Washington Open

Washington Open
Mubadala Citi DC Open
Centrální dvorec areálu
Založeno	1969 (muži) / 2011 (ženy)
Odehráno	Mubadala Citi DC Open 2023
Místo	Washington, D.C. Spojené státy americké Spojené státy americké
Dějiště	William H.G. FitzGerald Tennis Center
Souřadnice	38°57′14″ s. š., 77°2′13″ z. d.
Povrch	tvrdý / venku
Období	červenec a srpen
ATP Tour
1990–1997	Championship Series
1998–2002	Series Gold
2003–2008	International Series
2009–	ATP Tour 500
Soutěže	48 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	2 178 980 USD
WTA Tour
2011–2020	WTA International
2022	WTA 250
2023–	WTA 500
Soutěže	32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	780 637 USD
www.mubadalacitidcopen.com/en/ Některá data mohou pocházet z datové položky.

Washington Open, oficiálně Mubadala Citi DC Open, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen v americkém hlavním městě Washingtonu, D.C., každoročně hraný na přelomu července a srpna. Dějištěm je areál William H.G. FitzGerald Tennis Center v parku Rock Creek, kde probíhá na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. Na okruzích ATP Tour a WTA Tour se v roce 2023 stal jedinou společnou událostí v kategoriích ATP 500 a WTA 500. Vlastníkem je podnikatel a bývalý deblista Mark Ein a hlavním partnerem marketingová sportovní společnost IMG.^[1][2][3]

V rámci mužského profesionálního okruhu ATP Tour turnaj patří do kategorie ATP Tour 500. V roce 2019 se vrátil do letní série na amerických betonech US Open Series, vrcholící zářijovým newyorským grandslamem US Open, v níž figuroval již v letech 2004–2015. Ženská část probíhá na okruhu WTA Tour. V sezóně 2023 se washingtonský turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500 namísto nižší WTA 250. Vznikl tak Mubadala Citi DC Open jako první turnaj na okruzích hraný v kategoriích ATP 500 a WTA 500.^[1][4]

Historie

Premiérový ročník proběhl v mužské části roku 1969 pod názvem Washington Star International, v letech 1982–1992 se konal jako Sovran Bank Classic a v roce 1993 pak jako Washington Open. V období 1994–2011 probíhal se jménem Legg Mason Tennis Classic. Do roku 1986 byla událost hrána otevřených antukových dvorcích, následně se povrch změnil na tvrdý. V počátcích byl turnaj spojen se jménem Donalda Della, zakladatele společnosti ProServ International, který byl důležitou postavou při jeho založení. Dějiště ve Washingtonu, D.C. bylo vybráno po přímluvě tenisty a podporovatele této události Arthura Ashe.

Ženská část poprvé proběhla v marylandském College Parku v sezóně 2011 pod názvem Citi Open. Následně došlo k rozhodnutí od sezóny 2012 sloučit mužskou a ženskou část a místo konání turnaje žen přesunout do areálu William H.G. FitzGerald Tennis Center. V roce 2012 proběhl ženský turnaj jedinkrát v rámci série US Open. Společnost Citi převzala sponzorství i nad mužskou částí do té doby hrané s názvem donátora Legg Mason.^[5]

Během koronavirové pandemie v sezóně 2020 řídící organizace WTA přerušila sezónu, což mělo za následek zrušení ročníku washingtonského turnaje. Po srpnovém obnovení okruhu jej v kalendáři nahradila dvěma provizorními událostmi Top Seed Open v kentuckém Lexingtonu a Prague Open.^[6] Ženská polovina Citi Open se již do programu sezóny 2021 nevrátila,^[7] když WTA znovu přidělila jedno místo v daném srpnovém týdnu evropskému dějišti v Kluži.^[8] Ženy se tak představily pouze v rámci třídenní exhibice. Účastnická místa získaly Coco Gauffová, Jessica Pegulaová a Jennifer Bradyová,^[9][10] jíž nahradila Viktoria Azarenková.^[11] Po tříleté absenci se ženská část vrátila na okruh v roce 2022 v kategorii WTA 250. V roce 2023 se turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500.^[1]

Ročník 2020 se neuskutečnil kvůli pandemii covidu-19. V sezóně 2021 pak ženy nastoupily pouze do exhibice.^[12]

Přehled rekordů

V mužské dvouhře získal nejvyšší počet pěti titulů Andre Agassi (1990–1991, 1995, 1998–1999), který si zahrál také nejvícekrát finále, když k pěti výhrám přidal šesté v roce 2000, z něhož odešel poražen. S Michaelem Changem (1996–1997), Juanem Martínem del Potrem (2008–2009) a Alexandrem Zverevem (2017–2018) drží rekord dvou vítězství v řadě.

Australan Nick Kyrgios ovládl v roce 2022 singlovou i deblovou soutěž. Ve dvouhře se stal prvním hráčem na turnaji, který prošel soutěží bez ztráty podání. V 64 servírovacích gamech odvrátil všech deset brejkbolů.^[13]

V ženské části vyhrály dvě singlové trofeje Slovenka Magdaléna Rybáriková a Ruska Světlana Kuzněcovová. V deblové části je rekordmankou Japonka Šúko Aojamová se čtyřmi tituly, které vyhrála vždy s jinou spoluhráčkou.

Vývoj názvu turnaje

• 1969–1981: Washington Star International
• 1982–1991: Sovran Bank Classic
• 1992–2011: Legg Mason Tennis Classic
• 2012–2022: Citi Open
• od 2023: Mubadala Citi DC Open

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1969	Thomaz Koch	Arthur Ashe	7–5, 9–7, 4–6, 2–6, 6–4
1970	Cliff Richey	Arthur Ashe	7–5, 6–1, 6–2
1971	Ken Rosewall	Marty Riessen	6–2, 7–5, 6–1
1972	Tony Roche	Marty Riessen	3–6, 7–6, 6–4
1973	Arthur Ashe	Tom Okker	6–4, 6–2
1974	Harold Solomon	Guillermo Vilas	1–6, 6–3, 6–4
1975	Guillermo Vilas	Harold Solomon	6–1, 6–3
1976	Jimmy Connors	Raúl Ramírez	6–2, 6–4
1977	Guillermo Vilas (2)	Brian Gottfried	6–4, 7–5
1978	Jimmy Connors (2)	Eddie Dibbs	7–5, 7–5
1979	Guillermo Vilas (3)	Víctor Pecci, Sr.	7–6(7–4), 7–6(7–3)
1980	Brian Gottfried	José Luis Clerc	7–5, 4–6, 6–4
1981	José Luis Clerc	Guillermo Vilas	7–5, 6–2
1982	Ivan Lendl	Jimmy Arias	6–3, 6–3
1983	José Luis Clerc (2)	Jimmy Arias	6–3, 3–6, 6–0
1984	Andrés Gómez	Aaron Krickstein	6–2, 6–2
1985	Yannick Noah	Martín Jaite	6–4, 6–3
1986	Karel Nováček	Thierry Tulasne	6–1, 7–6(7–4)
1987	Ivan Lendl (2)	Brad Gilbert	6–1, 6–0
1988	Jimmy Connors (3)	Andrés Gómez	6–1, 6–4
1989	Tim Mayotte	Brad Gilbert	3–6, 6–4, 7–5
1990	Andre Agassi	Jim Grabb	6–1, 6–4
1991	Andre Agassi (2)	Petr Korda	6–3, 6–4
1992	Petr Korda	Henrik Holm	6–4, 6–4
1993	Amos Mansdorf	Todd Martin	7–6(7–3), 7–5
1994	Stefan Edberg	Jason Stoltenberg	6–4, 6–2
1995	Andre Agassi (3)	Stefan Edberg	6–4, 2–6, 7–5
1996	Michael Chang	Wayne Ferreira	6–2, 6–4
1997	Michael Chang (2)	Petr Korda	5–7, 6–2, 6–1
1998	Andre Agassi (4)	Scott Draper	6–2, 6–0
1999	Andre Agassi (5)	Jevgenij Kafelnikov	7–6(7–3), 6–1
2000	Àlex Corretja	Andre Agassi	6–2, 6–3
2001	Andy Roddick	Sjeng Schalken	6–2, 6–3
2002	James Blake	Paradorn Srichaphan	1–6, 7–6(7–5), 6–4
2003	Tim Henman	Fernando González	6–3, 6–4
2004	Lleyton Hewitt	Gilles Müller	6–3, 6–4
2005	Andy Roddick (2)	James Blake	7–5, 6–3
2006	Arnaud Clément	Andy Murray	7–6(7–3), 6–2
2007	Andy Roddick (3)	John Isner	6–4, 7–6(7–4)
2008	Juan Martín del Potro	Viktor Troicki	6–3, 6–3
2009	Juan Martín del Potro (2)	Andy Roddick	3–6, 7–5, 7–6(8–6)
2010	David Nalbandian	Marcos Baghdatis	6–2, 7–6(7–4)
2011	Radek Štěpánek	Gaël Monfils	6–4, 6–4
2012	Alexandr Dolgopolov	Tommy Haas	6–7(7–9), 6–4, 6–1
2013	Juan Martín del Potro (3)	John Isner	3–6, 6–1, 6–2
2014	Milos Raonic	Vasek Pospisil	6–1, 6–4
2015	Kei Nišikori	John Isner	4–6, 6–4, 6–4
2016	Gaël Monfils	Ivo Karlović	5–7, 7–6(8–6), 6–4
2017	Alexander Zverev	Kevin Anderson	6–4, 6–4
2018	Alexander Zverev (2)	Alex de Minaur	6–2, 6–4
2019	Nick Kyrgios	Daniil Medveděv	7–6(8–6), 7–6(7–4)
2020	zrušeno pro pandemii covidu-19
2021	Jannik Sinner	Mackenzie McDonald	7–5, 4–6, 7–5
2022	Nick Kyrgios (2)	Jošihito Nišioka	6–4, 6–3
2023	Daniel Evans	Tallon Griekspoor	7–5, 6–3

