Jako sedmiletá začínala s gymnastikou a judem. Na judo se zaměřila ve 12 letech. Během juniorských let zažila zlatou éru belgického ženského juda, které prakticky nemělo v druhé polovině devadesátých let v Evropě konkurenci. Do seniorské reprezentace se propracovávala složitě. Změna nastala v roce 2002, kdy přešla do vyšší pololehké váhy. V roce 2004 se v této váze kvalifikovala na olympijské hry v Athénách, kde nestačila pouze na favoritku Kubánku Amarilis Savónovoua získala bronzovou olympijskou medaili. Na olympijskou medaili navázala v dalších letech evropskými medailemi. Na olympijské hry v Pekingu se opět připravila velmi dobře. Ve čtvrtfinále svedla krásnou taktickou bitvu s Japonkou Misato Nakamuraovou a prohrála minimální rozdílem na koku. V opravách se jí nedařilo a obsadilo 7. místo. V roce 2012 se v 35 letech potřetí kvalifikovala na olympijské hry v Londýně. Ve druhém kole dokázala ubránit favorizovanou Rumunku Andreeu Chițuová a dostala se až do bojů o medaile. V soubojích o medaile ji však došly síly a obsadila 5. místo. Blízkost druhé olympijské medaile jí motivovala u vrcholového juda vydržet další čtyři roky. V roce 2016 se pohybovala na hraně přímé kvalifikace na olympijské hry v Riu. V březnu na světovém poháru v marockéCasablance se stala nejstarší známkou vítězkou světového poháru (38 let 357 dní). Po skončení olympijské kvalifikace v červnu jí však body k přímé kvalifikaci nestačily a kontinentální kvóta jí utekla o jeden bod. Vzápětí oznámila v 39 letech konec sportovní kariéry. Začátkem srpna, dva dny před startem judistických soutěží na olympijských hrách jí překvapila udělená divoká karta od Mezinárodní judistické federace. Divokou kartu však odmítla z důvodu nepřipravenosti, dle vlastních slov nebylo v jejich silách po více než měsíční pauze důstojné reprezentování na olympijských hrách.[1]