Národní kontaktní místo (NKM) v České republice vzniklo s cílem implementovat Směrnici OECD pro nadnárodní podniky. NKM bylo zřízeno usnesením vlády ze dne 16. října 2013 č. 779 jako stálá pracovní skupina při Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Národní kontaktní místo (NKM) v České republice vzniklo s cílem implementovat Směrnici OECD pro nadnárodní podniky a bylo zřízeno usnesením vlády ze dne 16. října 2013 č. 779 jako stálá pracovní skupina při Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Doporučení pro odpovědné chování podniků v globálním kontextu
Směrnice OECD pro nadnárodní podniky obsahuje soubor doporučení z oblasti společenské odpovědnosti podniků adresovaná vládami nadnárodním společnostem, které jsou aktivní na mezinárodních trzích. Směrnice byla vytvořena členy OECD ve spolupráci se zástupci zaměstnavatelských a zaměstnaneckých svazů a nevládním sektorem. Jde o vůbec nejkomplexnější instrument svého druhu, jehož signatáři je v současné době 46 států a jedna mezinárodní organizace. Dodržování doporučení zakotvených ve Směrnici je ze strany podniků dobrovolné a není právně vymahatelné.
Od jiných obdobných instrumentů se Směrnice liší zejména tím, že pro její implementaci se státy zavázaly zřídit "Národní kontaktní místa", jejichž hlavní náplní činnosti je:
- zvyšovat povědomí o Směrnici mezi dotčenou veřejností a
- napomáhat smírnému řešení případů, ve kterých je namítáno porušení Směrnice.
Co je cílem Směrnice OECD pro nadnárodní podniky?
Hlavními nositeli mezinárodních investic, které jsou motorem přispívajícím k růstu globální ekonomiky, jsou nadnárodní společnosti. Klíčové přínosy nadnárodních společností je možné spatřovat v tvorbě pracovních míst, rozvoji lidského potenciálu, efektivní distribuci kapitálu, transferům technologií, znalostí a dovedností, které podstatným způsobem přispívají k hospodářskému rozvoji jak hostitelských tak domovských států. Přes nepopiratelnou pozitivní roli, kterou nadnárodní společnosti sehrávají v rámci ekonomického rozvoje, vyvstávají s prohlubující se globalizací i obavy z toho, jakým způsobem dopadají jejich aktivity na společnost, ve které působí. Členské státy OECD, které dlouhodobě uznávají, že odpovědné chování je klíčovou součástí otevřeného mezinárodního investičního klimatu, se rozhodly v 70. letech vytvořit Směrnici OECD jako instrument, jehož cílem je napomáhat posilování vzájemné důvěry mezi nadnárodními podniky a společností a zvyšovat tak příspěvek nadnárodních podniků k udržitelnému rozvoji.
Směrnice vede nadnárodní podniky k tomu, aby předcházely a zamezovaly negativním dopadům své činnosti na společnost, a to prostřednictvím zavádění minimálních standardů chování, které by měly nadnárodní společnosti dodržovat bez ohledu na to, kde působí.
Komu přesně je Směrnice OECD pro nadnárodní podniky určena?
Směrnice je určena nadnárodním společnostem a členským státům OECD, potažmo dalším státům, které k ní přistoupily.
Směrnice neobsahuje přesnou definici pojmu "nadnárodní podnik". Obecně se za nadnárodní podniky považují společnosti nebo jiné subjekty, které jsou registrované ve více než jedné zemi a zároveň jsou navzájem propojeny takovým způsobem, že mohou koordinovat svoji činnost. Směrnice je určena všem subjektům v rámci nadnárodního podniku, tedy jak mateřským společnostem, tak i místním subjektům a všem subjektům v dodavatelském řetězci.
Jaké oblasti Směrnice OECD pro nadnárodní podniky upravuje?
Jednotlivé kapitoly Směrnice se konkrétně věnují: zpřístupňování informací, lidským právům, zaměstnanosti a pracovněprávním vztahům, životnímu prostředí, boji proti úplatkářství a vydírání, zájmům spotřebitelů, vědě a technologickým inovacím, hospodářské soutěži a daním.
- Zpřístupňování informací — uvedená kapitola uznává, že poskytování informací a transparentní chování tvoří základ pro budování důvěry mezi podniky a veřejností. Podniky by proto měly včas a pravidelně informovat veřejnost nejen o své finanční situaci, ale i o sociálních a environmentálních otázkách a předvídatelných rizicích spojených s jejich činností.
