 Strmělka kyjonohá | |
|---|---|
.JPG) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | Basidiomycota |
| Třída | stopkovýtrusé (Agariomycetes) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Binomické jméno | |
| Ampulloclitocybe clavipes Redhead, Lutzoni, Moncalvo a Vilgalys; 2002 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strmělka kyjonohá (Ampulloclitocybe clavipes, někde také Clitocybe clavipes) je druh houby z čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Své druhové jméno dostala houba pro kyjovitý tvar svého třeně.
Znaky
Klobouk dorůstá 2–8 (10) cm v průměru. Nejdříve vyhrblý klobokuk se během růstu zplošťuje, u starých exemplářů se kraje prohýbají a klobouk tak tvarem připomíná nálevku.[1] Okraje bývají u dospělých plodnic nepravidelně zkroucené. Pokožka hnědá, postupně odstín lehce šediví.[2][3]
Lupeny bílé, občas i s bledě žlutým nádechem, ve stáří nahnědlé, ke třeni hluboce sbíhavé, na klobouku hustě uspořádané. Výtrusný prach je bílý.[1][2][3]
Třeň kyjovytý (v mládí válcovitý), stejné barvy jako klobouk, až 10 cm dlouhý, v nejširší části až 4 cm tlustý. Typický kyjovitý tvar je zřetelný zejména u větších plodnic.[2][3]
Dužnina bílá, vodnatá, s nasládlým aroma a mírnou chutí.[2] Obdobně jako u hnojníku inkoustového (Coprinus atramentarius) by se houba pro svůj obsah koprinu neměla požívat spolu s alkoholem, jelikož hrozí otrava.[4]
Užití
Jedlý, ale neměl by se konzumovat ve větších dávkách.
Ekologie
Od července do prosince najdeme strmělku kyjonohou v jehličnatých lesích, především pod smrky (vzácněji i pod buky), na kyselých půdách.[5][2][6]
Rozšíření
Druh je poměrně rozšířen v oblastech celého mírného pásu severní polokoule.[2]
Galerie
.jpg)
.JPG)
_Redhead,_Lutzoni,_Moncalvo_%26_Vilgalys_171435.jpg)
Možnost záměny
- Strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) – liší se svým typickým, nasládlým aroma[4] (někdy je vůně popisována jako připomínající svítiplyn)[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Strmělka kyjonohá - Ampulloclitocybe clavipes (Pers.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys 2002. www.houbareni.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ a b c Ampulloclitocybe clavipes - strmělka kyjonohá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b HOBBY.CZ. Strmělka kyjonohá (Clitocybe clavipes). iDNES.cz [online]. 2010-04-05 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Strmělka kyjonohá :: Houbař Véna. www.houbar-vena.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Ampulloclitocybe clavipes (Strmělka kyjonohá). www.mykologie.net [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
Literatura
- GRÜNERT, Helmut a Renate GRÜNERT. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4. (str. 84)
Externí odkazy
- https://www.houbar-vena.cz/atlas-hub/strmelka-kyjonoha/
- https://www.receptyonline.cz/strmelka-kyjonoha/
- https://www.idnes.cz/hobby/atlas-hub/strmelka-kyjonoha-clitocybe-clavipes.A100314_121228_atlas-hub_mot
- https://www.myko.cz/myko-atlas/Ampulloclitocybe-clavipes/
- http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/1008-ampulloclitocybe-clavipes
- https://www.houbareni.cz/houba/strmelka_kyjonoha#google_vignette
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Strmělka_kyjonohá |
