I když vyrůstal v Interu, za tento klub odehrál jen celkem devět utkání za tři sezony. Získal s nimi italský pohár (1977/78). V roce 1979 přišel osudový přestup tehdy do druholigovéVerony, ve které strávil osm let. Nejprve slavil vítězství a postup z druhé ligy do nejvyšší ligy v sezoně 1981/82 a za tři roky, již jako kapitán mužstva slavil překvapující titul v sezoně 1984/85.
V roce 1987 přestoupil do Juventusu za 4,5 miliard lir, aby nahradil odcházejícího Scireu. Jenže u Bianconeri se jemu i celému klubu nevedlo. V lize končil pod stupních vítězů a v evropských pohárech se také nevedlo. Až v sezoně 1989/90 získal s klubem italský pohár a pohár UEFA. Po třech letech se rozhodl odejít a stal se novým hráčem Boloně. V poháru UEFA pomohl klubu do čtvrtfinále, ale v lize obsadili poslední místo a sestoupili o ligu níže. Po sezoně se rozhodl ukončit ve 33 letech kariéru, kvůli svalovému zranění.[1]
Za reprezentaci odehrál 11 utkání. První zápas odehrál 8. prosince1984 proti Polsku (2:0).[2] Na OH 1984 odehrál všechna šest utkání, ale domů odjel bez medaile.[3] Byl v nominaci na MS 1986, ale neodehrál žádné utkání.
