 Ušatec | |
|---|---|
 Ušatec Enterolobium cyclocarpum | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Caesalpinioideae |
| Rod | ušatec (Enterolobium) Martius, 1837 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ušatec[1] (Enterolobium) je rod tropických stromů z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to často mohutné stromy s dvakrát zpeřenými listy a kulovitými květenstvími, nápadné zejména spirálovitě stočenými dřevnatými lusky. Vyskytují se v počtu asi 10 druhů v tropické Americe. Ušatec Enterolobium cyclocarpum je mohutný strom se širokou deštníkovitou korunou, pěstovaný jako stínící dřevina i v jiných oblastech tropů. Druh Enterolobium schomburgkii náleží mezi nejvyšší stromy jihoamerického pralesa.
Popis
Ušatce jsou stromy, často mohutné, s dvakrát sudozpeřenými listy. Druh Enterolobium schomburgkii, rostoucí v nížinných deštných lesích, dorůstá výšky až 50 metrů. Listy jsou složeny z mnoha párů drobných lístků. Na řapíku je přítomna nektáriová žlázka. Květenství jsou úžlabní kulovité hlávky, buď jednotlivé nebo uspořádané v hroznech. Kalich je zvonkovitý, s 5 krátkými zuby. Koruna je nálevkovitá, s 5 laloky. Tyčinek je mnoho a jsou na bázi srostlé v trubičku. Semeník je přisedlý, s nitkovitou čnělkou, a obsahuje mnoho vajíček. Plod je nepukavý, tvrdý, ledvinovitě prohnutý nebo až do kruhu charakteristicky stočený.[2][3]
Zástupci rodu ušatec jsou listy, žlázkami na řapících, květenstvími i stavbou květů podobné rodu albízie (Albizia). Odlišují se zejména nápadně tvarovanými plody.[2]
Rozšíření
Rod Enterolobium zahrnuje 10 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe od jižního Mexika a Antilských ostrovů po Argentinu.[2] Druh Enterolobium cyclocarpum je dnes pěstován v tropech celého světa.[3]
Taxonomie
V taxonomii čeledi bobovité je rod Enterolobium řazen do podčeledi Caesalpinioideae a do tribu Ingeae. Dříve byl součástí podčeledi Mimosoideae (resp. samostatné čeledi Mimosaceae), která byla v roce 2017 vřazena do podčeledi Caesalpinioideae.[4] Mezi blízce příbuzné rody náleží dle výsledků molekulárních studií např. Albizia, Inga a Samanea.[5]
Význam
Ušatec Enterolobium cyclocarpum se hojně pěstuje zejména v tropické Americe jako stínící strom podél cest, na farmách a podobně. Dřevo je odolné proti vodě a slouží k výrobě kánoí a také v truhlářství. Semena obsahují asi 36 % bílkovin a slouží jako krmivo pro dobytek. Třísloviny z kůry jsou používány v koželužství. Tento druh má využití i v místní medicíně.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri: Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.
- ↑ a b WU, Delin; NIELSEN, Ivan C. Flora of China: Enterolobium [online]. Dostupné online.
- ↑ AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny. Taxon. Feb. 2017, čís. 66(1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-16.
- ↑ LUCKOW, Melissa et al. A phylogenetic analysis of the Mimosoideae (Leguminosae) based on chloroplast DNA sequence data. Advances in legume systematics. 2003, čís. 10.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enterolobium na Wikimedia Commons 
Taxon Enterolobium ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ušatec |
