Fotbalovou kariéru začal v rodné Argentině za klub Independiente v 18 letech a hrál v něm do roku 1928. Díky OH 1928 kde hrál si jej vyhlédli činovníci z italskéhoJuventusu. Přestup byl velice složitý, jak s klubem tak i s Mumem. Ten si vyžádal plat 8000 lir měsíčně, auto Fiat 509 s osobním řidičem a vilu, Pro klub bylo odstupné ve výši 100 000 lir. Bianconeri se investice vyplatila. Vyhrál čtyři tituly v řadě (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34) a mohl mít i pátý ze sezony 1934/35 jenže ten mu nakonec nebyl uznán, protože v dubnu1935 musel náhle opustit klub v sezóně, aby se vrátil do své vlasti, kde mu vážně onemocněla matka.[1][2] Nakonec se už nevrátil a tak u něj zůstala statistika 177 zápasů a 77 branek.
Poté hrál i za Uruguayský klub Peñarol kde získal titul a kariéru zakončil v Brazílie|brazilském klubu Flamengo v roce 1939.
Za argentinskou reprezentaci hrál prvně v roce 1924 , ale teprve v roce 1927 za ní hrál pravidelně. Byl ve vítězné sestavě na Copě América 1927 a také získal stříbrnou medaili na OH 1928.[3] Díky přestupu do Itálie mohl díky novým regulím FIFA reprezentovat i italskou reprezentací. Byl součástí vítězného MS 1934.[4]FIFA ho později zařadila do all-stars týmu tohoto turnaje.[5] Odehrál za ní 35 utkání a vstřelil 13 branek. Velmi důležitou branku vstřelil ve finále MS 1934 proti Československu 9 minut před koncem na 1:1.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Raimundo Orsi na Wikimedia Commons 
