Motorový vůz M 11.0

Motorový vůz řady M 11.0
Řada dle Kryšpína (ČSD)	M 11.0
Přezdívka	věžák
Základní údaje
Výrobce	Tatra Kopřivnice
Výroba v letech	1928–1932
Počet vyrobených kusů	9
Období provozu	1928–?
Míst k sezení	32
Míst k stání	?
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	7 250 kg
Délka přes nárazníky	8 060 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	1' A'
Trvalý výkon	48 kW
Maximální povolená rychlost	40 km/h
Typ spalovacího motoru	Tatra 10
Druh paliva	benzín
Přenos výkonu	mechanický
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Motorové vozy řady M 11.0 provozovaly od konce 20. let 20. století Československé státní dráhy. Byly vyrobeny v počtu devíti kusů mezi lety 1928 a 1932 v Tatře Kopřivnice pro úzkorozchodné dráhy Třemešná – Osoblaha, tratě v okolí Jindřichova Hradce a tzv. Boržavskou dráhu na Podkarpatské Rusi.

Konstrukce

Vozy řady M 11.0 konstrukčně vycházely z motorových vozů řady M 120.3, které byly prvními vozidly v Československu s věžovým stanovištěm strojvedoucího (několika řadám podobné konstrukce se proto přezdívalo „věžáky“). Jednalo se o lehký dvounápravový motorový vůz s benzínovým motorem Tatra 10, který poháněl jedno dvojkolí. Převodovka byla mechanická čtyřstupňová s reverzačním výkyvným bubnem. Kostra vozové skříně, vyrobená z dřevěných hranolů a vyztužená ocelovými úhelníky, byla oplechována. Stanoviště strojvedoucího se nacházelo ve vyvýšené kabině uprostřed vozu společně s palivovou nádrží. Chladiče (na rozdíl od řady 120.3) byly umístěny pod čely vozu a v zimním období proto musely být chráněny sněhovými pluhy. Interiér vozu byl rozdělen na dva krajní oddíly pro cestující (čela vozu byla průchozí) a střední část s několika sedadly a schůdky do kabiny strojvedoucího. Právě do tohoto prostředního oddílu vedly z každé strany vozu jednu dveře. Vůz nebyl vybaven WC.

Vývoj, výroba a provoz

Prvních pět vozů řady M 11.0 bylo objednáno československým ministerstvem železnic v dubnu 1928, dodány byly ještě koncem téhož roku. Další dva vozy (M 11.006 a 007) byly objednány v létě 1928 a ČSD předány v lednu 1929. Poslední dvojice vozů byla vyrobena na začátku roku 1932. Společně s motorovými vozy řady M 11.0 byly vyrobeny i podobné přípojné vozy: 3 vozy řady CDv/ú (se služebním oddílem) a 2 vozy řady Cv/ú. Vůz CDv/ú 01 jezdil na osoblažské dráze (zničen 1945), ostatní byly v provozu na Boržavské dráze na Podkarpatské Rusi (1939 převzaty maďarskými dráhami).

• M 11.001 a M 11.002 (Osoblaha) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předány Německým říšským dráhám (Deutsche Reichsbahn). Zničeny při osvobozování Československa v roce 1945.
• M 11.003–005 (Boržavská dráha) – 1939 převzaty maďarskými dráhami
• M 11.006 (Jindřichův Hradec) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předán Německým říšským dráhám, které ho nasadily na trati Gmünd – Litschau. Od 1940 jezdil na osoblažské dráze, zde s vozy M 11.001 a 002 zničen v roce 1945.
• M 11.007 a M 11.008 (Jindřichův Hradec) – po druhé světové válce převedeny do Osoblahy, zrušeny v první polovině 50. let 20. století.
• M 11.009 (Boržavská dráha) – 1939 převzat maďarskými dráhami, poté provozován též v Rumunsku. Existoval jako vrak ještě v roce 1983.

Odkazy

Související články

• Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek

Literatura

• ŠATAVA, Jan. Jindřichohradecké úzkokolejky. Jindřichův Hradec: Jindřichohradecké místní dráhy, 1996. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorový vůz M 11.0 na Wikimedia Commons
• Úzkorozchodné motorové vozy řady M11.0 [online]. Parostroj.net, rev. 2003-10-12 [cit. 2009-04-23]. Dostupné online. 
• HARLING, Helge Ralf. Schmalspurbahnen in Osteuropa [online]. Helgeharling.de, rev. 2007-06-30 [cit. 2009-04-21]. Dostupné online. (německy)