Ženská dvouhra

Rok	vítězka	finalistka	výsledek
2011	Naděžda Petrovová	Šachar Pe'erová	7–5, 6–2
2012	Magdaléna Rybáriková	Anastasija Pavljučenkovová	6–1, 6–1
2013	Magdaléna Rybáriková (2)	Andrea Petkovicová	6–4, 7–6(7–2)
2014	Světlana Kuzněcovová	Kurumi Naraová	6–3, 4–6, 6–4
2015	Sloane Stephensová	Anastasija Pavljučenkovová	6–1, 6–2
2016	Yanina Wickmayerová	Lauren Davisová	6–4, 6–2
2017	Jekatěrina Makarovová	Julia Görgesová	3–6, 7–6(7–2), 6–0
2018	Světlana Kuzněcovová (2)	Donna Vekićová	4–6, 7–6(9–7), 6–2
2019	Jessica Pegulaová	Camila Giorgiová	6–2, 6–2
2020	zrušeno pro pandemii covidu-19
2021	exhibice
2022	Ljudmila Samsonovová	Kaia Kanepiová	4–6, 6–3, 6–3
2023	Coco Gauffová	Maria Sakkariová	6–2, 6–3

Mužská čtyřhra

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1969	Patricio Cornejo Jaime Fillol	Robert Lutz Stan Smith	4–6, 6–1, 6–4
1970	Bob Hewitt Frew McMillan	Ilie Năstase Ion Țiriac	7–5, 6–0
1971	Tom Okker Marty Riessen	Bob Carmichael Ray Ruffels	7–6, 6–2
1972	Tom Okker (2) Marty Riessen (2)	John Newcombe Tony Roche	3–6, 6–3, 6–2
1973	Ross Case Geoff Masters	Dick Crealy Andrew Pattison	2–6, 6–1, 6–4
1974	Tom Gorman Marty Riessen (3)	Patricio Cornejo Jaime Fillol	7–5, 6–1
1975	Robert Lutz Stan Smith	Brian Gottfried Raúl Ramírez	7–5, 2–6, 6–1
1976	Brian Gottfried Raúl Ramírez	Arthur Ashe Jimmy Connors	6–3, 6–3
1977	John Alexander Phil Dent	Fred McNair Sherwood Stewart	7–5, 7–5
1978	Arthur Ashe Bob Hewitt (2)	Fred McNair Raúl Ramírez	6–3, 6–4
1979	Marty Riessen (4) Sherwood Stewart	Brian Gottfried Raúl Ramírez	2–6, 6–3, 6–4
1980	Hans Gildemeister Andrés Gómez	Gene Mayer Sandy Mayer	6–4, 7–5
1981	Raúl Ramírez (2) Van Winitsky	Pavel Složil Ferdi Taygan	5–7, 7–6(9–7), 7–6(8–6)
1982	Raúl Ramírez (3) Van Winitsky (2)	Hans Gildemeister Andrés Gómez	7–5, 7–6
1983	Mark Dickson Cássio Motta	Paul McNamee Ferdi Taygan	6–2, 1–6, 6–4
1984	Pavel Složil Ferdi Taygan	Drew Gitlin Blaine Willenborg	7–6, 6–1
1985	Hans Gildemeister (2) Víctor Pecci	David Graham Balázs Taróczy	6–3, 1–6, 6–4
1986	Hans Gildemeister (3) Andrés Gómez (2)	Ricardo Acioly César Kist	6–3, 7–5
1987	Gary Donnelly Peter Fleming	Laurie Warder Blaine Willenborg	6–2, 7–6
1988	Rick Leach Jim Pugh	Jorge Lozano Todd Witsken	6–3, 6–7, 6–2
1989	Neil Broad Gary Muller	Jim Grabb Patrick McEnroe	6–7, 7–6, 6–4
1990	Grant Connell Glenn Michibata	Jorge Lozano Todd Witsken	6–3, 6–7, 6–2
1991	Scott Davis David Pate	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 6–2
1992	Bret Garnett Jared Palmer	Ken Flach Todd Witsken	6–2, 6–3
1993	Byron Black Rick Leach (2)	Grant Connell Patrick Galbraith	6–4, 7–5
1994	Grant Connell (2) Patrick Galbraith	Jonas Björkman Jakob Hlasek	6–4, 4–6, 6–3
1995	Olivier Delaître Jeff Tarango	Petr Korda Cyril Suk	1–6, 6–3, 6–2
1996	Grant Connell (3) Scott Davis (2)	Doug Flach Chris Woodruff	7–6, 3–6, 6–3
1997	Luke Jensen Murphy Jensen	Neville Godwin Fernon Wibier	6–4, 6–4
1998	Grant Stafford Kevin Ullyett	Wayne Ferreira Patrick Galbraith	6–2, 6–4
1999	Justin Gimelstob Sébastien Lareau	David Adams John-Laffnie de Jager	7–5, 6–7(2–7), 6–3
2000	Alex O'Brien Jared Palmer (2)	Andre Agassi Sargis Sargsian	7–5, 6–1
2001	Martin Damm David Prinosil	Bob Bryan Mike Bryan	7–6(7–5), 6–3
2002	Wayne Black Kevin Ullyett (2)	Bob Bryan Mike Bryan	3–6, 6–3, 7–5
2003	Jevgenij Kafelnikov Sargis Sargsian	Chris Haggard Paul Hanley	7–5, 4–6, 6–2
2004	Chris Haggard Robbie Koenig	Travis Parrott Dmitrij Tursunov	7–6(7–3), 6–1
2005	Bob Bryan Mike Bryan	Wayne Black Kevin Ullyett	6–4, 6–2
2006	Bob Bryan (2) Mike Bryan (2)	Paul Hanley Kevin Ullyett	6–3, 5–7, [10–3]
2007	Bob Bryan (3) Mike Bryan (3)	Jonatan Erlich Andy Ram	7–6(7–5), 3–6, [10–7]
2008	Marc Gicquel Robert Lindstedt	Bruno Soares Kevin Ullyett	7–6(8–6), 6–3
2009	Martin Damm (2) Robert Lindstedt (2)	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	7–5, 7–6(7–3)
2010	Mardy Fish Mark Knowles	Tomáš Berdych Radek Štěpánek	4–6, 7–6(9–7), [10–7]
2011	Michaël Llodra Nenad Zimonjić	Robert Lindstedt Horia Tecău	6–7(3–7), 7–6(8–6), [10–7]
2012	Treat Conrad Huey Dominic Inglot	Kevin Anderson Sam Querrey	7–6(9–7), 6–7(9–11), [10–5]
2013	Julien Benneteau Nenad Zimonjić (2)	Mardy Fish Radek Štěpánek	7–6(7–5), 7–5
2014	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	Samuel Groth Leander Paes	7–5, 6–4
2015	Bob Bryan (4) Mike Bryan (4)	Ivan Dodig Marcelo Melo	6–4, 6–2
2016	Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin	Łukasz Kubot Alexander Peya	7–6(7–3), 7–6(7–4)
2017	Henri Kontinen John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	7–6(7–5), 6–4
2018	Jamie Murray Bruno Soares	Mike Bryan Édouard Roger-Vasselin	3–6, 6–3, [10–4]
2019	Raven Klaasen Michael Venus	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	3–6, 6–3, [10–2]
2020	zrušeno pro pandemii covidu-19
2021	Raven Klaasen Ben McLachlan	Neal Skupski Michael Venus	7–6(7–4), 6–4
2022	Nick Kyrgios Jack Sock	Ivan Dodig Austin Krajicek	7–5, 6–4
2023	Máximo González Andrés Molteni	Mackenzie McDonald Ben Shelton	6–7(4–7), 6–2, [10–8]

