| Molnija-M | |
|---|---|
 | |
| Země původu | Sovětský svaz Sovětský svaz / Rusko Rusko |
| Rodina raket | R-7 |
| Výrobce | CSKB-Progress |
| Rozměry | |
| Výška | 43,44 m |
| Průměr | 10,3 m |
| Hmotnost | 305 tun |
| Nosnost | |
| na GTO | 2000 kg |
| Historie startů | |
| Status | neaktivní |
| Kosmodrom | Bajkonur, Pleseck |
| Celkem startů | 279 (a 40 Molnija) |
| Úspěšné starty | 277 (a 29 Molnija) |
| Selhání | 2 (a 11 Molnija) |
| První start | 10. října 1960 (Molnija) |
| Poslední start | 30. září 2010 (Molnija-M) |
| První stupeň – Bloky B, V, G a D[1] | |
| Motor | RD-107MM |
| Tah | 995,3 kN |
| Specifický impuls | 257 s |
| Doba zážehu | 119 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Druhý stupeň – Blok A[1] | |
| Motor | RD-108MM |
| Tah | 976,7 kN |
| Specifický impuls | 248 s |
| Doba zážehu | 291 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Třetí stupeň – Blok I[1] | |
| Motor | RD-0110 |
| Tah | 298,1 kN |
| Specifický impuls | 330 s |
| Doba zážehu | 241 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Čtvrtý stupeň – Blok L[1] | |
| Motor | S1-5400 |
| Tah | 66,6 kN |
| Specifický impuls | 340 s |
| Doba zážehu | 250 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
Molnija (rusky Молния - v překladu Blesk), index GRAU – 8K78, v modernizované verzi Molnija-M (rusky Молния-М), index GRAU – 8K78M, byla sovětská, resp. ruská čtyřstupňová nosná raketa z rodiny raket R-7. Ve verzi Molnija-M byla z kosmodromu Pleseck schopná vynést 2000 kg nákladu na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO), případně na dráhu se střední výškou 510 km.[2]
Zkonstruována byla v konstrukční kanceláři OKB-1 v letech 1959–1960. Výrobcem byl CSKB-Progress v Samaře. Určena byla pro vypouštění meziplanetárních sond k Venuši a Marsu, později byla používána i k vynášení lunárních sond Luna 4 až 14. Známou se stala v souvislosti s vynášením družic Molnija na vysoce eliptické dráhy (apogeum ve výšce 40 000 km, oběžná doba 12 hodin, sklon dráhy 62–65°)[3]. Byla používána také k vynášení družic systému včasného varování řady Oko také na vysoce eliptické dráhy. Od roku 1964 byla používána modernizovaná verze Molnija-M s novým motorem čtvrtého stupně.
První start proběhl z kosmodromu Bajkonur 10. října 1960, z kosmodromu Pleseck 19. února 1970. Celkem bylo vypuštěno 40 raket Molnija, všechny z Bajkonuru a 279 raket Molnija-M, 53 z Bajkonuru, ostatní z Plesecku.[4]
Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami Sojuz 2 s urychlovacím blokem Fregat.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Молния (ракета-носитель) na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2012-02-20]. Kapitola Molniya 8K78M. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". Ракета-носитель "Молния-М" [online]. Samara: [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-17. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1998-10-15 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Program Molnija. Dostupné online.
- ↑ ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". ЦСКБ-Прогресс [online]. Samara: 2004, rev. 2012 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Статистика пусков ракет-носителей, изготовленных ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс" (на 28.12.2011 г.). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-04. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Molnija na Wikimedia Commons - ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". Ракета-носитель "Молния-М" [online]. Samara: [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-17. (rusky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Molnija-M |