- Lidská práva — činnost podniků se může v praktické rovině dotknout celého spektra mezinárodně uznávaných lidských práv. Vzhledem k výše uvedenému se od podniků očekává, to bez ohledu na jejich velikost, sektor, ve kterém operují, vlastnictví a strukturu, že budou respektovat lidská práva. Směrnice nabádá podniky, aby do své činnosti zapojily proces náležité péče, které jim umožní identifikovat případné negativní dopady, které jejich činnost může mít na lidská práva.
- Zaměstnanost a pracovněprávní vztahy — příslušná kapitola pokrývá klíčové mezinárodně uznávané standardy, které jsou obsažené v dokumentech Mezinárodní organizace práce, jako je svoboda sdružování a zajištění kolektivního vyjednávání, zrušení všech forem nucené a dětské práce a eliminace všech forem diskriminace.
- Životní prostředí — základní premisou Směrnice je, že podniky by měly jednat co možná nejdříve a proaktivním způsobem, aby zabránily vážným či nenapravitelným škodám na životním prostředí způsobeným jejich činností. Podniky by měly udržovat rozumný environmentální management, který by měl zahrnovat činnosti zaměřené na kontrolu přímých i nepřímých dopadů činnosti podniku na životní prostředí v delším časovém horizontu a zahrnovat prvky omezování znečištění a nakládání se zdroji.
- Boj s úplatkářstvím — Podniky by měly aktivně bojovat s korupcí a v žádném případě by neměly nabízet, slibovat, dávat nebo požadovat úplatky.
- Zájmy spotřebitelů — v rámci spotřebitelských práv je kladen důraz na používání čestných obchodních, marketingových a reklamních praktik, a také na zajištění kvality a spolehlivosti zboží a služeb. Součástí výše uvedeného přístupu je i poskytování přesných informací o poskytovaný výrobky a služeb a náležitá ochrana osobních dat.
- Věda a technologie — cílem je podpořit rozšiřování výsledků výzkumu a vývoje.
- Hospodářská soutěž — za účelem ochrany hospodářské soutěže Směrnice vyzývá podniky, aby dodržovali pravidla spravedlivé soutěže a své aktivity prováděly v souladu s právními předpisy zemí, ve kterých působí.
- Daně — Podniky by měly plnit své daňové povinnosti, tedy dodržovat daňové předpisy, spolupracovat s daňovými orgány a poskytovat informace, které tyto orgány potřebují.
Co je náplní Národního kontaktního místa?
Národní kontaktní místo (NKM) v České republice vzniklo s cílem implementovat Směrnici OECD pro nadnárodní podniky. NKM bylo zřízeno usnesením vlády ze dne 16. října 2013 č. 779 jako stálá pracovní skupina při Ministerstvu průmyslu a obchodu, která je složena ze zástupců státní správy, zaměstnavatelů (Svaz průmyslu a dopravy), zaměstnanců (Českomoravská konfederace odborových svazů) a neziskového sektoru (Frank Bold).
Jak vyplývá z vládou schváleného Statutu NKM, jeho hlavní cíle jsou následující:
- rozšiřovat povědomí o Směrnici mezi dotčenou veřejností;
- vyřizovat dotazy týkající se Směrnice;
- napomáhat nalezení řešení v tzv. specifických případech, které se týkají implementace Směrnice, přičemž specifickým případem se rozumí upozornění podané NKM ohledně nadnárodního podniku, ve kterém je namítáno porušení Směrnice;
- spolupracovat s ostatními národními kontaktními místy při řešení specifických případů a v jakýchkoliv dalších věcech týkajících se Směrnice.
Jakékoliv podání vůči NKM musí být učiněno v souladu s jeho jednacím řádem.
Kontaktní údaje:
Odbor evropského a mezinárodního práva
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32
110 15 Praha 1
Užitečné odkazy:
https://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/narodni-kontaktni-misto/
Text Směrnice v anglickém jazyce: http://www.oecd.org/daf/inv/mne/48004323.pdf
| Zdroj dat | www.mpo.cz |
|---|---|
| Originál | mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/mezinarodni-organizace-a-obchod/oecd/narodni-kontaktni-misto-pro-impleme... |
