Bez vědomí svých rodičů, kteří by jeho pokus neschválili, se přihlásil do konkurzu k Giallorossi. Debutoval v sezóně 1936/37[3] a první branku také vstřelil této sezoně. S klubem dosáhl finále domácího poháru. Po dvou sezonách odešel na hostování do Atalanty. Po návratu z hostování se Il Fornaretto, jak se mu přezdívalo, stal idolem fanoušků. Za sedm let strávených u Giallorossi odehrál celkem 386 utkání a vstřelil 111 branek. Vyhrál jeden titul, a to v sezoně 1941/42. Byl nedobrovolně zapojen do rvačky během zápasu v poháru proti Turínu, kdy byl diskvalifikován na doživotí, protože podle obžaloby kopl asistenta rozhodčího. Později byl omilostněn.[4]
Kvůli velkým ekonomickým problémům musel být prodán. Samotný hráč se vybral Inter.[4] I u Nerazzurri střílel velké množství branek. V sezoně 1948/49 vstřelil 22 branek a byl druhým nejlepším střelcem ligy. Také v lize klub obsadil 2. místo za vítězným Turínem. Ve druhé sezoně vstřelil 20 branek. Po dvou sezonách se rozhodl pro odchod z klubu.
Za Neapol nastupoval šest sezon. Celkem odehrál 171 utkání a vstřelil 47 branek. Ale další titul již nepřidal. Nejblíže tomu měl v sezoně 1952/53, když obsadil 4. místo. V roce 1956 ukončil kariéru.
.svg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amedeo Amadei na Wikimedia Commons 
