Ludvík Švihovský z Rýzmburku

Ludvík Švihovský z Rýzmberka (asi 1565 – 14. června 1587) byl 45. probošt litoměřické kapituly v letech 1586–1587.

Původ

Necelých sedm týdnů po smrti 44. probošta litoměřické kapituly Pistoria byl novým litoměřickým proboštem jmenován Ludvík Švihovský z Rýzmburku, který pocházel ze staré české rodiny, doložené již od konce 12. století (1193). Jeho otec Ferdinand držel panství Dobříš, krátce i Višňovou, kterou podstoupil roku 1571 králi a obdržel zrušený Sázavský klášter. Měl postupně dvě manželky, Anežku Žateckou z Vejkršdorfu a po ní Alžbětu z Malovic. Byl hejtmanem kouřimského kraje a zemřel roku 1595. Měl čtyři syny – Děpolda, Bedřicha, Václava (zemřel 1608), který se stal jezuitou, a Ludvíka, který byl proboštem litoměřickým.

Studium a funkce probošta

Ludvík Švihovský z Rýzmberka studoval filozofii nejdříve v pražské jezuitské koleji, kde byl jeho starší bratr Václav. Ludvík pokračoval ve studiu teologie u jezuitů v Dillingen. Tamní jezuitská kolej byla povýšena na univerzitu. Po dokončení studia teologie obdržel Ludvík tonzuru, nižší svěcení a subdiakonát. Vzhledem k dobrým zprávám o Ludvíkovi jej císař Rudolf II. jmenoval 6. září 1586 litoměřickým proboštem, i když mu ještě nebylo plných 22 let. Císař připojil ke jmenovacímu dekretu, že nový probošt dá 400 tolarů císařskému dvoru, jak tomu bylo za předchozího probošta Pistoria. Tento obnos byl určen k vyznamenání člena proslulé rudolfínské renesanční kapely Filipa de Monte. Slavnostní instalace Ludvíka Švihovského se po potvrzení jmenování arcibiskupem pražským uskutečnila až za rok, 14. června 1587, ještě jen jako subdiakona – bez kněžského svěcení. Po instalaci dvaadvacetiletého probošta a kapitulního děkana Drogera vyzvali oba poddané proboštství a kapituly, aby složili příslušnou přísahu věrnosti. Nového probošta se zřejmě na podnět některých členů kapituly dotklo, že poddaní patřící proboštovi měli složit věrnostní přísahu také kapitulnímu děkanovi, což bylo v rozporu se statuty. Brzy došel císařský mandát, že proboštští poddaní nejsou povinni přísahu věrnosti složit kapitulnímu děkanovi. Týkalo se to především poddaných v předměstích Rybáře a Zásada.

Záhadná smrt

Nový mladý probošt však náhle 14. června 1587 zemřel. Tato překvapivá náhlá smrt dala podnět k rozšíření zvěsti, že mladičký probošt byl otráven. Tuto zvěst nejbližší proboštovi příbuzní tajně potvrzovali. Jeho náhlou smrtí byl překvapen i arcibiskup Martin Medek z Mohelnice (1581–1590). Proto písemně vyzval 17. června 1587 kapitulního děkana Drogera, aby co nejdříve přijel do Prahy a podal bližší vysvětlení, a pokud by byl nemocen, aby místo něj přijel kanovník Mgr. Jan Horák.

Literatura

• BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 45.
• MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, s. 82-83.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Wolfgang Pistorius

45. probošt litoměřický 1586–1587

Nástupce: Zbyněk Berka z Dubé a Lipé

Seznam litoměřických biskupů
Předchůdci: probošti litoměřické kolegiátní kapituly (1057–1655)	1. Lanc • 2. Ondřej z Doubravice • 3. Letoslav ze Švábenic • 4. Beneda • 5. Šebestián • 6. Hroznata • 7. Domicilián • 8. Martin • 9. Dobromír • 10. Radosta • 11. Bernard Kaplíř ze Sulevic • 12. Benedikt • 13. Heřman • 14. Herbort • 15. Konrád • 16. Samuel Prusinovský z Víckova • 17. Vojtěch z Dubé • 18. Jindřich ze Šumburku • 19. Timotej Pluh z Rabštejna • 20. Bohuslav z Pardubic • 21. Jan z Hakenbornu • 22. Jan Jindřichův z Kamýku • 23. Jindřich z Hakenbrunnu • 24. Vlachník Krabice z Veitmile • 25. Vilém Zajíc z Házmburka • 26. Jan Czam • 27. Zikmund z Budějovic • 28. Zdislav ze Zvířetic • 29. Zikmund z Michalovic • 30. Konrád • 31. Jakub z Nymburka • 32. Jan Pluh z Rabštejna • 33. Jan Papoušek ze Soběslavi • 34. Benedikt z Valdštejna • 35. Jiří Haller • 36. Jan z Vartenberka • 37. Jan Žák • 38. Johann Fabri • 39. Jan Horák-Hasenberger • 40. Kašpar z Logau • 41. Vilém Prusinovský z Víckova • 42. Matouš Cythardus • 43. Marek z Kytlice • 44. Wolfgang Pistorius • 45. Ludvík Švihovský z Rýzmburku • 46. Zbyněk Berka z Dubé a Lipé • 47. František z Ditrichštejna • 48. Jakob Chimarrhäus z Roermundu • 49. Daniel Uher z Jenčic • 50. Jan Sixt z Lerchenfelsu • 51. Jan Ctibor Kotva z Freifelsu • 52. Maxmilián Rudolf Schleinitz • (od r. 1907: 1 53. Josef Štěrba • 54. Gustav Mattauch • 55. Josef Kowař • 56. Fr. X. Reike • 57. Eduard Oliva • 58. Václav Červinka • 59. Karel Havelka • 60. Jiří Hladík • 61. Józef Szeliga)
Vznik litoměřické diecéze (1655)	zakladatel: papež ALEXANDR VII. na žádost Arnošta Vojtěcha z Harrachu; 52. probošt kolegiátní kapituly se stal sídelním biskupem
Litoměřičtí biskupové (1655 – současnost)	1. Maxmilián Rudolf Schleinitz • 2. Jaroslav Ignác Šternberk • 3. Hugo František Königsegg-Rottenfels • 4. Jan Adam Vratislav z Mitrovic • 5. Mořic Adolf Saský 2 • 6. Emanuel Arnošt z Valdštejna • 7. Ferdinand Kindermann • 8. Václav Leopold Chlumčanský • 9. Josef František Hurdálek • 10. Vincenc Eduard Milde • 11. Augustin Bartoloměj Hille • 12. Augustin Pavel Wahala • 13. Antonín Ludvík Frind • 14. Emanuel Jan Křtitel Schöbel • 15. Josef Gross a 1. pomocný biskup Antonín Čech • 16. Antonín Alois Weber 2 • 17. Štěpán Trochta • 18. Josef Koukl • 19. Pavel Posád a apoštolský administrátor Dominik Duka • 20. Jan Baxant • 21. Stanislav Přibyl
Pozn. kurz. = pomocný biskup, tuč. kurz. = arcibiskup, tuč. = kardinál; 1 probošti od r. 1907 stojí v čele litoměřické katedrální kapituly; 2 Mořic A. Saský a Antonín Weber jsou titulárními arcibiskupy