Ženská čtyřhra

Rok	vítězky	finalistky	výsledek
2011	Sania Mirzaová Jaroslava Švedovová	Olga Govorcovová Alla Kudrjavcevová	6–3, 6–3
2012	Šúko Aojamová Čang Kchaj-čen	Irina Falconiová Chanelle Scheepersová	7–5, 6–2
2013	Šúko Aojamová (2) Věra Duševinová	Eugenie Bouchardová Taylor Townsendová	6–3, 6–3
2014	Šúko Aojamová (3) Gabriela Dabrowská	Hiroko Kuwatová Kurumi Naraová	6–1, 6–2
2015	Belinda Bencicová Kristina Mladenovicová	Lara Arruabarrenová Andreja Klepačová	7–5, 7–6(9–7)
2016	Monica Niculescuová Yanina Wickmayerová	Šúko Aojamová Risa Ozakiová	6–4, 6–3
2017	Šúko Aojamová (4) Renata Voráčová	Eugenie Bouchardová Sloane Stephensová	6–3, 6–2
2018	Chan Sin-jün Darija Juraková	Alexa Guarachiová Erin Routliffeová	6–3, 6–2
2019	Caty McNallyová Coco Gauffová	Maria Sanchezová Fanny Stollárová	6–2, 6–2
2020	zrušeno pro pandemii covidu-19
2021	exhibice
2022	Jessica Pegulaová Erin Routliffeová	Anna Kalinská Caty McNallyová	6–3, 5–7, [12–10]
2023	Laura Siegemundová   Věra Zvonarevová	Alexa Guarachiová Monica Niculescuová	6–4, 6–4

Galerie

• 
  Andy Roddick, 2007
• 
  Juan Martín del Potro, 2009
• 
  Alexander Zverev, 2018
• 
  Bob a Mike Bryanovi, 2007
• 
  Yanina Wickmayerová a Lauren Davisová, 2016
• 
  Karolína Plíšková, 2023

Panorama centrálního dvorce během Citi Open 2016

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Washington Open (tennis) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Washington Open na Wikimedia Commons
• Mubadala Citi DC Open – oficiální stránky (anglicky)
• Mubadala Citi DC Open na ATP Tour (anglicky)
• Mubadala Citi DC Open na WTA Tour (anglicky)