Hamburg European Open

Hamburg European Open
Centrální dvorec Am Rothenbaum
Založeno	1892
Odehráno	Hamburg European Open 2023
Místo	Hamburk, Německo Německo
Dějiště	Am Rothenbaum
Souřadnice	53°34′25″ s. š., 9°59′29″ v. d.
Povrch	antuka / venku
Období	červenec
Ředitelka	Sandra Reichlová
ATP Tour
1990–1999	ATP Super 9
2000–2008	ATP Masters Series
2009–	ATP Tour 500
Soutěže	32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace	1 981 470 EUR
WTA Tour
1988–1989	Tier IV
1990–2002	Tier II
2021–	WTA 250
Soutěže	28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	225 480 EUR
hamburg-open.com Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hamburg European Open je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný v německém Hamburku. Mužská událost vznikla v roce 1892 pod názvem International German Open (Mezinárodní mistrovství Německa) jako nejstarší německý turnaj.^[1] Po grandslamech ve Wimbledonu a na Roland Garros představuje také nejstarší evropský turnaj,^[2] založený pět let před rozehráním Monte-Carlo Masters.^[3] Úvodní ročník proběhl na dvorcích hamburského železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum.^[1][4] V letech 1971–1989 byl součástí okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour roku 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů série Masters. Po rekonstrukci kategorií v sezóně 2009 byl i přes soudní spor degradován do úrovně ATP Tour 500.

Ženský turnaj byl v Hamburku hrán s mužskou částí pod názvem German International Championships mezi lety 1896–1978. Jako samostatná událost na okruh WTA Tour vstoupil roku 1982 v Hittfeldu. Od sezóny 1987 se trvale usídlil v hamburském Am Rothenbaumu, než došlo v sezóně 2002 k jeho zrušení. Znám byl především pod názvy Citizen Cup (1987–1995) a Betty Barclay Cup (1999–2002). Negativní publicitu získal ročník 1993, kdy zmatený fanoušek nožem napadl světovou jedničku Moniku Selešovou, která poté nehrála více než dvě sezóny. Obnovení ženské události se uskutečnilo roku 2021 v kategorii WTA 250 po získání licence od jūrmalského Baltic Open.^[5][6] Hamburský turnaj se tak stal smíšenou událostí mužů a žen.

V sezóně 2019, kdy se pořadatelství ujala rakouská rodinná společnost Reichel Business Group GmbH, získal turnaj pojmenování Hamburg European Open. Sandra Reichlová na pozici ředitelky nahradila Michaela Sticha, který stál v čele mezi lety 2009–2018. Reichlova rodina již měla zkušenost s organizováním turnajů Linz Open, Bad Gastein Ladies (2007–2015), Barcelona Ladies Open (2012) a Nürnberger Versicherungscupu (2013–2019).^[5]

Historie

Mužský turnaj

Mužský hamburský turnaj vznikl v roce 1892 pod názvem International German Open jako nejstarší evropská událost mimo londýnský a pařížský grandslam. Jednalo se o Mezinárodní mistrovství Německa.^[2] Úvodní ročník proběhl v hamburské čtvrti Uhlenhorst na pozemcích železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. Hrálo se na dvě vítězné sady. Od druhého ročníku 1893 pak probíhal na tři vítězné sady, než v sezóně 2007 opět negrandslamové turnaje přešly na třísetový formát. Mezi lety 1892–1896 se jej účastnili výlučně němečtí a rakouští tenisté. Na území pozdější čtvrti Rotherbaum se premiérově hrálo v roce 1894, kdy se hostitelem stal Der Club an der Alster. V období 1898–1901 se turnaj konal jako German Championships v Bad Homburgu. Mužská čtyřhra měla premiéru v sezóně 1902.^[7] Počáteční éra do roku 1910 byla až na výjimky charakterizována systémem vyzývacího finále, kdy obhájce trofeje hrál jediný zápas proti vyzývateli vzešlému ze soutěže. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum, kde byly antukové dvorce tvrdší a rychlejší než na jiných turnajích.^[2] Spolu s Wimbledonem, Roland Garros a Rome Masters historicky představoval jednu ze čtyř nejvýznamnějších událostí v Evropě.^[2] Hlavní postavou amatérské éry byl Němec Gottfried von Cramm, jenž v letech 1932–1949 získal šest singlových trofejí. K nim přidal pět deblových titulů, poslední ve 46 letech roku 1955.^[2]

