Úvodní stránka

Region Latinské Ameriky a Karibiku je doposud pandemií významně ochromen a nejhorší situace je v nejvýznamnějších ekonomikách regionu, tedy v Brazílii, Chile a Peru. Brazílie je příkladem státu, který nejenom že tuto krizi nezvládá po stránce zdravotnictví, ale zároveň nechává eskalovat vnitropolitické napětí mezi prezidentem a jeho příznivci a opozicí.  V latinskoamerickém prostoru byl již před vypuknutím koronavirové krize mezi lety 2014 a 2019 zaznamenán nejnižší růst od roku 1950 (0,4 %). Stávající ekonomický model se vzhledem k ekonomické stagnaci zdál být vyčerpán. Obrovským znevýhodněním je pak zadlužení všech vrstev latinskoamerické společnosti (domácností, finančního i nefinančního sektoru, vlád). Veřejný dluh vlád v Latinské Americe byl v roce 2019 v průměru 44,8 % HDP, což je o 15 % více než v roce 2011. Brzdou růstu je také dlouhodobě vysoká míra korupce, byrokracie a existence nekvalitních státních institucí. V kontextu událostí letošního roku se dále jeví jako velmi nešťastné výrazné propojení dodavatelských řetězců na Čínu (především případ Chile, Brazílie, Peru a Uruguaye), ale i Spojené státy americké (Mexiko), a v neposlední řadě patologická závislost některých zemí na exportu dílčích komodit bez úspěšnějších snah o diverzifikaci (Argentina, Brazílie, Chile, Ekvádor, Kolumbie, Mexiko, Paraguay, Peru, Uruguay). Vliv na region bude mít bezpochyby předpokládané zpomalení US ekonomiky o 4 %, EU ekonomiky o 6 %, CHN ekonomicky o téměř 2 % a JAP ekonomiky o více než 4 %. Podle WTO navíc v letošním roce objem mezinárodního obchodu zbožím poklesne o 13 – 32 %. Hodnota exportů z LA by mohla poklesnout o téměř 15 % (6% pokles objemu, 8,8% pokles cen). Z toho největší propad se očekává u nerostných surovin (-16,7 %), ropy (-19,2 %) a agriprodukce (-10,2 %). V exportech do Číny dojde v regionu k útlumu o 24,4 %. V důsledku povahy strukturálních problémů, které region provází, a míry ochromení globální ekonomické aktivity hodnotí ECLAC[1]tuto krizi pro Latinskou Ameriku a Karibik jako nejhorší v historii s 5,3% propadem HDP (což překračuje propad zaznamenaný jak během Velké hospodářské krize v roce 1930, tak situaci v úsvitu první světové války v roce 1914).

Ani Latinská Amerika nebyla obecně výjimkou v oblasti zastavení ekonomické aktivity v momentě, kdy do jednotlivých zemí prokazatelně pronikla nákaza. Fiskální politika, nehledě na limitované dopady monetární politiky, a manévrovací prostor vlád je omezený závazky vůči věřitelům a vidinou hrozby nezvladatelného zadlužení. Situace je kritická zejména v Argentině, kde se veřejný dluh vlády v roce 2019 pohyboval na 89,4 % HDP. V Brazílii je to 75,8 % HDP. Tlak na uvolnění dostatečného množství vládních prostředků je zde však obrovský s přihlédnutím k velikosti nízkopříjmových domácností, neformálně zaměstnaných a dalších sociálně znevýhodněných mas obyvatel. Co se týče předpovědí neekonomického charakteru, nelze je zcela oprostit od ekonomických problémů ve společnosti, neboť veškeré jednání vlád se v zásadě odkazuje na ochranu obyvatel a jejich blahobytu. Podobně jako jinde ve světě i v Latinské Americe je společnost rozdělená mezi zastánce lockdownu usilující o zploštění křivky nových nakažených a zmírnění dopadů na zdravotnický systém a zastánce fungující ekonomiky, která jim zajistí obživu. Negativní konsekvence se podepíší i na míře nezaměstnanosti, která v regionu dle odhadů v letošním roce vzroste na 11,5 %, tedy 37,7 milionu nezaměstnaných, což je horší panorama, než jaké poskytoval rok 2008, kdy míra nezaměstnanosti dosáhla 7,3 %. Horší podmínky budou svádět i imigranti latinskoamerického původu a jejich rodinní příslušníci v zemích původu, neboť tito bývají v hostitelských zemích nejzranitelnějšími skupinami na trhu práce, zastávají mnohdy nízce kvalifikované pracovní pozice, jsou tedy nahraditelní. Navíc globálně nejpostiženějšími sektory jsou stavebnictví, turismus, hotelnictví, restaurační zařízení a služby obecně, tedy sektory s vysokým podílem zahraničních pracovníků. To se týká zejména občanů Haiti, Salvadoru, Hondurasu, Guatemaly či Nikaragui. Jejich výdělky v zahraničí přispívají na zajištění základních životních potřeb jejich rodin v zemích původu, a proto výpadek příjmů hrozí uvrhnutím širokých skupin obyvatel do začarovaného kruhu chudoby. Černé, ale realistické, scénáře hovoří o nárůstu chudoby v regionu o 4,4 % na 34,7 %, což je nárůst o 28,7 milionu lidí, přičemž podíl extrémně chudých vzroste o 2,5 % na 13,5 %, což představuje nárůst o 16 milionů lidí jen v letošním roce.

Výhled pro Latinskou Ameriku je pesimistický po stránce ekonomické i sociálně-politické. Recese, nárůst nezaměstnanosti, zadlužování, rozšiřování počtu osob žijících v chudobě, sociální nepokoje, prohloubení genderové i širší společenské nerovnosti –  a nejen to jsou proměnné v postpandemické Latinské Americe. Panují historicky oprávněné obavy z hrozící neproporcionální uzurpace moci exekutivami za situace vyhlášení výjimečného stavu. Návrat k normalitě bude náročný. Bude vyžadovat zapojení korporátního sektoru, akademické sféry i aktivní občanské společnosti. Výhodou by mohla být koordinovaná regionální reakce na nastalou situaci a na výzvy, které přináší. Důležitým aspektem v tomto směru by měl být důraz na udržitelnost. I pro region Latinské Ameriky vyvstává potřeba strategické redefinice stávajícího modelu rozvoje, diverzifikace ekonomické aktivity, reorganizace dodavatelských řetězců. Není pochyb o tom, že tyto výzvy budou do značné míry záviset na kompetentnosti a ochotě jednotlivých vlád a dalších aktérů hledat nové strategie, nové modi operandi, nová partnerství.  

Jakkoliv se hovoří těžko o výzvách a příležitostech ve světle výše uvedených fakt, i tato krize může otevřít nové možnosti. Dobrou zprávou je, že jako Česká republika i EU můžeme být při tom a nabízet svá technologická řešení, ať už ve zdravotnickém sektoru nebo v oblasti digitalizace, nanotechnologií, 3D tisku apod. Vzájemná ekonomická i politická podpora Evropy s Latinskou Amerikou může být oboustranně přínosným motorem na cestě ven z krize ve světě, který bude koketovat s protekcionismem. Těžko tedy budeme hledat lepší příležitost k obhájení férového, vyváženého a udržitelného mezinárodního obchodu postaveného na strategických partnerstvích.

 

---

[1]Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik