriarchální liturgická komise a další patriarchální komise a patriarchální tribunál.^[2] Do patriarchální kurie mohou být zvoleni až tři biskupové.^[3]

Římská kurie

Hlavní článek: Římská kurie

Správní jednotka Svatého stolce se nazývá Římská kurie, která pomáhá papeži při řízení katolické církve.^[4] Římská kurie zahrnuje sekretariáty, kuriální dikasteria, papežské rady, papežské komise, tribunály a další úřady.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Curia (Catholic Church) na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.