Lanc

Jeho proboštská Milost Lanc
1. probošt litoměřický
Církev	římskokatolická
Diecéze	pražská
Sídlo	Litoměřice
Období služby	1057–1075
Nástupce	Ondřej z Doubravice
Osobní údaje
Rodné jméno	Lanco; Lanczo; Lanzo; řidčeji: Lacko; Licka
Datum úmrtí	1075
Místo úmrtí	Míšeň, Německo
Místo pohřbení	asi Míšeňský dóm
Národnost	německá
Povolání	římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lanc nebo také Lanco či Lanczo († 1075, Míšeň) byl 1. probošt litoměřické kapituly sv. Štěpána v letech 1057–1075.

Původ

Byl německého původu. Pocházel patrně z vážené míšeňské šlechty. Údajně příbuzný míšeňského biskupa sv. Bennona (1066–1106). Zmiňován v Kosmově kronice. Protože však češtinu ovládal dokonale stal se dvorním kaplanem Spytihněva II., který byl zakladatelem litoměřické kapituly. Založil tak tradici, kdy litoměřičtí probošti bývali současně i kaplany vládnoucího knížete. Tato tradice přetrvala až do vlády Lucemburků. Jako probošt litoměřické kapituly se v Litoměřicích zdržoval vždy jen krátce, zdržoval se více u knížecího dvora, kde jako vzdělanec se znalostí jazyků zastával náročné úřady a funkce.

Kandidát na biskupský stolec

Po smrti knížete Spytihněva II. roku 1061 byl knížetem Vratislavem II. (1061–1092) ponechán ve funkci probošta. Avšak po smrti pražského biskupa Šebíře svolal kníže v roce 1068 sněm do Dobenína. Popis sněmu zachycuje, i když nepřesně, Kosmova kronika. Lanc byl Vratislavovým kandidátem na stolec pražského arcibiskupa. Ten chtěl prosadit Lancovu volbu s využitím svého tažení do Polska. Volba biskupa se konala u české zemské brány. Proti volbě vystoupil čeští velmoži Kojata, syn Všebora a Smil. Z důvodu hrozící vzpoury Vratislav II. svůj návrh stáhl, avšak Kojata a Smil z důvodů obavy o život uprchli z Čech. Vratislav prý návrhem Lance na biskupa plnil vůli zemřelého knížete Břetislava. Proti této argumentaci se postavila i druhá část vojska, které mělo svůj tábor u Opočna. Kronikář Kosmas v této souvislosti ve své kronice cituje slova správce knížecího dvora Kojaty: „To chceme raději, věru raději, aby psí ocas nebo oslí hovno bylo posazeno na svatý stolec než Lanc.“^[1] Kníže se dále už neodvážil prosazovat Lance a potvrdil volbu Jaromíra (Gebharda), který se pak stal pražským biskupem.

Úmrtí

Georgius Crugerius udává, že litoměřický probošt Lanc odešel do Míšně, kde roku 1075 zemřel. Pochován je v míšeňské katedrále.

Odkazy

Reference

Literatura

• BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 37.
• MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, s. 18.

Související články

• Zakládací listina litoměřické kapituly

Externí odkazy

• Litoměřičtí proboštové

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: —

1. probošt litoměřické kapituly 1057 – 1075

Nástupce: Ondřej z Doubravice

Seznam litoměřických biskupů
Předchůdci: probošti litoměřické kolegiátní kapituly (1057–1655)	1. Lanc • 2. Ondřej z Doubravice • 3. Letoslav ze Švábenic • 4. Beneda • 5. Šebestián • 6. Hroznata • 7. Domicilián • 8. Martin • 9. Dobromír • 10. Radosta • 11. Bernard Kaplíř ze Sulevic • 12. Benedikt • 13. Heřman • 14. Herbort • 15. Konrád • 16. Samuel Prusinovský z Víckova • 17. Vojtěch z Dubé • 18. Jindřich ze Šumburku • 19. Timotej Pluh z Rabštejna • 20. Bohuslav z Pardubic • 21. Jan z Hakenbornu • 22. Jan Jindřichův z Kamýku • 23. Jindřich z Hakenbrunnu • 24. Vlachník Krabice z Veitmile • 25. Vilém Zajíc z Házmburka • 26. Jan Czam • 27. Zikmund z Budějovic • 28. Zdislav ze Zvířetic • 29. Zikmund z Michalovic • 30. Konrád • 31. Jakub z Nymburka • 32. Jan Pluh z Rabštejna • 33. Jan Papoušek ze Soběslavi • 34. Benedikt z Valdštejna • 35. Jiří Haller • 36. Jan z Vartenberka • 37. Jan Žák • 38. Johann Fabri • 39. Jan Horák-Hasenberger • 40. Kašpar z Logau • 41. Vilém Prusinovský z Víckova • 42. Matouš Cythardus • 43. Marek z Kytlice • 44. Wolfgang Pistorius • 45. Ludvík Švihovský z Rýzmburku • 46. Zbyněk Berka z Dubé a Lipé • 47. František z Ditrichštejna • 48. Jakob Chimarrhäus z Roermundu • 49. Daniel Uher z Jenčic • 50. Jan Sixt z Lerchenfelsu • 51. Jan Ctibor Kotva z Freifelsu • 52. Maxmilián Rudolf Schleinitz • (od r. 1907: 1 53. Josef Štěrba • 54. Gustav Mattauch • 55. Josef Kowař • 56. Fr. X. Reike • 57. Eduard Oliva • 58. Václav Červinka • 59. Karel Havelka • 60. Jiří Hladík • 61. Józef Szeliga)
Vznik litoměřické diecéze (1655)	zakladatel: papež ALEXANDR VII. na žádost Arnošta Vojtěcha z Harrachu; 52. probošt kolegiátní kapituly se stal sídelním biskupem
Litoměřičtí biskupové (1655 – současnost)	1. Maxmilián Rudolf Schleinitz • 2. Jaroslav Ignác Šternberk • 3. Hugo František Königsegg-Rottenfels • 4. Jan Adam Vratislav z Mitrovic • 5. Mořic Adolf Saský 2 • 6. Emanuel Arnošt z Valdštejna • 7. Ferdinand Kindermann • 8. Václav Leopold Chlumčanský • 9. Josef František Hurdálek • 10. Vincenc Eduard Milde • 11. Augustin Bartoloměj Hille • 12. Augustin Pavel Wahala • 13. Antonín Ludvík Frind • 14. Emanuel Jan Křtitel Schöbel • 15. Josef Gross a 1. pomocný biskup Antonín Čech • 16. Antonín Alois Weber 2 • 17. Štěpán Trochta • 18. Josef Koukl • 19. Pavel Posád a apoštolský administrátor Dominik Duka • 20. Jan Baxant • 21. Stanislav Přibyl
Pozn. kurz. = pomocný biskup, tuč. kurz. = arcibiskup, tuč. = kardinál; 1 probošti od r. 1907 stojí v čele litoměřické katedrální kapituly; 2 Mořic A. Saský a Antonín Weber jsou titulárními arcibiskupy