Začínal na postu levého křídla v klubech Cagliari a v Pratu. Až v roce 1952 když přestoupil do Fiorentiny se stal záložníkem. Za fialky nastoupil do osmy sezon a vyhrál s ní titul v sezoně 1955/56. V následující sezoně postoupil s klubem do finále poháru PMEZ. Zde prohrál s Realem (0:2).[1]
V roce 1960 odešel do klubu Udinese. kde hrál do konce kariéry v roce 1964.
Za reprezentaci odehrál 20 utkání. Hrál jedno utkání na MS 1954 a to proti Švýcarsku (1:4).[2] Také se stal ve dvou utkání kapitánem.
Po hráčské kariéře se stal trenérem. Za sedmiletou kariéru trénoval tři kluby. začínal již v roce 1963 jako hráč-trenér v Udinese. Od roku 1965 vedl Benátky, kde hned v první sezoně postoupil do nejvyšší ligy. Poslední sezonu odtrénoval v druholigovéReggině v roce 1969.