Po nástupu otevřené éry se turnaj v roce 1971 zařadil do nově založeného okruhu Grand Prix, kde v letech 1978–1989 patřil do nejvyšší kategorie Super Series. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů nástupnické série Masters. Asociace tenisových profesionálů (ATP) v roce 2007 oznámila rekonstrukci kategorií s účinností od sezóny 2009. Jedním z důsledků byl i záměr snížit počet mastersů z devíti na osm. Hamburk tak vypadl z mistrovské kategorie. Ke snížení však nakonec nedošlo, když jeho místo v jarním termínu zaujal Madrid Open, do té doby hraný v hale. Organizátoři protestovali poklesem atraktivity pro hráče vzhledem k menšímu bodovému hodnocení v kategorii ATP Tour 500. Spoluvlastníci turnaje, Německý tenisový svaz s Katarskou tenisovou federací, tak zažalovali organizaci ATP u delawarského soudu. Americká porota však v roce 2008 rozhodla, že k porušení antimonopolních zákonů nedošlo.^[8] Po soudem nařízené mediaci se oba svazy proti verdiktu z roku 2008 odvolaly, ale filadelfský odvolací soud třetího okruhu v červnu 2010 potvrdil oprávněnost reorganizace kategorií ATP a neshledal zneužití monopolního postavení řídící organizace (spor byl veden jako Deutscher Tennis Bund et al. versus ATP Tour Inc. et al., No. 08-4123).^[9]

Nejvyšší počet čtyř singlových trofejí si v otevřené éře odvezl Švýcar Roger Federer.^[4]

Ženský turnaj

V období 1896–1978 hrály ženy v Hamburku německé mezinárodní mistrovství German International Championships společně s muži. Jednalo se o jeden z nejstarších ženských turnajů, který vznikl rok před začátkem ženského Roland-Garros.

Samostatný turnaj žen pak byl založen v roce 1982, kdy se na okruhu WTA Tour zařadil do kategorie Series 1. Úvodní dva ročníky proběhly v Hittfeldu. Od roku 1987 se jeho dějištěm stal hamburský areál Am Rothenbaum. V období 1988–1989 se řadil do kategorie Tier IV, v sezónách 1990–2002 pak do kategorie Tier II. V roce 2021 byl obnoven po získání licence od jūrmalského Baltic Open v rámci kategorie WTA 250.

Nejvyšší počet šesti singlových titulů vybojovala německá tenistka Steffi Grafová, když je získala v letech 1987–1992 v řadě. V dalších dvou ročnících 1993 a 1994 odešla z finále jako poražená, když nestačila na Španělku Arantxu Sánchezovou Vicariovou.

Napadení Selešové

Turnaj získal negativní publicitu v sezóně 1993, kdy byla ve čtvrtfinále s Magdalenou Malejevovou napadena světová jednička Monika Selešová divákem z tribuny. Incident se odehrál 30. dubna během přestávky na výměnu stran ve druhém setu, kdy Selešová vedla 6–4 a 4–3 na gamy. Útočníkem byl 38letý Němec Günter Parche, fanoušek posedlý Grafovou, který vběhl na dvorec a zezadu vrazil nůž mezi lopatky tenistky. Způsobil jí tak bodné zranění hluboké 1,5 centimetru. Selešová byla převezena do nemocnice a rekonvalescence trvala několik dalších týdnů. Událost však znamenala zlom v její tenisové kariéře, když nehrála více než dva roky. V Německu již nikdy nestartovala.

Zpočátku existovala také verze, že útok souvisí s jejími srbskými kořeny a probíhající válkou v Jugoslávii. Německé vyšetřovací orgány však od této verze brzy upustily a označily útočníka za zmateného a pravděpodobně psychicky narušeného jedince.^[10]

Günteru Parchesovi nařídil soud dvouletou psychiatrickou léčbu, čímž se vyhnul výkonu trestu ve vězení.^[10] Řídící tenisové organizace na incident reagovaly výrazným zvýšením bezpečnosti tenistů.^[10] Monika Selešová se do profesionálního tenisu vrátila v srpnu 1995 na Canada Masters, kde ve finále porazila Amandu Coetzerovou poměrem 6–0 a 6–1.

