 Pelyněk pontický | |
|---|---|
 Pelyněk pontický (Artemisia pontica) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | pelyněk (Artemisia) |
| Binomické jméno | |
| Artemisia pontica L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelyněk pontický (Artemisia pontica) je řídce se vyskytující vytrvalá bylina, která se v minulosti používala jako léčivka hlavně na neduhy zažívacího ústrojí. Je to jeden z více než 15 druhů druhů rodu pelyněk, které v České republice rostou.
Výskyt
Souvislý areál výskytu druhu se rozkládá od východu Rakouska, jižních oblastí Moravy, Polska a Slovenska přes Ukrajinu, Bulharsko, Rumunsko, Rusko (západní Sibiř) až po Kazachstán. V Čechách a Německu se nacházejí od sebe izolované arely, které jsou považovány za součást původního rozšíření. Za nepůvodní rostlinu je pelyněk pontický považován v Itálii, Francii, jižní Skandinávii a také v Severní Americe.
V Čechách roste hlavně v Českém středohoří, na Lounsku, Žatecku a v oblasti okolo řeky Ohře, ojediněle se vyskytuje v Českém krasu a ve východním Polabí. Na Moravě roste od Znojma po Brno a Vyškov a ve stepních partiích Bílých Karpat. Protože se pěstoval jako léčivá rostlina, je lidmi druhotně rozšířen i na jiných místech.[1][2]
Ekologie
Roste na plně osvětlených pozemcích ve vysýchavé půdě s vápenatým podložím a dostatkem živin, stejně jako na stanovištích ovlivněných lidskou činností. Jeho typické biotopy jsou travnaté stráně a teplomilné trávníky i mírně narušovaná místa, např. rumiště, úvozy a náspy silniční i železniční. Na místech, kde má vhodné růstové podmínky, se z oddenků dobře rozrůstá a vytváří husté polykormony.[1][2]
Popis
Pelyněk pontický je nezaměnitelný za jiný druh pelyňku rostoucí v české přírodě. Je to mírně aromatická vytrvalá rostlina, hemikryptofyt s plazivým oddenkem, z kterého obvykle vyrůstá více přímých lodyh. Lodyhy jsou 30 až 60 cm vysoké, nevětvené nebo pouze řídce v horní části, jsou krátce stříbřitě chlupaté a hustě olistěné. Přízemní listy v růžici i dolní lodyžní jsou řapíkaté, v obrysu trojúhelníkovité a téměř 5 cm dlouhé a 3,5 cm široké, bývají 2 až 3krát peřenosečné a na vrcholech mají špičky. Jejich úkrojky, ve třech až čtyřech párech, jsou téměř čárkovité a oboustranně šedoplstnaté. Horní listy jsou přisedlé a méně dělené.
Květní úbory s celokrajnými listeny jsou polokulovité až kulovité a bývají velké 2,5 až 4 mm. Jsou žlutozelené až nahnědlé, mají krátké převislé stopky a jsou seskupeny do jednostranných hroznů. Květy v úboru jsou žluté, ve středu jich bývá 30 až 40 oboupohlavných s trubkovitými korunami a po obvodě je 8 až 12 květů samičích. Téměř 3 cm velký dvouřadý zákrov má vnější listeny eliptické a vnitřní kopinaté se suchomázdřitým lemem. Květy rozkvétají od srpna do října, neprodukují nektar a jsou opylovány hlavně větrem. Plody jsou válcovité nažky bez chmýru a jsou necelý 1 mm dlouhé. Na stanovištích se rostliny rozšiřují rozrůstáním oddenků a do větších vzdáleností jsou nažky roznášeny větrem.[1][2][3][4]
Význam
Pelyněk pontický byl v minulosti používán v lidovém léčitelství, užívala se sušená nebo čerstvá nať i s květy na přípravu léčivých čajů. V současnosti je považován, společně s pelyňkem pravým, za nezbytnou ingredienci pro výrobu absintu.[1][5]
Druh se běžně vysazuje do ozdobných skalek, suchých zídek, nádob a sušších záhonů s dalšími trvalkami na slunných stanovištích, kde je součástí kompozice, obvykle s jinými výraznými prvky. Ceněno je především olistění, habitus, šedavě zbarvené kompaktní trsy. Rozrůstá se do okolí.
Pěstování
Vhodná pro začátečníky. Vyžaduje slunné stanoviště, snáší někdy i polostín. Vyhovuje mu nejlépe hlinitopísčitá propustná půda. Snese i poměrně chudé a suché stanoviště a běžné půdy, kyselé i zásadité.[6]
Ohrožení
Nyní je tento druh v české krajině na ústupu, jeho početní stavy klesají. Pro zajištění alespoň jeho základní ochrany byl zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012 mezi ohrožené druhy (C3).[1][2][7]
-
Porost pelyňku pontického -
Nakvétající úbory
Reference
- ↑ a b c d e MÖLLEROVÁ, Jana. BOTANY.cz: Pelyněk pontický [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.11.2010 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Pelyněk pontický [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 13.06.2009 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Artemisia pontica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PERZANOWSKA, Joanna. Monitoring gatunków roślin, Część trzecia: Artemisia pontica [online]. Inspekcja ochrony środowiskam, Warszawa, PL, rev. 2012 [cit. 2015-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-836-122-784-7. (polsky)
- ↑ Artemisia pontica [online]. ŽUSY, s. r. o., Boršice u Blatnice, okr. Uherské Hradiště, rev. 2014 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Artemisia pontica (Roman wormwood) [online]. [cit. 2015-01-21]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.01.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pelyněk pontický na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo pelyněk pontický ve Wikislovníku- Botanický ústav AV ČR - výskyt pelyňku pontického v ČR
- Foto kvetoucích rostlin
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pelyněk_pontický |
