Starčkovec jestřábníkolistý

Starčkovec jestřábníkolistý
Starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolius)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď	hvězdnicové (Asteroideae)
Rod	starčkovec (Erechtites)
Binomické jméno
Erechtites hieraciifolius (L.) Raf. ex DC., 1838
Synonyma
Senecio hieraciifolius
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolius) je vytrvalá, až metr vysoká bylina kvetoucí koncem léta žlutými květy, sestavenými do nevelkých úborů. Je jediný druh rodu starčkovec rostoucí v české přírodě. Je nepůvodním druhem považovaným za naturalizovaný neofyt, který byl na území dnešní České republiky poprvé pozorován v závěru 19. století.

Po nalezení v Evropě byl zprvu pro svůj vzhled považován za nový, do té doby neznámý druh rodu starček a dostal vědecké jméno Senecio hieraciifolius. Teprve později bylo objasněno, že se nejedná o nový druh, ale o rostlinu zavlečenou z Ameriky a tehdy v Evropě ještě neznámou.^[1][2]

Rozšíření

Rostlina pochází z amerického kontinentu, kde se vyskytuje hlavně v mírném a částečně i subtropickém podnebném pásmu. Na severu roste od jihu Kanady přes Spojené státy a Mexiko do Střední Ameriky a Karibiku. Dále se její areál rozprostírá v Jižní Americe od Venezuely přes Brazílii po sever Argentiny. Druhotně byla, pravděpodobně neúmyslně, rozšířena do Evropy, hlavně střední a východní a dále do východní Asie, Číny a na Korejský poloostrov. Postupně se dostávala na indický subkontinent, do některých oblastí jihovýchodní Asie a také na Havajské ostrovy. V Evropě byla prvně zjištěná v roce 1876 v okolí Záhřebu v Chorvatsku.

V České republice je tato bylina známa od roku 1895, kdy byla zjištěna na severozápadní Moravě u Bludova a na střední Moravě u Přerova. V současnosti je v Čechách nacházena jen vzácně, nejčastěji v okolí Třeboně, Humpolce a v Polabí. Na Moravě se vyskytuje hojněji, hlavně v lesnatém terénu kolem Adamova, Kuřimě, Moravského Krumlova, Veverské Bítýšky a dále u Přerova, Hodonína a Bzence. Vyskytuje se v nížinách, pahorkatinách i v podhůří. V posledních létech je pozorováno její nápadné šíření převážně západním směrem, což je způsobováno především lesní technikou při manipulaci s pokáceným dřevem a jeho následným transportem z lesů do míst zpracování.^[1][2][3]

Ekologie

Terofyt objevující se hlavně v lesnaté krajině, převážně ve světlých lesích, v lesních lemech a pasekách, na stráních porostlých keři, překladištích dřevěné kulatiny, pilách, nádražích, náspech okolo komunikací na i dalších ruderálních plochách. Rostlina nejsnáze vyrůstá na místech s narušeným povrchem, kde její semenáče nemají konkurenci jiných rostlin, je mnohdy pionýrskou rostlinou. Na kvalitě půdy, dostatku vláhy a její výživnosti není příliš závislá, tyto důležité faktory růstu se však odráží v celkové výšce rostliny a počtu květů. V domovině se vyskytuje do nadmořské výšky okolo 800 m, ve východní Asií až 1400 m. Kvete v červenci až září, ploidie druhu je 2n = 40.^{[1][2][4][5][6]}

Popis

Jednoletá rostlina s lodyhou vysokou půl až jeden metr, vyrůstající ze světlého vřetenovitého kořene. Lodyha je přímá, dutá, lehce lámavá, hustě olistěná a někdy chlupatá, jednoduchá, jen v horní části se dělí do několika krátkých větví. Listy vyrůstají střídavě, jsou jednoduché, celokrajné, často zvlněné, tenké a poměrně křehké. Listy u spodu lodyhy mají křídlatý řapík, čepel podlouhle vejčitou, do řapíku zúženou a v době kvetení jsou již odumřelé. Listy ve středu lodyhy mají čepel podlouhlou až podlouhle obkopinatou, srdčitou bázi přisedlou a asi 15 cm dlouhou a 3,5 cm širokou. Horní lodyžní listy jsou čárkovitě kopinaté až čárkovité, kratší a střelovitou bázi lodyhu objímají. Hořejší listeny jsou úzce čárkovité a dlouhé 1 až 5 cm. Všechny listy jsou svěže zelené, po obvodě mělce až hrubě nepravidelně zubaté a na rubové straně na vyniklé žilnatině obvykle pýřitě chlupaté. Rostlina nemá palisty.

Na vrcholu lodyhy vyrůstá v bohatých chocholičnatých latách až 20 válcovitých úborů s oboupohlavnými květy. Úbory jsou až15 mm dlouhé a mívají průměr okolo 6 mm. Všechny květy, bývá jich v úboru 10 až 50, mají redukovaný kalich a pěticípou, světle žlutou, do trubky srostlou korunou. Zákrov s plochým lůžkem je válcovitý, tvořený jedinou řadou čárkovitých zákrovních listenů. Jsou hnědočerveně naběhlé, asi 13 mm dlouhé a mají úzký blanitý lem. Květy mohou být opylené hmyzem přilétajícím pro nektar nebo autogamicky.

Plody jsou v obrysu hnědé, tenké, asi 3 mm dlouhé nažky s 10 podélnými žebry. Jejich rozptylování napomáhá 14 mm dlouhý, bílý a lesklý chmýr unášený větrem nebo zapletený do srsti zvířat.

Starčkovec jestřábníkolistý obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, např. hieracifolin, které po požití poškozují zažívací orgány a hlavně játra. Pro svou hořkost a zápach nebývá bylina býložravci spásána.^{[1][2][4][5][6][7][8]}

Význam

Tato planě rostoucí rostlina je v české přírodě v současnosti bez ekonomického významu. Protože jsou informace o jejím výskytu na nových územích lze předpokládat, že se může na místech bez přirozených nepřátel stát nepříjemným a těžce zlikvidovatelným plevelem. O schopnosti rychle se šířit svědčí její nynější rozsáhlý areál zabírající podstatnou část tří kontinentů.^[1][5]

Galerie

• 
  Rostlina před květem
• 
  Nerozvité úbory
• 
  Úbory s květy
• 
  Odkvétající rostlina

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu starčkovec jestřábníkolistý na Wikimedia Commons
• Taxon Erechtites hieraciifolius ve Wikidruzích