Centrální stadion se zatahovací střechou během International German Open 2012

Vývoj názvu turnaje

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1892	Walter Bonne	R.A. Leers	7–5, 6–3
1893	Christian Winzer	Walter Bonne	6–4, 6–0, 3–6, 6–3
1894	Victor Voss	Christian Winzer	11–9, 6–1, 6–4
1895	Victor Voss (2)	Christian Winzer	6–2, 6–1, 6–2
1896	Victor Voss (3)	Georg Wantzelius	6–1, 6–0, 6–1
1897	George Hillyard	George C. Ball Greene	6–1, 6–2, 6–3
1898	Harold Mahony	Joshua Pim	6–4, 6–3, 6–4
1899	Clarence Hobart	Harold Mahony	8–6, 8–10, 6–0, 6–8, 8–6
1900	George Hillyard (2)	Lawrence Doherty	bez boje
1901	Max Decugis	Frederick W. Payn	6–4, 6–4, 4–6, 6–2
1902	Max Decugis (2)	John Flavelle	4–6, 2–6, 7–5, 7–5, 6–0
1903	Major Ritchie	Max Decugis	bez boje
1904	Major Ritchie (2)	Kurt von Wessely	6–4, 6–0, 10–8
1905	Major Ritchie (3)	Tony Wilding	8–6, 7–5, 8–6
1906	Major Ritchie (4)	Friedrich Wilhelm Rahe	6–2, 6–2, 6–0
1907	Otto Froitzheim	Major Ritchie	7–5, 6–3, 6–4
1908	Major Ritchie (5)	George K. Logie	6–1, 6–1, 6–3
1909	Otto Froitzheim (2)	Friedrich Wilhelm Rahe	6–0, 6–2, 6–3
1910	Otto Froitzheim (3)	Kurt Bergmann	bez boje
1911	Otto Froitzheim (4)	Felix Pipes	6–3, 6–2, 6–1
1912	Otto von Müller	Heinrich Schomburgk	2–6, 6–1, 6–4, 6–2
1913	Heinrich Schomburgk	Otto von Müller	6–2, 6–4, 7–5
1914	turnaj se nekonal
1919
1920	Oscar Kreuzer	Luis Maria Heyden	6–0, 6–0, 6–2
1921	Otto Froitzheim (5)	Robert Kleinschroth	6–4, 8–6skreč
1922	Otto Froitzheim (6)	Friedrich Wilhelm Rahe	2–6, 6–0, 8–6, 6–1
1923	Heinz Landmann	Luis Maria Heyden	6–2, 6–3, 7–5
1924	Béla von Kehrling	Luis Maria Heyden	8–6, 6–1, 9–7
1925	Otto Froitzheim (7)	Béla von Kehrling	6–4, 6–1, 4–6, 6–1
1926	Hans Moldenhauer	Walter Dessart	6–2, 6–2, 6–1
1927	Hans Moldenhauer (2)	Willy Hannemann	6–2, 4–6, 6–4, 6–4
1928	Daniel Prenn	Hans Moldenhauer	6–1, 6–4, 6–3
1929	Christian Boussus	Otto Froitzheim	6–1, 4–6, 6–1, 6–8, 6–1
1930	Christian Boussus (2)	Joširo Ohta	1–6, 8–6, 2–6, 6–4, 6–4
1931	Roderich Menzel	Gustav Jaenecke	6–2, 6–2, 6–1
1932	Gottfried von Cramm	Roderich Menzel	3–6, 6–2, 6–2, 6–3
1933	Gottfried von Cramm (2)	Roderich Menzel	7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–4
1934	Gottfried von Cramm (3)	Clayton Lee Burwell	6–2, 6–1, 6–4
1935	Gottfried von Cramm (4)	Ottó Szigeti	6–3, 6–3, 6–3
1936	turnaj se nekonal
1937	Henner Henkel	Vivian McGrath	1–6, 6–3, 8–6, 3–6, 6–1
1938	Ottó Szigeti	Bernard Destremau	8–6, 6–8, 6–3, 6–3
1939	Henner Henkel (2)	Roderich Menzel	4–6, 6–4, 6–0, 6–1
1940	turnaj se nekonal
1947
1948	Gottfried von Cramm (5)	Helmut Gulcz	6–4, 6–1, 4–6, 6–3
1949	Gottfried von Cramm (6)	Ernst Buchholz	7–5, 6–1, 6–0
1950	Jaroslav Drobný	Gottfried von Cramm	6–3, 6–4, 6–4
1951	Lennart Bergelin	Sven Davidson	4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952	Eric Sturgess	Jaroslav Drobný	6–3, 6–2, 6–3
1953	Budge Patty	Fausto Gardini	6–3, 6–2, 6–3
1954	Budge Patty (2)	Sven Davidson	6–1, 6–1, 7–5
1955	Arthur Larsen	Władysław Skonecki	3–6, 6–3, 7–5, 6–8, 6–3
1956	Lew Hoad	Orlando Sirola	6–2, 5–7, 6–4, 8–6
1957	Mervyn Rose	Pierre Darmon	6–3, 6–0, 6–1
1958	Sven Davidson	Jacques Brichant	5–7, 6–4, 0–6, 9–7, 6–3
1959	Billy Knight	Ian Vermaak	4–6, 6–4, 4–6, 6–3, 8–6
1960	Nicola Pietrangeli	Jan-Erik Lundqvist	6–3, 2–6, 6–4, 6–2
1961	Rod Laver	Luis Ayala	6–2, 6–8, 5–7, 6–1, 6–2
