 Šťavnatka vonná | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
| Rod | šťavnatka (Hygrophorus) |
| Binomické jméno | |
| Hygrophorus agathosmus Fr.; 1838 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šťavnatka vonná (Hygrophorus agathosmus) je druh houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae).
Znaky
Zpočátku klenutý klobouk se postupně rozkládá do plochy, přičemž v jeho středu vyniká nízký hrbol. V průměru dorůstá 4–8 cm. Pokožka je slizká, hladká, její barva je buďto bílá, nebo se pohybuje v odstínech šedi. Okraje bývají často i v dospělosti lehce zavinuté.
Lupeny bílé až bleděšedé, tlusté, u třeně sbíhavé, na klobouku řídce uspořádané. Výtrusný prach je bílý.
Třeň je bílý, ve spodní části lehce ztloustlý, 5-10 cm dlouhý, povrch je pokrytý bílými šupinkami.
Dužnina bílá, šťavnatá, křehká, typická je silná vůně po marcipánu či hořkých mandlích, bez výrazné chuti.
Užití
Jedlá houba, neměla by se ale konzumovat ve větších dávkách, hrozí žaludeční potíže (z tohoto důvodu někde uváděna i jako nejedlá).[1]
Ekologie
Tato šťavnatka je po celý podzim k nalezení v smíšených a jehličnatých lesích, ze stromů preferuje smrky a borovice.[2][4]
Rozšíření
Druh byl pozorován v Evropě, Sev. Americe, Africe a Indii.
Galerie
.jpg)
Možnost záměny
- Šťavnatka hyacintová (Hygrophorus hyacinthinus) – liší se menšími plodnicemi a vůní po hyacintech [4](někdy je vůně popisována i jako podobná kyselým cucacím bonbonům)[2]
- Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) – liší se absencí vůně a bradavčitým třeněm[4]
Reference
- ↑ a b Hygrophorus agathosmus - šťavnatka vonná - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ Šťavnatka vonná - Hygrophorus agathosmus (Fr.) Fr. | www.ohoubach.cz. ohoubach.cz [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hygrophorus agathosmus s. l. (Šťavnatka vonná). mykologie.net [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
Literatura
- GRÜNERT, Helmut a Renate GRÜNERT. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4 (str. 52)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka vonná na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Šťavnatka_vonná |