1962	Rod Laver (2)	Manuel Santana	8–6, 7–5, 6–4
1963	Martin Mulligan	Bob Hewitt	6–0, 0–6, 8–6, 6–2
1964	Wilhelm Bungert	Christian Kuhnke	0–6, 6–4, 7–5, 6–2
1965	Cliff Drysdale	Boro Jovanović	6–2, 6–4, 3–6, 6–3
1966	Fred Stolle	István Gulyás	2–6, 7–5, 6–1, 6–2
1967	Roy Emerson	Manuel Santana	6–3, 6–3, 6–1
1968	John Newcombe	Cliff Drysdale	6–3, 6–2, 6–4
1969	Tony Roche	Tom Okker	6–1, 5–7, 7–5, 8–6
1970	Tom Okker	Ilie Năstase	4–6, 6–3, 6–3, 6–4
1971	Andrés Gimeno	Péter Szőke	6–3, 6–2, 6–2
1972	Manuel Orantes	Adriano Panatta	6–3, 9–8, 6–0
1973	Eddie Dibbs	Karl Meiler	6–1, 3–6, 7–6, 6–3
1974	Eddie Dibbs (2)	Hans-Joachim Plötz	6–2, 6–2, 6–3
1975	Manuel Orantes (2)	Jan Kodeš	3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1
1976	Eddie Dibbs (3)	Manuel Orantes	6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–1
1977	Paolo Bertolucci	Manuel Orantes	6–3, 4–6, 6–2, 6–3
1978	Guillermo Vilas	Wojciech Fibak	6–2, 6–4, 6–2
1979	José Higueras	Harold Solomon	3–6, 6–1, 6–4, 6–1
1980	Harold Solomon	Guillermo Vilas	6–7, 6–2, 6–4, 2–6, 6–3
1981	Peter McNamara	Jimmy Connors	7–6, 6–1, 4–6, 6–4
1982	José Higueras (2)	Peter McNamara	4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6
1983	Yannick Noah	José Higueras	3–6, 7–5, 6–2, 6–0
1984	Juan Aguilera	Henrik Sundström	6–4, 2–6, 2–6, 6–4, 6–4
1985	Miloslav Mečíř	Henrik Sundström	6–4, 6–1, 6–4
1986	Henri Leconte	Miloslav Mečíř	6–2, 5–7, 6–4, 6–2
1987	Ivan Lendl	Miloslav Mečíř	6–1, 6–3, 6–3
1988	Kent Carlsson	Henri Leconte	6–2, 6–1, 6–4
1989	Ivan Lendl (2)	Horst Skoff	6–4, 6–1, 6–3
1990	Juan Aguilera (2)	Boris Becker	6–1, 6–0, 7–6
1991	Karel Nováček	Magnus Gustafsson	6–3, 6–3, 5–7, 0–6, 6–1
1992	Stefan Edberg	Michael Stich	5–7, 6–4, 6–1
1993	Michael Stich	Andrej Česnokov	6–3, 6–7(1–7), 7–6(9–7), 6–4
1994	Andrij Medveděv	Jevgenij Kafelnikov	6–4, 6–4, 3–6, 6–3
1995	Andrij Medveděv (2)	Goran Ivanišević	6–3, 6–2, 6–1
1996	Roberto Carretero	Àlex Corretja	2–6, 6–4, 6–4, 6–4
1997	Andrij Medveděv (3)	Félix Mantilla	6–0, 6–4, 6–2
1998	Albert Costa	Àlex Corretja	6–2, 6–0, 1–0skreč
1999	Marcelo Ríos	Mariano Zabaleta	6–7(5–7), 7–5, 5–7, 7–6(7–5), 6–2
2000	Gustavo Kuerten	Marat Safin	6–4, 5–7, 6–4, 5–7, 7–6(7–3)
2001	Albert Portas	Juan Carlos Ferrero	4–6, 6–2, 0–6, 7–6(7–5), 7–5
2002	Roger Federer	Marat Safin	6–1, 6–3, 6–4
2003	Guillermo Coria	Agustín Calleri	6–3, 6–4, 6–4
2004	Roger Federer (2)	Guillermo Coria	4–6, 6–4, 6–2, 6–3
2005	Roger Federer (3)	Richard Gasquet	6–3, 7–5, 7–6(7–4)
2006	Tommy Robredo	Radek Štěpánek	6–1, 6–3, 6–3
2007	Roger Federer (4)	Rafael Nadal	2–6, 6–2, 6–0
2008	Rafael Nadal	Roger Federer	7–5, 6–7(3–7), 6–3
2009	Nikolaj Davyděnko	Paul-Henri Mathieu	6–4, 6–2
2010	Andrej Golubjev	Jürgen Melzer	6–3, 7–5
2011	Gilles Simon	Nicolás Almagro	6–4, 4–6, 6–4
2012	Juan Mónaco	Tommy Haas	7–5, 6–4
2013	Fabio Fognini	Federico Delbonis	4–6, 7–6(10–8), 6–2
2014	Leonardo Mayer	David Ferrer	6–7(3–7), 6–1, 7–6(7–4)
2015	Rafael Nadal (2)	Fabio Fognini	7–5, 7–5
2016	Martin Kližan	Pablo Cuevas	6–1, 6–4
2017	Leonardo Mayer (2)	Florian Mayer	6–4, 4–6, 6–3
2018	Nikoloz Basilašvili	Leonardo Mayer	6–4, 0–6, 7–5
2019	Nikoloz Basilašvili (2)	Andrej Rubljov	7–5, 4–6, 6–3
2020	Andrej Rubljov	Stefanos Tsitsipas	6–4, 3–6, 7–5
2021	Pablo Carreño Busta	Filip Krajinović	6–2, 6–4
2022	Lorenzo Musetti	Carlos Alcaraz	6–4, 6–7(6–8), 6–4
2023	Alexander Zverev	Laslo Djere	7–5, 6–3

Ženská dvouhra

Rok	vítězka	finalistka	výsledek
1982	Lisa Bonderová-Kreissová	Renáta Tomanová	6–3, 6–2
1983	Andrea Temesváriová	Eva Pfaffová	6–4, 6–2
1984	turnaj se nekonal
1986
1987	Steffi Grafová	Isabel Cuetová	6–2, 6–2
1988	Steffi Grafová	Katerina Malejevová	6–4, 6–2
1989	Steffi Grafová	Jana Novotná	bez boje
1990	Steffi Grafová	Arantxa Sánchez Vicariová	5–7, 6–0, 6–1
1991	Steffi Grafová	Monika Selešová	7–5, 6–7, 6–3
1992	Steffi Grafová	Gabriela Sabatini	7–6, 6–2
1993	Arantxa Sánchez Vicariová	Steffi Grafová	6–3, 6–3
1994	Arantxa Sánchez Vicariová	Steffi Grafová	4–6, 7–6, 7–6
1995	Conchita Martínezová	Martina Hingisová	6–1, 6–0
1996	Arantxa Sánchez Vicariová	Conchita Martínezová	4–6, 7–6, 6–0
1997	Iva Majoliová	Ruxandra Dragomirová	6–3, 6–2
1998	Martina Hingisová	Jana Novotná	6–3, 7–5
1999	Venus Williamsová	Mary Pierceová	6–0, 6–3
2000	Martina Hingisová	Arantxa Sánchez Vicariová	6–3, 6–3
2001	Venus Williamsová	Meghann Shaughnessyová	6–3, 6–0
2002	Kim Clijstersová	Venus Williamsová	1–6, 6–3, 6–4
2003	turnaj se nekonal
2020
2021	Elena-Gabriela Ruseová	Andrea Petkovicová	7–6(8–6), 6–4
2022	Bernarda Peraová	Anett Kontaveitová	6–2, 6–4
2023	Arantxa Rusová	Noma Noha Akugueová	6–0, 7–6(7–3)

Mužská čtyřhra

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1902	Max Decugis Maurice Germot	Bornemann Thomsen	7–9, 6–2, 3–6, 6–1, 6–2
1903	Rolf Kinzl Kurt von Wessely	—	—
1904	Major Ritchie Wilmot Ernest Lane	—	—
1905	Tony Wilding E. Spitz	—	—
1906	Major Ritchie (2) Gerhard F. Adler	V. v. Müller Oscar Kreuzer	7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–3
1907	Otto Froitzheim Louis Trasenster	Major Ritchie Gerhard F. Adler	6–3, 6–4, 6–3
1908	Otto von Müller Heinrich Schomburgk	Major Ritchie Gerhard F. Adler	2–6, 6–1, 6–0
1909	Friedrich Rahe Curt Bergmann	—	—
1910	Otto von Müller (2) Heinrich Schomburgk (2)	Otto Froitzheim Otto Lindpaintner	5–7, 5–7, 6–3, 6–0, 6–1
1911	Otto Froitzheim (2) Felix Pipes	—	—
1912	Luis Maria Heyden Louis Trasenster	Heinrich Schomburgk Otto von Müller	6–1, 6–3, 6–4
1913	Rolf Kinzl (2) Kurt von Wessely (2)	—	—
1914	turnaj se nekonal
1919
1920	Ludwig von Salm Oscar Kreuzer	—	—
1921	Luis Maria Heyden (2) Heinrich Schomburgk (3)	—	—
1922	Otto Froitzheim (3) Oscar Kreuzer (2)	—	—
1923	Friedrich Rahe (2) Béla von Kehrling	—	—
1924	Friedrich Rahe (3) Béla von Kehrling (2)	—	—
1925	Otto Froitzheim (4) Oscar Kreuzer (3)	—	—
1926	Friedrich Rahe (4) Béla von Kehrling (3)	—	—
1927	Donald Greig Maurice Summerson	—	—
1928	Jack Cummings Edgar Moon	—	—
1929	Jacques Brugnon Christian Boussus	Pierre Henri Landry Pat Spence	8–6, 6–2, 6–4
1930	Jack Crawford Edgar Moon (2)	Tamino Abé Takeiči Harada	6–3, 2–6, 6–4, 6–3
1931	Walter Dessart Eberhard Nourney	René de Buzelet Christian Boussus	6–3, 6–3, 5–7, 4–6, 6–0
1932	Jack Crawford (2) Harry Hopman	Pat Hughes Harry Lee	7–5, 6–3, 3–6, 6–3
1933	Rjósuki Nunoi Džiró Sató	—	—
1934	Enrique Maier Adrian Quist	Vojtěch Vodička Josef Caska	6–2, 6–4, 6–3
1935	Henner Henkel Helmut Denker	—	—
1936	turnaj se nekonal
1937	Jack Crawford (3) Vivian McGrath	D. Butler F. Wilde	5–7, 6–4, 2–6, 6–4, 6–3
1938	Yvon Petra Jean Lesueur	—	—
1939	Henner Henkel (2) Roderich Menzel	O. Anderson E. Smith	6–1, 7–5, 6–4
1940	turnaj se nekonal
1947
1948	Gottfried von Cramm Jack Harper	—	6–3, 6–3, 6–1
1949	Gottfried von Cramm (2) Jack Harper (2)	Ernst Buchholz Engelbert Koch	6–3, 7–5, 5–7, 6–4
1950	Adrian Quist Bill Sidwell	Gottfried von Cramm Jack Harper	6–4, 8–6, 6–2
1951	Kurt Nielsen Torben Ulrich	Gottfried von Cramm Rolf Göpfert	4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952	Jaroslav Drobný Ian Ayre	Tony Mottram Eric Sturgess	3–6, 8–6, 6–3
1953	Gottfried von Cramm (3) Budge Patty	Alfred Huber Hans Redl	8–6, 4–6, 3–6, 6–2, 6–2
1954	Gottfried von Cramm (4) Budge Patty (2)	Lennart Bergelin Sven Davidson	9–7, 6–4, 6–2
1955	Gottfried von Cramm (5) Budge Patty (3)	Adrian Quist W.R. Seymour	6–1, 7–9, 6–4, 9–7
1956	Don Candy Lew Hoad	Luis Ayala Sven Davidson	6–4, 7–5, 6–2
1957	Don Candy (2) Mervyn Rose	Nicola Pietrangeli Orlando Sirola	10–8, 6–3, 6–3
1958	Francisco Contreras Mario Llamas	Ladislav Legenstein Vladimir Petrović	6–3, 6–4, 6–3
1959	Don Candy (3) Luis Ayala	Billy Knight Carlos Fernandes	6–8, 6–3, 7–5, 6–2
1960	Roy Emerson Neale Fraser	Peter Schell Ladislav Legenstein	7–5, 3–6, 6–3, 9–7
1961	Bob Hewitt Fred Stolle	—	—
1962	Bob Hewitt (2) Martin Mulligan	—	—
1963	Bob Hewitt (3) Fred Stolle (2)	—	—
1964	José Luis Arilla Manuel Santana	—	—
1965	Ingo Buding Christian Kuhnke	—	—
1966	Fred Stolle (3) Torben Ulrich (2)	—	—
1967	Bob Hewitt (4) Frew McMillan	—	—
1968	Tom Okker Marty Riessen	John Newcombe Tony Roche	6–4, 6–4, 7–5
1969	Tom Okker (2) Marty Riessen (2)	Jean-Claude Barclay Jürgen Fassbender	6–1, 6–2, 6–4
1970	Bob Hewitt (5) Frew McMillan (2)	Tom Okker Nikola Pilić	6–3, 7–5, 6–2
1971	John Alexander Andrés Gimeno	Dick Crealy Allan Stone	6–4, 7–5, 7–9, 6–4
1972	Jan Kodeš Ilie Năstase	Bob Hewitt Ion Țiriac	4–6, 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1973	Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann	Manuel Orantes Ion Țiriac	7–6, 7–6, 7–6
1974	Jürgen Fassbender (2) Hans-Jürgen Pohmann (2)	Brian Gottfried Raúl Ramírez	6–3, 6–4, 6–4
1975	Juan Gisbert Manuel Orantes	Wojciech Fibak Jan Kodeš	6–3, 7–6
1976	Fred McNair Sherwood Stewart	Dick Crealy Kim Warwick	7–6, 7–6, 7–6
1977	Bob Hewitt (6) Karl Meiler	Phil Dent Kim Warwick	3–6, 6–3, 6–4, 6–4
1978	Wojciech Fibak Tom Okker (3)	Antonio Muñoz Víctor Pecci	6–2, 6–4
1979	Jan Kodeš (2) Tomáš Šmíd	Mark Edmondson John Marks	6–3, 6–1, 7–6
1980	Andrés Gómez Heinz Gildemeister	Reinhart Probst Max Wünschig	6–3, 6–4
1981	Hans Gildemeister Andrés Gómez (2)	Paul McNamee Peter McNamara	6–4, 3–6, 6–4
1982	Pavel Složil Tomáš Šmíd (2)	Anders Järryd Hans Simonsson	6–4, 6–3
1983	Heinz Günthardt Balázs Taróczy	Mark Edmondson Brian Gottfried	7–6, 4–6, 6–4
1984	Stefan Edberg Anders Järryd	Heinz Günthardt Balázs Taróczy	6–3, 6–1
1985	Hans Gildemeister (2) Andrés Gómez (4)	Heinz Günthardt Balázs Taróczy	1–6, 7–6, 6–4
1986	Sergio Casal Emilio Sánchez	Boris Becker Eric Jelen	6–4, 6–1
1987	Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd (3)	Claudio Mezzadri Jim Pugh	4–6, 7–6, 6–2
1988	Darren Cahill Laurie Warder	Rick Leach Jim Pugh	6–4, 6–4
1989	Emilio Sánchez (2) Javier Sánchez	Boris Becker Eric Jelen	6–4, 6–1
1990	Sergi Bruguera Jim Courier	Udo Riglewski Michael Stich	7–6, 6–2
1991	Sergio Casal (2) Emilio Sánchez (3)	Cássio Motta Danie Visser	4–6, 6–3, 6–2
1992	Sergio Casal (3) Emilio Sánchez (4)	Carl-Uwe Steeb Michael Stich	5–7, 6–4, 6–3
1993	Paul Haarhuis Mark Koevermans	Grant Connell Patrick Galbraith	6–4, 6–7, 7–6
1994	Scott Melville Piet Norval	Henrik Holm Anders Järryd	6–3, 6–4
1995	Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov	Byron Black Andrej Olchovskij	6–1, 7–6
1996	Mark Knowles Daniel Nestor	Guy Forget Jakob Hlasek	6–2, 6–4
1997	Luis Lobo Javier Sánchez (2)	Neil Broad Piet Norval	6–3, 7–6
1998	Donald Johnson Francisco Montana	David Adams Brett Steven	6–2, 7–5
1999	Wayne Arthurs Andrew Kratzmann	Paul Haarhuis Jared Palmer	2–6, 7–6(7–5), 6–2
2000	Todd Woodbridge Mark Woodforde	Wayne Arthurs Sandon Stolle	6–7(4–7), 6–4, 6–3
2001	Jonas Björkman Todd Woodbridge (2)	Daniel Nestor Sandon Stolle	7–6(7–2), 3–6, 6–3
2002	Maheš Bhúpatí Jan-Michael Gambill	Jonas Björkman Todd Woodbridge	6–2, 6–4
2003	Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2)	Maheš Bhúpatí Max Mirnyj	6–4, 7–6(12–10)
2004	Wayne Black Kevin Ullyett	Bob Bryan Mike Bryan	6–4, 6–2
2005	Jonas Björkman (2) Max Mirnyj	Michaël Llodra Fabrice Santoro	4–6, 7–6(7–2), 7–6(7–3)
2006	Paul Hanley Kevin Ullyett (2)	Mark Knowles Daniel Nestor	6–2, 7–6(10–8)
2007	Bob Bryan Mike Bryan	Paul Hanley Kevin Ullyett	6–3, 6–4
2008	Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	6–4, 5–7, [10–8]
2009	Simon Aspelin Paul Hanley (2)	Marcelo Melo Filip Polášek	6–3, 6–3
2010	Marc López David Marrero	Jérémy Chardy Paul-Henri Mathieu	6–3, 2–6, [10–8]
2011	Oliver Marach Alexander Peya	František Čermák Filip Polášek	6–4, 6–1
2012	David Marrero (2) Fernando Verdasco	Rogério Dutra da Silva Daniel Muñoz de la Nava	6–4, 6–3
2013	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	Alexander Peya Bruno Soares	3–6, 6–1, [10–8]
2014	Marin Draganja Florin Mergea	Alexander Peya Bruno Soares	6–4, 7–5
2015	Jamie Murray John Peers	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	2–6, 6–3, [10–8]
2016	Henri Kontinen John Peers (2)	Daniel Nestor Ajsám Kúreší	7–5, 6–3
2017	Ivan Dodig Mate Pavić	Pablo Cuevas Marc López	6–3, 6–4
2018	Julio Peralta Horacio Zeballos	Oliver Marach Mate Pavić	6–1, 4–6, [10–6]
2019	Oliver Marach (2) Jürgen Melzer	Robin Haase Wesley Koolhof	6–2, 7–6(7–3)
2020	John Peers (3) Michael Venus	Ivan Dodig Mate Pavić	6–3, 6–4
2021	Tim Pütz Michael Venus (2)	Kevin Krawietz Horia Tecău	6–3, 6–7(3–7), [10–8]
2022	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	Rohan Bopanna Matwé Middelkoop	6–2, 6–4
2023	Kevin Krawietz Tim Pütz	Sander Gillé Joran Vliegen	7–6(7–4), 6–3

Ženská čtyřhra

Rok	vítězky	finalistky	výsledek
1982	Elizabeth Ekblomová Lena Sandinová	Pat Medradová Claudia Monteirová	7–6, 6–3
1983	Bettina Bungeová Claudia Kohde-Kilschová	Ivanna Madrugaová Catherine Tanvierová	7–5, 6–4
1984	turnaj se nekonal
1986
1987	Claudia Kohde-Kilschová Jana Novotná	Natalija Jegorovová Leila Meschiová	7–6, 7–6
1988	Jana Novotná Tine Scheuer-Larsenová	Andrea Betznerová Judith Wiesnerová	6–4, 6–2
1989	Isabelle Demongeot Nathalie Tauziatová	Jana Novotná Helena Suková	bez boje
1990	Gigi Fernándezová Martina Navrátilová	Larisa Neilandová Helena Suková	6–2, 6–3
1991	Jana Novotná Larisa Neilandová	Arantxa Sánchez Vicariová Helena Suková	7–5, 6–1
1992	Steffi Grafová Rennae Stubbsová	Manon Bollegrafová Arantxa Sánchez Vicariová	4–6, 6–3, 6–4
1993	Steffi Grafová Rennae Stubbsová	Larisa Neilandová Jana Novotná	6–4, 7–6
1994	Jana Novotná Arantxa Sánchez Vicariová	Jevgenija Maniokovová Leila Meschiová	6–3, 6–2
1995	Gigi Fernándezová Martina Hingisová	Conchita Martínezová Patricia Tarabiniová	6–2, 6–3
1996	Arantxa Sánchez Vicariová Brenda Schultzová	Gigi Fernándezová Martina Hingisová	4–6, 7–6, 6–4
1997	Anke Huberová Mary Pierceová	Ruxandra Dragomirová Iva Majoliová	2–6, 7–6, 6–2
1998	Barbara Schettová Patty Schnyderová	Martina Hingisová Jana Novotná	7–6, 3–6, 6–3
1999	Larisa Neilandová Arantxa Sánchez Vicariová	Amanda Coetzerová Jana Novotná	6–2, 6–1
2000	Anna Kurnikovová Nataša Zverevová	Nicole Arendtová Manon Bollegrafová	6–7, 6–2, 6–4
2001	Cara Blacková Jelena Lichovcevová	Květa Peschkeová Barbara Rittnerová	6–2, 4–6, 6–2
2002	Martina Hingisová Barbara Schettová	Daniela Hantuchová Arantxa Sánchez Vicariová	6–1, 6–1
2003	turnaj se nekonal
2020
2021	Jasmine Paoliniová Jil Teichmannová	Astra Sharmaová Rosalie van der Hoeková	6–0, 6–4
2022	Sophie Changová Angela Kulikovová	Miju Katová Aldila Sutjiadiová	6–3, 4–6, [10–6]
2023	Anna Danilinová   Alexandra Panovová	Miriam Kolodziejová Angela Kulikovová	6–4, 6–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamburg European Open na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hamburg European Open na Wikimedia Commons
• Hamburg European Open – oficiální stránky
• Hamburg European Open na ATP Tour
• Hamburg European Open na WTA Tour